Letíííím

Tak už je to tady! Za pár hodin letím do Tuniska. Konečně jsem se dočkala. Od ledna to bylo dlouhé odpočítávání a spousta nervů v práci a vlastně nejen v ní. Až se za 14 dní vrátím dáme si nějaké fotky z dovolenky, podíváme se na pět nepostradatelných výrobků z mojí kosmetické taštičky, na bělení zubů a nebo třeba i na obsah mojí kabelky.

Vám všem co se vracíte do školních lavic nebo tam vedete poprvé své ratolesti přeju hodně štěstí a trpělivosti, protože ne všechny děti se do školy těší jako jsem se těšila já (samozřejmě jen na prvním stupni, pak jsem pochopila a co tu jde..). Těm co půjdou po škole poprvé do práce přeju hodně úspěchů a ať Vás zvolená práce baví (ne jako mě – o čemž si taky popovídáme až přiletím zpět).

Užijte si zbytek prázdnin a dovolená a v Září AHOJ!

P.S. Děkuji všem za verejší návštěvu mého blogu. S číslem 105 to byl můj nejúspěšnější den. Ještě jedno velké DÍKY. :-*

Topánky

Ještě než odletím, ráda bych se Vám pochlubila novým přírůstkem do botníku. Sice léto už končí, ale na dovču a na příští léto budou tyhle topánky super. Oboje jsou od značky Rip Curl a dohromady jsem za ně nechala necelých 600 korun což je celkem příjemné.

Plavky ..

Už někdy od Ledna začínám rok co rok brouzdat po netu a hledám ty pravé plavky pro nadcházející sezonu. Letos tomu nebylo jinak.

Nevím, jak dlouho vydrží plavky Vám, ale já si každý rok kupuji nové, i když ty předešlé nejsou ani tak moc zničené. Na dovolenou si většinou v kufru vezu tak troje, maminka totiž vždycky říkala „Nikdy nevíš, co se ti může stát, je lepší mít náhradní“ a tak se tím řídím. 

Ve sbírce tak mám plavky od vietnamců (v těch většinou pracuju na zahradě) z HM, Gatu, ale poslední roky vsázím na značku Rip Curl. Mám ráda pestrobarevné plavky, a protože už s kdejakým vzorem a letos mě baví puntíky, hledala jsem právě nějaké roztomilé plavky s puntíky. Žhavým adeptem na nového člena plavkového klubu se staly plavky značky Animal.  V nabídce na oficiálních stránkách jsou v dvou základních barvách (bílá, černá). Čekala jsem, až se objeví na prodejnách i u nás ale nakonec mi ani největší dostupná velikost nepadla. Stejně jsem letos neuspěla ani u svého oblíbeného Rip Curlu.

Všechny troje Rip Curl

Gate a H&M

Začala jsem propadat panice, že nemám na dovolenou žádné plavky, protože ty, které mám už doma, nemají ideálně tvarované kalhotky, které by schovaly zadeček, který mi poslední dobou narostl.

Rip Curl - hodně staré ale pořád dobré :-)

Nakonec mě zachránila teta, která mi plavky přivezla až od Pardubic a sehnala je v nějakém No name krámku. (Nejspíš taky vietnamec).

Radost mi udělala hlavně podprsenka, která může být s tkaničkou za krk nebo se dá odepnout. Takové doma ještě totiž nemám a červená barva je jako třešnička na dortu. Původně jsem myslela, že se ve všech plavkách vyfotím a udělám nějakou koláž, ale nakonec přeci jenom už nejsem Twiggy a tak by mohli slabší povahy blinkat…

Týden blbec

Tenhle týden jsem vůbec nestíhala. Všechno se to nějak nahrnulo a já nic nestíhala. Ať jsem si naplánovala cokoliv, vždy mi něco plány překazilo. Nebudu Vám tu vypisovat den za dne ale krátce to shrnu.

Hned na začátku týdne mi upadl na chodníku telefon takže jsem si ho krásně odřela a to zrovna v místě které nemá s výměnným krytem nic společného. Ve středu mi vyrazil opar, běžela jsem hned do lékárny a vyhodila 96 korun za Herpesin aby se mi opar ještě víc rozjel a osypala se mi celá pusa a já mířila znovu do lékárny pro Compeed náplasti za 225 korun. Potřebovala jsem se pojistit na cestu do zahraničí a tak jsem zamířila do místní pobočky aby se dozvěděla, že počítač nefunguje a mám přijít odpoledne. Odpoledne mi bylo řečeno ať přijdu zítra. Jenže ouha! V pátek mají vždy zavřeno.

O víkendu mě kamarádi vytáhli do Holešárny a já při každém vstupu do zázemí trnula hrůzou, že nás šikmooký obchodník zabije když nic nekoupíme a nebo tam vtrne hejno fízlů a zavřou nás za podporu prodeje padělků. příšerný týden završil včerejší pád mojí sedmileté neteře ze skluzavky, který skončil hospitalizací v nemocnici s diagnózou těžký otřes mozku.

Snad bude tenhle týden lepší a já se konečně pojistím a v klidu odletím na krásných dvanáct dnů k moři. Po tu dobu bude na blogu klid, protože neumím nastavit vkládání příspěvků bez mojí asistence.

Svatební

Kdo sleduje můj Facebook už ví, že jsem dnes ráno byla na čumendu na kamarádčině svatbě. Sešlo se nás ze střední asi pět a tak jsme si hezky zavzpomínali a vyměnili si novinky.

Kamarádce to strašně moc slušelo (absenci fotek musíte omluvit, přeci jenom je to její soukromá věc). Obřad  proběhl v obřadní síni zámku Konopiště, info naleznete na www.zamek-konopiste.cz . Počasí bylo docela moudré. Pro hlavní focení svítilo slunko a při odjezdu na hostinu pršelo novomanželům štěstí.

Byla to ideální příležitost provětrat nové šaty, které mám sice už déle, ale ještě nebyla příležitost si je vzít. Nenechala jsem se vyfotit samotná, takže jsem ořízla společnou fotografii. Snad to bude pro představu stačit. A teď už se chystám na třídní sraz se základkou.

Balím...

Z dob ještě na základce ať už šlo o školní výlet na více dnů nebo o dovolenou s mamkou u moře jsem si odnesla jediné, musím balit s velkým předstihem. Možná si teď klepete na čelo, že nejsem zcela normální, ale věřte, že v tom mám systém.

Zhruba za tři týdny odlétám na 12 dní do Tunisu a tak je ta pravá chvíle začít balit kufr. Už jsem to takhle praktikovala loni i předloni když jsem jela do Turecka.

SázavaFest 2012

Tak jsem zpátky v pracovním nasazení. Určitě mi budete věřit, že z toho nejsem vůbec nadšená. Přeci jenom tři dny válení v trávě a poslouchání oblíbených interpretů je zábavnější, než sedět osm hodin na zadku a čekat jestli si někdo něco koupí..

Původně jsem měla v plánu seznámit Vás s průběhem festivalu den za dnem, ale nakonec jsem vždy zalehla a vzbudila se až v jedenáct kdy už byl čas znovu vyrazit na další kapely. takže se omezím na pouhé konstatování, že jsem si festival parádně užila se spoustou kamarádů, jídla a pití. Počasí vyšlo suprově a největší liják přišel v pátek ráno mezi čtvrtou a pátou hodinou kdy už jsem byla zahrabaná v posteli.

Sice jsem tu před začátkem fesťáku oplakávala zrušenou účast skupiny Kaiser Chiefs, ale nakonec jsem je v záplavě jiných skvělých hudebníků ani nepostrádala. Z účinkujících bych nejvíc asi vyzdvihla mou oblíbenou skupinu Sto Zvířat, která zvládla zápis do Guinessovy knihy rekordů za 100 zahraných písní, které odehrála ve třech dnech ve čtyřech blocích. Dále mě nejvíc a řekla bych nejen mě oslovilo vystoupení skupiny Mandrage, Nightwork, Mig 21, UDG a také Tomáš Klus, který získal i ocenění za nejoblíbenějšího interpreta Festivalu.

Fotek mám opravdu jen pár, převážně jsme si stoupli blíž k podiu a tak jsem se bála foťák při tom skákání vytáhnou a nebo jsem na nich s kamarády, kteří si nepřejí publikování fotek zde na blogu. Takže jen pár fotek z méně navštívených kapel a pár fotopostřehů..