Naplánujte a pak to zrušte..

Někdo přijde s nápadem udělat třídní sraz po x letech od základky. Někdy dorazí devět lidí, někdy taky jenom dva. Na třídní srazy se nezvou učitelé, to by bylo divný, kdyby tam přišlo víc učitelů než lidí ze třídy, která sraz pořádá. U naší třídy nic neobvyklého.

Nový nápad. Ředitel odchází do důchodu, svoláme dostupné lidi, navštívíme základní školu a pak zajdeme za třídní učitelkou z prvního stupně. Zítra má svátek, koupíme kytku, bude to hezký. Pořádá  to ale naše třída!

Bylo nás šestnáct, narychlo může je pět lidí, ale co to dáme. Koupím kytku a vezmu si dovolenou. Je ráno a zbývají dvě hodiny do srazu. Postupně pípá telefon a každý se omluví, že nedorazí. Zůstávám sama s kytkou za tři stovky a propadám panice, pokouší se o mě pláč. Co s kytkou? Jít sama? To bude blbý! Tak ji donesu někomu na hřbitov? Pípne další sms a spolužák se slituje. „Máš kytku tak půjdem jen my dva, přece ji nevyhodíš“. Díky bohu za spolužáka Petra.

Dorazíme k učitelce, základku vynecháme. Nejdřív nepoznává ani jednoho pak jí to dojde, zve nás dál a hodinu si s námi povídá. Kytku opláče a já jsem ráda, že jsme šly, i když jen ve dvou.

Poučení? Dělejte tyhle akce jen s lidmi, kteří jsou spolehlivý. Kytku jsem si ani nevyfotila. Jsem husa. Dostala gerbery a mezi tím byla lilie, vše lazeno do červena jen lilie byla nebo snad bude, až rozkvete žlutá.

Místo fotek kytky alespoň fotky jabloně od nás ze zahrady. Buďte nenároční a spokojte se s málem jako já.

Na kafe to není ideální

Po dlouhém hledání jsem ji konečně našla. Kabelka přesně podle mých současných představ a požadavků. O polední pauze jsem si pro ni běžela. Mezi regály tajně tahám z kapsy krejčovský metr, abych se přesvědčila, že má moje nová láska správné rozměry. Zandám rychle metr zpátky a šinu si to k pokladně. Z konce uličky se ke mně blíží muž ve středních letech a divně se dívá. Ve chvíli kdy se míjíme, muž zaskřehotá „Vy jste tak nádherná, mohl bych Vás pozvat někam na kávu?“.      V hlavě mi začne houkat alarm (řekni, že jsi vdaná! Ne neuvěří ti, že ten kroužek za tři stovky je snubák! Nečum a mluv sakra!). Koktám . „No-to-nevím-jestli-by-mi-to-doma-prošlo“ a rudnu jako debil. „Ach! To teda asi nepůjde tak to nic“ vyloudí ze sebe plešatící pán a já se v duchu raduju, že se dál nesnaží. Ještě tak naproti sobě chvilku mlčky stojíme jak dva exoti když pán zakráká naposledy „Já, že tu máte takovou krásnou krajinu zasněženou a to je na kafe ideální“. Už na nic nečekám a běžím ke kase. Venku je zataženo a naposledy sněžilo začátkem měsíce, tudíž na kafe nic ideálního.

Je na čase na sebe něco prásknout

Když jsem včera psala článek pro společný blog s Terkou napadlo mě, že mám tenhle blog už přes osm měsíců (pěkně to letí) a že jsem za tu dobu na sebe vlastně ani nic pořádného nepráskla. Dnešní příspěvek tedy bude o mé maličkosti. Připravte si něco k pití a možná i k jídlu a usaďte se pohodlně. Netuším jak dlouho Vás tu zdržím J

Jdeme na to

1. moje přírodní barva vlasů je blond nebo spíš špinavá blond. Není to asi nic neobvyklého barvit si vlasy, ale zajímavé je, že ani většina dlouholetých kamarádů a někteří členové rodiny tenhle fakt zapomínají a pak se nad fotkami z dětství diví, že mám blond háro.

2. od dětství si při stresu koušu nehty. Nepomohl pepř, rukavice ani mastičky. Zatím pomáhá jen lak na nehty.

3. mám příšerný strach z pavouků. Kdykoliv se objeví v mé blízkosti pokouší se o mě infarkt, strašně řvu a někdy se i rozbrečím. To jako fakt! Vždy ho musí někdo z rodiny zlikvidovat a to i za cenu, že je to ve tři ráno.

4. jsem strašný knihomol. Podle mamky jsem to zdědila po babičce, která dokáže během dne přečíst i knihu o 350 stránkách (nepochopitelné).

5. do dvanácti let jsem bydlela u prarodičů takže nemám s našima klasický vztah rodič – dítě. Ze začátku společného soužití jsem si přišla jako na návštěvě u příbuzných.

6. mám tři nevlastní sourozence. Sestru a dva bratry.

7. moje mamka chtěla abych se jmenovala Žakelína (děkuji tomu kdo jí to rozmluvil)

8. v rodném listě mám jméno Veronika. Tohle jméno jsem jako malá nesnášela, protože se tak jmenovala každá druhá holka a ve třídě nás vždy bylo minimálně pět. Říkala jsem tedy, že jsem Sandra, pak si to dala i na FB a přátelé, které mám kratší dobu než pět let mě tak normálně oslovují.

Our colorful worlds

Kamarádka Tereza tedy hlavně zvaná Terry si včera založila blog. Nic neobvyklého, že? Denně to dělá kde kdo. No a dostala nápad, že si ho založíme dohromady a budeme se střídat v přispívání. Proč ne? Zní to přece tak skvěle! No možná jsem milé Terry měla říct, že už jeden blog mám a že jestli touží po tom, aby se název blogu skloňoval a zmiňoval v rozhovorech několika dívek například na autobusové zastávce při čekání na spoj tak nejsem ten ideální parťák.

Terry dala dohromady název, obsah i první příspěvek blogu a na mě zbylo zařídit menu a napsat článek druhý. V uvítacím příspěvku si vymyslela, jak jsem vtipná, zábavná a já nevím co ještě a řekla „Napiš jim tam něco o sobě, uvidíš, že nám to půjde“. Zajímalo by mě kolik skleniček (spíš lahví) vína v sobě měla, když se rozhodla sdílet svůj blog právě s mojí maličkostí. Díky hlavnímu příspěvku teď budoucí čtenáři budou očekávat z mojí srandu a dočkají se – no ani nevím jak to nazvat.

Terčin (a prý i můj) blog najdete ZDE!

Senza box

Jsem si vědoma, že valnou většinu z Vás už to otravuje, ale i tak Vám o něm chci napsat. Jsem hold holka zvědavá a musím téměř všechno vyzkoušet, abych si udělala vlastní názor. Objednávala jsem si už říjnový, bohužel až ve chvíli kdy se muselo zapsat do pořadníku a čekat jestli se na mě usměje štěstí. To se sice usmálo a přišel mi mail, abych potvrdila, že o box opravdu stojím, ale jelikož jsem počítala spíš s telefonickým kontaktováním tak jsem si mail přečetla až týden po jeho obdržení a tak jsem propásla lhůtu pro potvrzení.  Tak tedy pokus číslo dvě a mám ho konečně doma.

Drážďany

Přináším několik fotek ze včerejšího výletu do Drážďan. Zaměřila jsem se opravdu jen na památky a jediná moje útrata byl pohled za 80centů. Více fotek najdete na Facebooku.

Dvě tvářenky

Dneska jsem měla trochu víc času do odjezdu autobusu a tak jsem si chvíli krátila v drogerii Rossmann. A nebyla bych to já, kdybych si nakonec přece jenom něco nekoupila.

Už delší dobu jsem přemýšlela o koupi tvářenky. Nikdy předtím jsem ji nevlastnila a tak vlastně ani nevím, jestli ji budu používat nebo skončí někde na dně šuplíku. Nechtěla jsem do ní tedy tolik investovat a vybrala si tvářenku od Miss Sporty -  Blushed again v odstínu 006 Flirtatious asi za 60,-. Při čekání ve frontě jsem ještě zběžně stačila prohrabat výprodejový stojan a objevila další tvářenku, tentokrát od Gabriella Salvete - Fiorello duo 01 za 50,- a oční stíny NYC, 919 Buzz List za krásnou dvacku.  Uvidím, jestli si alespoň jedna z těchto tvářenek najde místo mezi mými kosmetickými stálicemi.

Co Vy a tvářenky? Máte nějakou svou oblíbenou nebo tu pravou stále hledáte?

 Zítra mě čeká cesta do Drážďan. Ani vlastně nevím, jestli jedu spíš nakupovat nebo si prohlížet město.  Možná, že bude dost času na oboje. Určitě Vám dám vědět.

Sukně, sukně a zase sukně

Minulou sobotu jsem si zajela jen tak na otočku za sestrou do Prahy a při té příležitosti se zastavila i na Chodově. Chtěla jsem tam dokoupit pár maličkostí na Vánoce, ale nakonec jsem nekoupila nic. Teda co se Vánoc týče. Omylem jsem zabloudila no NY a prolezla pár stojanů s výprodejem a odnesla si tři sukně (nač troškařit, že?) Každá z nich byla zlevněná o 30 a více procent a u poklady jsem na ně ještě dostala dalších 20% slevu (když byl ten státní svátek J )

• Růžová sukně s černou krajkou je značky Fishbone a vzala jsem si ji hlavně z důvodu absence společenské sukně v jiných barvách než černých. Na kamarádčin věneček bude snad dostačující.
• Černá sukně značky Amisu zastupuje sukně nositelné i za normálního běžného dne do města, protože všechny ostatní černé sukně jsou spíš z lesklých materiálů, které se na běhání po městě moc nehodí. A za 79,- korun jsem ji tam nemohla přece nechat.

• No a poslední sukně od Amisu v barvě petrol se s cenou 249,- stala nejdražší položkou nákupu. Hned jak jsem ji uviděla, jsem věděla, že si ji odnesu domů. Už dlouho jsem takovou sháněla ale buď byla pouze v černé barvě a nebo nebyla moje velikost. Takže tedy třikrát hurá pro Chodovský NY.

Vánoční přípravy

Celý týden jsem si plánovala, jak Vám dneska udělám radost nějakým obsáhlejším článkem, ale nějak se mi podlomilo zdraví. Spoléhala jsem na svoje článkové zásoby, ale zase chyba! Mám spoustu článků, ale většina z nich není dopsaná nebo k nim nemám ještě nafocené ilustrace. Dnešek jsem tedy věnovala spaní zahřívání zad, brouzdání po Vašich stránkách a koukání na HP, a protože jsem ho už pěkně dlouho neviděla, začala jsem hezky od Kamenu mudrců. Snad je přes víkend stihnu všechny.

Zítra i přes bolest zad musím do Prahy, tak snad to překousnu a zajdu se alespoň podívat do nákupního centra. Chtěla bych pokoukat co nového má HM, C&A, Zara a Lindex.

Jinak u nás už se peče cukroví …

A už krmím i ptáčky za oknem..

Vzorečky

Můj táta byl včera pomáhat stavět podium pro nějakou akci a jako pozornost od pořadatele mi přivezl pár maličkostí od Biodermy, Dermacolu a Restylane. Hned jak to vyzkouším dám vědět, jak jsem spokojená.

Přivezeno z Polska

Nedávno jsme si udělali s přáteli a rodinou výlet do Polska (Kudowa Zdrój).

 Zatímco rodina se vydává po stopách jídla (máslo, nudle, kolekce na stromeček), já se pídím mezi stánky bez určitého cíle a nakupuji spíš podle nálady. První dvě tři hodiny jsem bezcílně bloumala mezi stánky a statečně odolávala pozvání na vyzkoušení toho či onoho abych si nakonec koupila kruhovou šálu, puzzle s motivem Eifelovy věže (ach ta Paříž!), dětský komplet pro kamarádku (kterou jsem byla o víkendu navštívit) a chundelatý kobereček (který slouží coby pozadí pro šálu).

Pardubice

Jak už jsem psala v minulém článku, o víkendu jsem byla navštívit v Pardubicích kamarádku. Díky ošklivému počasí mám jen pár fotek, když jsem přebíhala po náměstí do prodejny s perníkem. Víkend jsem si prodloužila o dva dny, které jsem strávila tříděním šatníku abych následně rozebrala jednu šatní skříň (ještě mám tři další, úúúúú) a dalšími pracemi při budování mé vysněné šatny . No a ode dneška zpět do práce, fuj fuj to se mi nechce..