Když se venku sype sníh...

-          nakupuji zásobu punčocháčů..

V novém

Tak jsem si dneska v pracovní době (před šéfem pššššššt) pohrála trošičku se vzhledem blogu. Ještě to asi není finální, ale snad se Vám tu bude líbit o trošku víc než předtím. Snad mi to zítra časově vyjde a konečně nafotím fotky k jednotlivým postům, abych už Vám mohla naservírovat nějaké nové články.

Poprvé s Elle

Moc často si časopisy nekupuji, a když už tak hlavně o bydlení. Dneska jsem si vůbec poprvé koupila ELLE (vaše nechápavé výkřiky slyším až sem). Tak trochu mě do ní uvrtala i kamarádka, která v trafice dělá. Nejdřív zahrála na city mým plesovým potřebám větou „To psaníčko se ti bude hodit na plesy, černý ještě nemáš“ (mám asi tři ale podstatně menší aneb nějak si to obhájit musím). Ve chvíli kdy viděla moje zaváhání se zaculila a dodala „Je tam článek o Julii“ pak už jsem byla u kasy a moje peněženka byla o stovku lehčí.

Hejbej se!

Sportu jsem nikdy moc nedala. Na základce jsem začala tělák flákat od chvíle kdy nás spojili s o rok starší třídou a společný tělocvik s klukama na střední jsem bojkotovala úplně. S postavou jsem nikdy problém neměla. Při výšce kolem 164 cm se moje váha pohybovala mezi 50-52 kg. Teprve letos na jaře při změně léků se moje váha dala do pohybu a bohužel závratnou rychlostí směrem vzhůru.

Většinu věcí jsem musela vyházet nebo někomu darovat. Včera jsem si počítala BMI index a zhrozila jsem se! S údajem 24,9 jsem přesně na hranici nadváhy a tak jsem se rozhodla začít něco dělat. Musím podotknout, že si nepřipadám tlustá, ale věčné narážky okolí o tom jak mi narostl zadek nebo věčné poznámky nejlepší „kamarádky“ o tom, že jsem zase přibrala nebo, že jsem v tom tričku narvaná (jedině přes prsa! břicho tak velký nemám) mi přeci jenom vadí.

Nejde mi ani o to tolik shodit, ale spíš se zpevnit a tak jsem si vybrala cvičení Hejbej se s Hankou Kynychovou (což většina z Vás určitě zná). Jedná se o cvičení problémových partií jako bříško, zadek a stehna a to je přesně to co potřebuju zformovat a tak jsem se do toho dala. Doufám, že mi odhodlání vydrží a je Vám za nějaký čas budu moc ukázat nějaké výsledky.

zdroj

Ještě máš čas!

Téměř všechny moje kamarádky ať už stejně staré či mladší mají děti. Buď školkového věku, nedávno narozená nebo jsou právě v očekávání. Každou z nich poctivě pohladím vždy po bříšku a doufám, že i mě to přinese štěstí a hlavně to miminko. A výsledek? Kde nic tu nic. Vlastně se zase tak dlouho nesnažím, ale o co mi vlastně jde.

Už Vám někdy ve škole, při pohovoru nebo kdekoliv jinde položili otázku „Kde se vidíte za X let?“ nebo „Co je Vaším životním cílem?“

Jak jste odpověděli? Chtěli jste mít vysokou, dobrou práci účetní, majitele obchodu či procestovat svět?

Co to máš za hadry?

Je mi čtyřiadvacet a ráda zkouším pořád nové věci. Je jedno, jestli jde o naučení nového sportu nebo nové styly v oblékání. Mám prostě ráda změny a baví mě úlety (ne ty vztahové).

To, že si rodina klepe na čelo, že bych měla mít už rozum, to jsem si zvykla. Konec konců nevidím nic špatného na tom, že mám v pondělí náladu na kecky, kalhoty s rozkrokem ke kolenům a mikinu a v úterý na pouzdrovou sukni, sáčko a podpatky. Nějakou tu poznámku na moje oblékání jsem už slyšela. Třeba „tohle ti nesluší“, „tahle barva se k tobě nehodí“. Takovéhle poznámky beru na vědomí a buď si z toho odnesu něco dá,l a nebo to vypustím druhým uchem.

Dneska ráno jsem měla docela nestíhačku a tak jsem hupla do volnějších kalhot, trička, mikiny a nazula kecky. Přítel mě při mém počínání sledoval a mezi dveřmi ucedil „Co to je za kalhoty?, vždyť vypadáš jak buran.“ „Já se snažím, aby ses oblíkala hezky a ty prostě za každou cenu snažíš oblíkat jak vesničanka“.

Po probdělé noci jsem zrovna na tyhle jeho názory náladu neměla a tak jsem mu bez zaváhání poradila, aby si políbil zadní část těla a nestaral se o moje hadry.

 Nevím, v jakém mlžném oparu žije, ale město ze kterého pochází je větší okresní a většina lidí ani neví kde je, protože není tak profláknuté jako jsou města Pardubice, Plzeň, Budějky. V tomhle městě kde každá holka tahá legíny, z výstřihu jim lezou prsa a na ruce se houpe „Vitoń“ od místního rákosníka jsou moje volný kalhoty každýmu ukradený. Přemýšlím, že až příště vyrazíme třeba na nákup do sámošky taky si rejpnu, že nemusí pořád tahat jen montérky (což je jediné co mu zrovna padne).

 

Stalo se Vám někdy to co mě? Dotklo se Vás to? Změnili jste se potom nebo jste si dál oblékali stejně?

Po stopách Ludvíka II. Bavorského

Tento článek měl být uveřejněn už začátkem týdne. Bohužel tragicky zahynul jeden z mých nadřízených a tak nebyl čas ani nálada na blog. Článek jsem měla napsaný už v neděli večer a tak ho nebudu přepisovat a doufám, že si o tomhle víkendu rádi přečtete o tom víkendu minulém.

 Prodloužený víkend je za námi a já jsem po něm lenivější než kdykoli jindy. Dneska jsem se z postele hrabala rekordních pětadvacet minut a dalších čtyřicet mi zabralo čištění zubů, česání a oblíkání. Byla jsem opravdu jako zpomalený film.

Jak už jsem Vás informovala v minulém příspěvku, prodloužený víkend jsem využila k návštěvě zámku Herrenchiemsee na ostrově Herrenworth, který nechal postavit Ludvík II. bavorský a jedná se o nedostavěnou kopii zámku Versailles. Výkladem o zámku či životě samotného Ludvíka Vás unavovat nebudu, přečíst si o něm můžete třeba TADY.

A jsou doma...

Je to ještě daleko, ale přeci už jsou v prodeji a už je mám i já!

Oficiální stránky Sázavafestu na facebooku dali do statusu info, že 1.10.2012 v 00:01 startuje první vlna předprodeje lupenů na 13.ročník  za 390,- v limitovaném množství 1000 kusů.

Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo minutu po půlnoci marně vyhlížel na ticketportal.cz ikonku SF 2013. Díky závadě se dostali lupeny do prodeje až kolem 11 hodiny a ve chvíli kdy jsem si je šla kupovat, byl stav lístků ještě plný a tak jsem dostala lístky i s tiskovou chybou (viz foto) abych je následně po telefonátu se zákaznickou linkou tiketportal.cz dostala v přetištěné formě. No, hlavně že je máme!

Je tu mezi Vámi někdo kdo stejně jako já čekal na lístky až do ranních hodin a byl zklamaný, že se nic nedělo? Nebo jsem tu jediný blázen?