Sbírka laků

Tenhle článek se tu měl objevit už ráno, ale jelikož mě od včera pokouší teplota a bolest v krku i celkové bolení svalstva je tu až teď. Ráno jsem se vyštrachala z postele, abych udělala fotky ale mezi nahráváním fotek do notebooku a psaním článku jsem si několikrát dáchla a vypila několik hektolitrů odvaru z cibule s medem. Fuj! Ale teď k tomu hlavnímu.

Protože, se tu poslední dobou nebezpečně hromadí články se štítkem „Ze života“ rozhodla jsem se to tu trošku oživit a přidat několik článků týkajících se kosmetiky a módy. Koho by taky pořád zajímalo číst moje kňučení, že jo.

Informativně

Víkend je zase za námi. Ach jo. Nevím jak u Vás, ale tady sněžilo, sněžilo a zase sněžilo. Nicméně dnes ráno svítilo na teploměru příjemných –3 stupně, což je opravdu příjemné proti víkendovým -16 stupňům. Výrazně se oteplilo a já jásám, doufám, že ne předčasně. Nemohu se dočkat až zmizí ta bílá nadílka a já budu moct s přibývajícími stupni odložit i kozačky a hlavně neforemný kabát. Ne, že bych tedy už nějak zásadně vyformovala postavu. Nějak to poslední týden flinkám.

Místo psaní článků jsem přestavovala obývací pokoj a sledovala líčící tutoriály a následně se je zkoušela i napodobit. Když už mám ty Sigma štětce a paletku 168 odstínů, byla by škoda je pořádně nevyužít. Přemýšlela jsem o nějakém kosmetickém kurzu. Snad by se našel nějaký, který by se dal sloučit s mojí pracovní dobou.

Lednový opravdu SENZA box

Ačkoliv jsem u posledního článku o Senza Boxu řekla, že už si ho objednávat nebudu, nakonec se to nestalo. Když jsem na jejich stránkách četla, jak má být nadupaný, řekla jsem si, že to prostě ještě jednou zkusím. Tentokrát musím říct, že nejsem zklamaná vůbec z ničeho.

Začnu krabičkou. Ta je v neuvěřitelně krásném modrém provedení a stala se jasnou výherkyní ze všech tří mnou obdržených (listopadová-  bílá –pohřební, prosincová – červená – vánoční).

Výhra je doma...

Pamatujete si na tento výherní článek? Konečně mi přišla výhra z Giveaway, kterou pořádal blog dvou super slečen Journal Of Twins. Jednalo se o možnost výběru jakéhokoliv výrobku od Biodermy. Já jsem si vybrala jejich šampon Nodé P, micelárních vod mám totiž doma docela velkou zásobu. Zatím jsem neměla šanci šampon vyzkoušet, protože momentálně testuji jiný, ale až ho spotřebuji, vrhnu se na tenhle od Biodermy a určitě Vám napíšu, jak si spolu rozumíme. Holkám z Journal Of Twins moc děkuji.

No a zítra si nepřekvapivě dáme článek o lednovém balíčku krásy - Senzaboxu. Už teď prozradím, že tentokrát je opravdu SENZA!

Label.m Gentle Cleansing Shampoo

Tento šampon jsme měla možnost vyzkoušet díky listopadovému Senza boxu. Letáček hlásal, že ho používají ve špičkových kadeřnických salonech a já se těšila, jaké budu mít okouzlující vlasy jako vystřihnuté z reklamy. A jak to tedy dopadlo? Čtěte následující řádky.

Na párty v pyžamu..

Tenhle příspěvek tu měl být už dneska ráno. Samozřejmě jsem zase měla na práci tisíce jiných věcí, takže jsem se k tomu dokopala až teď.

Jak už jsem se zmínila v minulém příspěvku, navštívila jsem pyžamovou párty. Ukecala mě do toho vlastně dlouholetá kamarádka a tak jsem si musela narychlo koupit nějaké pyžamo. Párty byla v restauraci ve vedlejší vesnici, ale i tak jsem se vypravila rovnou v pyžamu. Co se týče účasti, byla slabá. To je tak když si konkurenční restaurace dělají naschvály. I tak jsem si párty užila a ukážu Vám pár fotografií, které vznikly z kraje večera. Protože pak se docela dost pilo a někteří nenechavci mi chtěli zničit foťák, patrně jen tak z nudy aby zábava nestála.

Moje párty výbava.

Pyžamová párty

Užíváte si víkend? Já jsem celý týden plánovala, co budu dělat a nakonec se ne a ne vykopat z postele. Nicméně musím. Hodlám se zase zničit s Jill. Trochu uklidit bordel v pokoji a v šatně a večer vyrážím s kamarádkou do vedlejší vesnice na párty – pyžamovou párty. Pokut něco vyfotím tak Vám určitě nějaké foto postřehy ukážu.  Zatím jen můj večerní vohoz, koupený speciálně pro tuhle příležitost, protože abych se přiznala, spím v trenýrkách a tílku a to teda už dost opraným, protože je to tak pohodlné, že se jich nechci vzdát. No a můj doplněk bude plyšový méďa. Není teda můj, ale mé neteře. Já mám plyšáky zabalené na půdě a nechce se mi tam jít hledat.

Mějte fajn víkend J

Sigma - Make Me Crazy

Jistě si někteří vzpomenete na článek, kde jsem se zmiňovala, co by mé srdce uvítalo jako dárek k svátku. Kdo neví, může si přečíst Tady anebo pokračovat ve čtení tohoto článku, protože tady Vám to stejně ukážu znovu.

V úvodu bych chtěla poděkovat svojí drahé babi, protože ona mi na tenhle sen značně přispěla. Děkuji!

Než jsem si svůj vysněný dárek mohla objednat, musela jsem si počkat a taky hodně zapřemýšlet.

Někoho, kdo by mi dárek sponzoroval (alespoň z části) už jsem měla.

Následovalo rozhodování, zda investuji do větší (12 štětců) nebo menší (7 štětců) cestovní sady. (Pro ty koho zajímá, jak jsem se rozhodovala: Sepsala jsem si, jaké štětce sady obsahují a na co slouží. Z porovnání mi vyšlo, že čtyři štětce bych nepoužívala vůbec nebo naprosto minimálně a ten pátý se dá nahradit i jiným. Navíc rozhodla i délka štětců. Mám jeden dlouhý od Maestra a neustále s ním mlátím při líčení do zrcadla protože, jsem u něj moc blízko, abych vůbec něco viděla. Tolik k rozhodování).

No a pak když bylo jasno, stačilo už jen sledovat příspěvky na facebooku Lovely Hair o tom jak se vyvíjí stav zásilky štětců do e-shopu.

Stalo se dne sedmnáctého

Dneska jsem měla opravdu fajn den. Hned ráno se ukázalo, že Boží mlýny melou a že každý špatný skutek se ti vrátí. Ne že bych byla škodolibá ale cítila jsem uspokojení.  Ne, že si budete myslet, že jsem se někomu za něco pomstila to vůbec.

Celkem jsem dneska obdržela tři balíčky. Jeden od Avonu, druhý skrýval výhru od Biodermy, o které jsem se už zmínila o Vánocích, a třetí balíček ukrýval dárek k svátku, který mám až příští měsíc. Nic se nebojte, všechno Vám to postupně ukážu.

Taky už mám konečně zpátky reklamovaný notebook, takže třikrát hurá a reklamace bot byla též úspěšná, takže jsem dostala boty nové.

No a jako poslední super zpráva přišlo oznámení o tom, že budu „tetička“. 

Lepší články čekejte až o víkendu. Dneska je to spíš bleskovka, aby bylo jasno kde se flákám a co dělám.

Můj první Ladybox

Tak jsem neodolala a nakonec jsem si objednala svůj první Ladybox. V lednovém vydání tedy spíše Ladybag. Byla jsem hrozně natěšená a zvědavá co v něm najdu. Nebyla jsem samozřejmě doma takže balíček převzal přítel a měl za úkol mi ho hned dovést do práce. Už po cestě mi volal, ať se teda moc netěším, že krabička je velká asi jako dva hrníčky na kafe. Pořádně mě tím vystrašil, ale nakonec se ukázalo, že místo klasického boxu je pytlíček a ten se i přes super obsah vešel do malé krabičky.

A co tedy ukrýval můj první lady pytlík?

Vohoz pomáhá

Znáte VotočVohoz? Já věřím, že spousta z Vás ano. Tenhle portál pořádá super akci! Máte doma věci, které jsou zachovalé, ale přesto je z nějakého důvodu nenosíte? Jste líní je vyfotit a prodat na Votoč Vohoz, Omlazení, Aukru či kdekoliv jinde? Nebo je někde ke koupi nabízíte a není o ně zájem? Možná je Vám je líto vyhodit ale někomu byste je chtěli darovat. Tak do toho!

Parta VotočVohoz pořádá unikátní projekt, kdy můžete své nepotřebné věci darovat na dobrou věc.

Veškeré informace jak můžete věci darovat, naleznete na Tomto odkazu.

Vybrané věci poputují do Diakonie Broumov, kde je rozdělí potřebným. O jejích službách a ostatních věcech si můžete přečíst na stránkách www.diakoniebroumov.org

Paleta 168 očních stínů

Dlouho jsem o ní uvažovala, až jsem jí do toho košíku nakonec hodila a začala se těšit.

Teď jí mám konečně doma a můžu Vám jí tedy představit a popsat krok za krokem.

Paletku jsem sehnala na Aukru přímo u tohoto prodejce, a nebo můžete vyhledat i další varianty pomocí hesla „paleta očních stínů“, „oční stíny“ atd.

Před koupí jsem si prošla hodnocení prodejců a zvolila toho lepšího (méně negativních komentářů). Doporučím Vám si ty komentáře přečíst, protože mnohdy jde o záporný komentář k jinému druhu zboží, které prodejce nabízí nebo z důvodu poničení zásilky po cestě k Vám (i když je to nepříjemné, odesílatel Vám zboží neponičil a navíc si ho můžete při převzetí hned zkontrolovat a sepsat o tom na poště protokol).

Prodejce, kterého jsem uvedla, Vám na požádání pošle podací číslo balíčku a odkáže Vás i na službu, kde zásilku můžete sledovat. Nevím, tedy jak ostatním, mě služba nefungovala a navíc na celnici dostal balíček už číslo jiné (viz fotka).

Čas letí...

Včera jsem ve svém fotoarchivu hledala ilustrační fotky pro připravovaný článek. Fotka, kterou jsem vybrala letos „oslaví“ osmé narozeniny. To ten čas letí, napadlo mě ve chvíli, kdy jsem fotku stahovala do článku a tím to haslo.

Jenže pak jsem ležela v posteli a snažila se usnout, zatímco přítel sledoval nějakou přiblblost o mimozemšťanech, když se mi z podvědomí vynořila představa související s časem.

Myslela jsem na fotku, kde mi bylo sedmnáct a mě to přišlo jako včera, jenže není, je to osm let a uteklo to rychle. Za pět let mi bude třicet! Ve třiceti jsem měla už být nejméně sedm let vdaná a doma jsem měla mít minimálně jedno dítě ve věku pěti let. Takový byl plán a možná tak trochu sen když mi bylo sedmnáct.

Najednou jsem ve věku kdy část těchto plánů a snů měla být splněna a není to tak. Neděsí mě to. Najednou mě začalo děsit, jak to bude vypadat do budoucna. Co když nic z toho nestihnu do třicítky? Co když se za dalších pětadvacet let zase večer v posteli zamyslím a uvidím další hrůzu nahánějící představu, která by ovšem mohla být realitou? Realitou kde mi bude padesát, nebudu vdaná (což není taková hrůza) a co hůř budu bezdětná. Co když každé ráno budu vstávat bez cíle, protože nebudu mít práci? Co když budu nějak nemocná, nebudu se o sebe moct sama postarat a bez cizí pomoci se sama neobrátím ani na posteli? Dobře možná mě tohle v padesáti nečeká ale co když o pár let později ano. Budu nemohoucí sedmdesátnice, která část dne promrhá cestou přes ulici do sámošky pro rohlíky, budou mě trápit bolesti zad (což už mě trápí teď) a kloubů a budu ráda, když mě nějaká omladina pustí v autobuse sednout.

Abych to uvedla tam, kam chci, musím říct jasně, že se nebojím stárnutí ale toho, že až budu ve věku své babičky, že se o sebe nedokážu postarat, bude ze mě nemocná osoba na lůžku a budu pro ostatní přítěží. Tahle představa mě děsí.

Možná bych měla po večerech přestat fantazírovat do budoucna a začít teď a tady hned žít, abych se nedivila, jak dalších osm let rychle uteklo. Ale myslím, že ať budu žít každý den naplno nebo ne uteče to stejně rychle.

Přemýšlel jste o tom taky někdy někdo? Nebo mám nějaké slabé období a všechno si moc beru?

Báze pod oční stíny Essence

Nedávno jsem si v drogerii koupila báze pod oční stíny. Byla jsem nerozhodná a cena příznivá, tak jsem si do košíku hodila rovnou dvě od Essence. Dneska přináším porovnání obou bází.

I LOVE STAGE (4ml za 64,90Kč):  bodové hodnocení 2/10 (obal a aplikátor)

 Myslela jsem si, že dražší, znamená v tomhle případě lepší. Jenže Ouha! Báze má dobré balení a příjemný aplikátor, ale tím to končí. Trvanlivost stínů nijak neprodlouží. Popravdě mi stíny vydrží déle bez téhle báze. Stíny se velkou rychlostí začnou slévat do čárek asi tak do dvou hodin po nanesení. Má podivnou žlutou barvu, která vůbec nesedí k mojí barvě pleti, ale to až tak neřeším, stejně ji přetřu stínem.  Nedá se použít ani jako korektor protože zmizí daleko rychleji než pára nad hrncem.

Je na čase splnit si sen!

Jako malá jsem milovala film Zachraňte Willyho. Příběh malého kluka, který má za nejlepšího kámoše kosatku jsem hltala i několikrát za den. Záviděla jsem mu, že se s ní může koupat, šlapat jí po hlavě, sahat jí do tlamy. A závěrečná scéna? To ani komentář nepotřebuje. Mamka mi říkala, že nemůžu mít taky kostku, že se nám do vany nevejde a nemůžu s ní ani plavat jinde, protože u nás kosatky nežijí a k oceánu to máme daleko. Prostě zbourala mi moje představy stejně, jako když mi vysvětlila, že kreslenou postavičku z večerníčku si nemůžu vzít za manžela, až budu veliká. Říkala, že si jednou moje dětská láska najde taky nějakou kreslenou postavičku a bude bydlet s ní. Jsem už dávno dospělá a Krteček je stále sólo, tak já nevím.

zdroj

Pak v televizi běžel seriál Můj přítel delfín a bylo jasno. Zrodil se další sen. Tentokrát tak pevný v základech, že ho ani vysvětlování nedokázalo zničit. Plávání s delfíny! Už jsem byla tak blízko při dovolené v Tunisu. Bohužel delegátka pro můj sen moc pochopení neměla. Navštívila jsem delfinárium, ale po skončení programu jsem měla jen půl hodiny do odjezdu autobusu zpět na hotel a přede mnou bylo tak 150 lidí.

(obrázek z historie blogu. Prostě mi to vkládání nefunguje)

Nová naděje přišla spolu s mailem DELFÍNI V PRAZE! Vstupenka mizela jedna za druhou a já trnula, že mi peníze na účet nepřijdou včas, ale štěstí mi přálo a já teď už vím, že 25. května se mi splní sen!

Nefunkční

Mám pro Vás připravené články a recenze. Nemám u nich obrázky a za boha mi nejdou nahrát. Vůbec to semnou nekomunikuje. Navíc nesu příští týden noťas na reklamaci a tak nevím, jak často se dostanu na internet abych něco přidala. Snad mi i přes komplikace zůstanete věrní.

Užívejte víkend a já se pokusím zprovoznit ty fotky abych mohla přednastavit články.

Náhrdelníky kam se podíváš

Jak už jsem se zmínila v minulém postu, byla jsem se podívat na Novoroční ohňostroj (na videu stále makám). Byla to taková rychlá návštěva Prahy. Na nádraží jsem měla ještě trochu času tak jsem si zašla do růžového králíčka (Tally Weijl) okouknout super šaty, ale jen na mini postavy, kterou nevlastním. Moje malá neteř (původem asi Straka) zabrala stojan s doplňky a objevila tam mnou dlouho sháněný náhrdelník se sovou.

Hned jak jsem vyšla z TW, zaujal moji pozornost stánek s dalšími doplňky OnStyle. Sestra si prohlížela hodinky, já zase náušnice. Nakonec došlo na řetízky, a co moje oči neuviděli! Vysněný řetízek se jménem. Na internetu jsem ho nemohla sehnat, a když už tak pod tisíc korun nešel. Tenhle je z chirurgické oceli za necelých pět set korun. Navíc probíhala akce 1+1 za deset korun. Sestra si tedy vybrala hodinky a obě jsme odcházeli spokojené. Jen moje neteř protestovala, že chce taky hodinky a přemlouvala sestru aby jí je hned dala, že nechce čekat až je zdědí.

2013

Vítám Vás v roce 2013. Jeho příchod jsem nijak zvlášť neslavila. Hrála jsem s mamkou karty, baštila chlebíčky a přítel kutil něco kolem mašinek.

Včera jsem se vydala se sestrou, bratrem a neteří na ohňostroj do Prahy. Dostala jsem se jen k Tančícímu domu.  Nahrála jsem pro Vás i video. Chtěla jsem ho pro Vás upravit, aby místo keců kolem stojících a troubení aut  hrála jako podkres Vltava od Bedřicha Smetany, ale z neznámého důvodu se při předělání videa začne po dvou minutách sekat. Nezoufejte! Já si s tím ještě pohraju a dodatečně Vám ho sem přidám…