Sukně beru na milost

Na sukně jsem si nikdy moc nepotrpěla. Podle mého názoru jsou nepraktické. Musíte hlídat, aby Vám z ní nelezl zadek, u lehčích materiálů, aby nefoukl vítr a sukně nebyla v cukuletu nahoře. Nicméně nedávno jsem na aukru zahlédla plisovanou puntíkatou sukni a musela jsem ji mít.

S přibývajícím teplem a záplavou barev nejen v přírodě ale i na ulicích a v obchodech jsem se rozhodla, že sukně vezmu na milost a pár si jich pořídím.

Pocházím z menšího města, takže na výběr moc obchodů nemám. Nakoupit v naší Vietnamroad, znamená mít doma věc, kterou má doma i dalších tisíc možná i víc lidí, což není moc super. Jen si představte, že čekáte na autobus a vedle Vás stojí tři slečny a mají stejné boty, kabelku i bundu. Vypadáte pak jako nepovedená čtyřčata.  Zkrátka jsem Vietnamroad zavrhla a pro sukně a další věci se vypravila do sekáče.

Modrá sukně Atmosphere 90,- , Šedivá sukně Esprit 85,-

Avon Pochod

Tímto článkem bych Vás ráda pozvala na akci, kterou společnost Avon pořádá a tou je již 12tý ročník Avon pochod proti rakovině prsu.

Věřím, že většina z Vás už někdy o akci slyšela a možná se i zúčastnila. Já osobně jdu letos již počtvrté. Pro ty, kteří nemají ponětí, o co vlastně jde je tu pár řádků.

„Ve více než 50 zemích světa lidé pochodují aby vyjádřili podporu nemocným ženám, jejich rodinám a blízkým.“

V podstatě jde o to, že si koupíte dámské/pánské tričko (letos ho navrhla módní návrhářka Taťána Kovaříková) za 399,- (výtěžek putuje na konto Avon proti rakovině prsu, provoz bezplatné telefonní linky a projekt Ženy ženám), 9.června si ho oblečete a přijdete v 10hodin (kdy program startuje) do parku Kampa.

Konečně mám lokny

Znáte ten pocit, kdy si říkáte „já chci taky“ ,  „přála bych si“  nebo „kéž by jsem “ ? Myslím , že to zcela přirozené, každá holka alespoň jednou za život řekla že by chtěla být hubenější, silnější, vyšší, menší, mít větší prsa, mít menší prsa, delší vlasy, menší nohu. Od přírody jsme nespokojené a vždy chceme to co nemáme. Naštěstí dneska se dá už téměř vše řešit..

Já jsem vždycky toužila mít krásné husté a vlnité vlasy. Takže logicky Vám dojde, že moje vlasy jsou jemné, zplihlé a hlavně rovné jako hřebíky.  Na dlouhou cestu za vysněnýma vlasama jsem se vydala zhruba ve třinácti, kdy jsem se doma vzepřela a už jsem odmítla nosit sestřih alá hrnec.     

 Jako první jsem vlasy začala každý den namotávat na babičiny natáčky a ne vždy to dopadlo podle představ. Jednou vlasy nedrželi vůbec, podruhé jsem se ztratila mezi stádem ovcí . Podobný efekt měli i papiloty.  V patnácti jsem dostala souhlas k trvalé. Moje nadšení vydrželo cca  4 dny. Celkem jsem na trvalé byla asi 6x a nikdy nevydržela déle než týden.  Pak mi mamka koupila kulmu. Takovou tu klasickou s tou pacičkou, kterou si konečky přichytíte a pak už jen natáčíte. A výsledek? Po hodině vlasy zase rovné!         

 Začala jsem se smiřovat s tím, nikdy nebudu mít vlasy vlnité déle než pár hodin. Pak mi ale moje kolegyně (původně vyučená kadeřnice) vyprávěla o zvláštním, do té doby pro mě neznámém druhu kulmy.

Vy světa znalejší už jistě víte, že mi kamarádka doporučila kulmu konickou. Já jsem jí ze začátku moc velké naděje nedávala. Vřískala jsem, že zase vyhodím peníze a pak to bude ležet v zásuvce, protože na „ mejch blbejch“ vlasech nic nedrží.  Přesto mi to nedalo a večer jsem začala na netu hledat tu pravou kulmu pro mě. A našla jsem. ..                                                                 

 Mojí vyvolenou se stala konická kulma  Remington Ci95 Pearl Wand.  Jedná se o profesionální loknovací kulmu s odlesky perel.  Průměr kulmy je od 13mm do 25mm. Má třímetrový kabel, nastavitelnou teplotu zahřátí od 130 do 210°C, zahřátá je během 30 vteřin  a automaticky se po hodině sama vypíná. Součástí balení  byla i teplu odolná rukavice proti popálení a tepluvzdorné pouzdo pro uložení.

Samotná manipulace s kulmou je velmi jednoduchá. Šikovnější jedinci to zvládnou i bez rukavice, chce to jen ten správný grif v ruce. Celou hlavu si svépomocí natočím od deseti do třiceti minut, záleží zda vlasy natáčím po celé délce nebo jen konce.  Důležité je, že recenze i kamarádka mají pravdu. Lokny opravdu drží a to až dva dny. Stačí nechat vlasy po úpravě vychladnou a lehce zafixovat lakem na vlasy. Navíc vlny vydrží i pročesání kartáčem což je pro mě asi nejdůležitější..

V nejbližší době Vám ukážu kulmu v akci.

Fotoaparát

Konečně jsem se rozhoupala a koupila si nový foťák. Ten první digitální jsem dostala za maturitu a to už je spousta let (lepší nepočítat). Nejprve jsem si myslela na zrcadlovku, ale nakonec jsem usoudila, že až tak zapálený fotograf nejsem a nikdy asi ani nebudu a i když píšu blog tak nikdy nebude tak profesionální jako blogy jiných blogerek. Takže peníze na foťák jsem rozdělila na dvě části. Jenda se využila na fotoaparát a druhá na zálohu na letní dovolenou do Tunisu.  Doufám, že Vám budou stačit fotky i z nezrcadlovky a bude Vás to tu se mnou  bavit i dál.

zdroj

Konopiště

Pokaždé když je venku krásné počasí, jako bylo třeba teď o víkendu, mám chuť vyrazit někam do přírody nebo do města a fotit památky.  V sobotu jsem jela do Prahy (a vůbec mi nedošlo , že Staroměstské náměstí vyfotím jen stěží). Vynahradila jsem si to tedy v neděli na zámku Konopiště. Nebudu se tu zbytečně rozepisovat. Jednoduše bych tam vydržela hodiny a hodiny. Mám to tam moc ráda a kdo tam ještě nebyl, ať to rychle napraví.  Pro více informací o zámku a vše kolem něj klikejte!

trip to Holland

Tohle nebyl dobrej nápad už si ani nevzpomínám koho vlastně napadlo
Udělat si výlet směrem na západ-jo
Do země tulipánů, mlejnů a shopů, do země pod hladinou, země vysokejch stropů
Tak to Tě neunaví, jo holandská krása, tam mě to kurva baví
A pořádný brčka, se tam v klidu balí no a fízl ten je v pohodě jen tak Tě nezbalí
Přijeli jsme do koffee a šli jsme hnedka na věc a náhlou smrt si vychutná jen zapálenej znalec
Když po nákejch dvouch hodinách rozplinul se dým, já ze svý hlavy nedostal ani jeden rým
Tak zbouchli sme hned dalšího masitýho špeka ani za boha sme nevěděli co nás ještě čeká
kdyby sme to věděli tak sakra věřte tomu, že nevzali by sme si ještě dvě kila domů

Bow Wave – pašerák

Výlet za tulipány

Všechny Vás moc zdravím. Přes víkend jsem si plánovala jak napíšu nějaký zajímavý článek, místo toho jsem ráda, že vidím (aby jste rozuměli, štípla mě včela a to rovnou pod oko a jestli jste alergici a nebo někoho takového znáte, asi si umíte představit jak jsem vypadala).

Zrovna v tuhle chvíli se snažím naučit co nejlépe zamaskovat monokl abych na fotkách z Holandska kam se o víkendu chystám nevypadala jako válečný hrdina.

Držte mi palečky ať se v pořádku vrátím domů(často a s pravidelností se v zahraničí ztrácím) a můžu Vám pak ukázat nějaké fotky a podělit se o své zážitky.

Na prvního Máje

Sedím si hezky v chládečku na lavičce a píšu Vám tenhle článek. Doufám, že jste si ve zdraví a se vší parádou užili včerejší čarodějnice. Já ty svoje strávila u krbu s grilovaným masíčkem a pak v posteli s jogurtem na zádech (pálí,pálí to to pálí).