čtvrtek 27. září 2012

Prodloužený víkend

Blíží se prodloužený víkend a to je ta pravá chvíle na nějaký výlet. Tentokrát padla volba na
zámek Herrenchiemsee, který se nachází v krásné alpské krajině na ostrově Herrenworth na jezeře Chiemsee, který nechal postavit Ludvík II.  Jedná se prý o věrnou kopii Versailles. Tak se necháme překvapit.

Z původních čtyř, jedeme nakonec jen dvě a vstávačka je už ve tři ráno. Fuj, ale pro výlet podstoupím cokoli.
Takže se můžete těšit na fotky a nějaké, snad veselé příhody z cesty.

 Užijte si prodloužený víkend podle svého uvážení a mějte se krásně.

                                                                     zdroj obrázku

středa 26. září 2012

Podzim je tu

Kalendářně už začal Podzim a to znamená jediné – za rohem je Zima, Vánoce a Nový Rok. Takže nastala ta správná chvíle zazimovat letní oblečení (což jsem dělala o víkendu) oprášit kabáty a kozačky a začít shánět vánoční dárky. O tom, že zase nemám ani páru co komu koupit tu asi ani psát nebudu.

Na blocích se začínají objevovat koláže outfitů na podzim, co holky hodlají nosit, co si musí pořídit a co už mají doma. Tahle nakupovací horečka mě zatím nepostihla, takže místo útoku na obchody jsem zaútočila na svoje ehm čtyři skříně plné oblečení a poctivě jsem na sebe navlékla každý kousek a nemilosrdně naházela na hromadu oblečení zaprané (ač někdy hodně oblíbené), malé a nebo to  které jsem nutně musela mít a po třech letech na něm stále ještě visí visačka s cenou (některé se dá použít, některé je mi malé).

 Rozloučit se s některými kousky bylo těžké, ale bylo to nutné, protože si začínám připadat jako chronický shromážditel, sběratel či kupitel, zkrátka ten co odmítá vyhodit cokoliv (třeba i jízdenku z tramvaje). Odměnou za moji odvahu je jedna prázdná skříň, takže jsem si mohla zrušit druhé řady a zmenšit komínky.

Při pohledu na svoje skříně mám dokonce pocit, že i kdyby nákupní horečka přišla, stejně se obchodům vyhnu a radši peníze použiju na něco jiného. Třeba na výlet do podzimní Verony, kterou nabízí Slevomat.
                                                                   zdroj obrázku

středa 19. září 2012

Znamení


V předchozím článku jsem o víkendu slibovala článek. Nakonec jsem to nedodržela. Časově mi to zase nevyšlo. Dlouze jsem nad tím přemýšlela, zda má cenu vůbec blogovat. Došla jsem k názoru, že blogovat budu dál, podle času a nálady. Nemám ambice, aby se blog stal tak úspěšným jako ho má třeba Petra, EjviSimona nebo Veronika  Jsem šťastná i za jednu návštěvu denně. Takže mi snad nehrozí, že by mi blogování někdo znechutil, jako se to stalo Míše. Oznámení o konci jejího blogu mě moc mrzelo, ale její rozhodnutí chápu a respektuju.
 
Od chvíle co jsem se vrátila z dovolené, jsem žila v jakémsi bublinovém opojení a odmítala si přiznat, že už nejsem na písečné pláži v Tunisu. Hlavou mi občas projede myšlenka se tam vrátit na nějakou delší dobu. Vždycky si říkám, že musí přijít nějaké znamení. Vím, že většina z Vás si bude klepat na čelo, ano já tomu také nevěřím, ale přeci jenom jsem jich pár viděla nebo slyšela. Možná jen tomu přidávám velkou váhu a nebo prostě jen vidím co chci abych viděla a slyšela.
Třeba o víkendu jsem byla s přítelem v Čestlicích v Bauhausu. Jeho poletování mezi šroubky mě nijak nezajímalo a zašla do oddělení s tapetami, plakáty a jiným dekoračním zbožím. Zatím co jsem prohlížela plakáty a záclony z nějakého důvodu jsem pohlédla vzhůru. Přímo nad mojí hlavou visela krychle s nápisem Tunis. Nepochopila jsem, k čemu krychle patří nebo na jaký výrobek má dělat reklamu. Včera jsem byla ve svém oblíbeném sekáči a z rádia se ozvala písnička Michel Telo – Ai Se Eu Te Pego, což je píseň kterou v rámci animačních programů pouštěli snad 6x denně.

 

pátek 7. září 2012

Zpátky v pochmurném Česku

Tak jsem zpátky z dovolené v Tunisu a musím se hned na úvod přiznat, že nemít tu milovaného přítele bez váhání tam zůstanu.