Ve vínu je pravda

Ve vínu je pravda a všechno se děje z určitého důvodu! Já na to věřím, vždy jsem v to věřila a proto víno téměř nepiju. Někdy totiž víno odhalí pravdu příjemnou a někdy hotovou noční můru. Dneska to bude ten druhý případ.

Začalo to nevinně jen pozváním do naší oblíbené kavárny. Dlouho jsem nebyla někde posedět. Nebudu lhát, už mě to tolik netáhne po barech jako dřív a mnohem radši si v pátek večer pustím film nebo stříhám video než abych šla někam na panáka. Teď jsem se nechala ukecat nejen k tomu abych někam šla, ale abych místo panáků nebo piva zkusila víno. Nenávidím víno! Jediné co dokážu jakž takž pít je růžové Lambrusco nebo Avanti za pár kaček z Tesca. Nic takového v kavárně nemají, takže jsem se hecla, že dám bílé, protože s červeným už mám špatnou zkušenost od prváku na střední.

Nebudu se rozepisovat jak probíhal večer. Ono by ani nebylo moc co psát. Jestli to někdo z vás někdy přehnal a měl okno z předchozího večera tak gratuluji. Já mám rovnou celé sklenářství. Pár střípků jako naštvanou kamarádku si pamatuji. Ve vínu totiž bude asi fakt pravda a tak jsem jí vyklopila jak jsem jí trochu "podrazila" a urychlila seznámení s klukem co jí padl do oka. Já to myslela dobře a ve finále jsem za špatnou. Klasika. 

To že jsem si domů přinesla žaludek na vodě a točil se se mnou celý pokoj ani popisovat nechci. Jenže pak přišla zpráva od nejlepšího kamaráda jakou jsem udělala ostudu. Nejdřív jsem to nechtěla vědět, ale svědomí vás hryže a jsem navíc zvědavá ženská. Obvolala jsem zbytek sešlosti, každý tvrdil že nic za co bych se měla stydět se nestalo. Přesto mi člověk za kterého bych dýchala vykreslil a popsal situaci, která se údajně stala. Řeknu vám, nic milého a příjemného. Obrátil se mi z toho žaludek nad mnou samotnou a udělala se mi tma před očima. Přesto jsem v koutku duše cítila, že jsem až tolik klesnout nemohla. Celou noc jsem nespala a přemýšlela co budu dělat.

Nakonec jsem se přeci jenom k pravdě o historce dopátrala a nejenom že se nic takového nestalo, ale ten co pro mě tolik znamenal se mi ještě vysmál. Prý to byla ohromná sranda mi navykládat svoji historku, zvlášť když jsem si nemohla z večera na nic vzpomenout.  No já se moc nebavila. Z jedné strany dobře mi tak, nemám pít když to nezvládám. Na druhé straně jsem nečekala, že nejbližší člověk, který ví jaké mám hodnoty a co odsuzuji přijde s takovou podpásovkou. 

Ponaučení pro mě je, že já nemám pít žádné víno. Druhé ponaučení je, že i ten nejbližší kamarád vám dokáže s chladnou tváří tvrdit něco co není vůbec pravda a nechá vás v tom doslova vykoupat a nakonec řekne že o nic nešlo. O nic nešlo možná jen z jeho pohledu.

Celá tahle situace mě akorát rozhodila a rozhodla o konci našeho několikaletého přátelství. Nebyl to totiž první problém a první podpásovka, která z jeho strany přišla a i když jsem se snažila sebevíc to přejít, zavřít oči a dělat, že o nic moc nešlo tak i když umím odpouštět tak zapomínat neumím a neustále se mi honí vzpomínky hlavou. Věřila jsem tomu, že naše přátelství překoná a vydrží všechno, ale muselo by jít o pravé přátelství z obou stran. Někde po cestě se nejspíš přátelství z jeho strany vytratilo a místo toho přišla jen touha podkopnout mi nohy při každé možné příležitosti. Pořád si říkám, kam zmizel ten kluk, který byl ochotný mi za každé situace pomoct, se kterým jsem prožila tolik nezapomenutelných okamžiků, který tady zkrátka byl ve dne v noci dlouhých deset let. Najednou tu přede mnou stál kluk se známou tváří, ale s úplně jinou povahou a falešnou omluvou, která byla tak neupřímná a nucená, že jsem neměla ani sílu na ni cokoliv říct. 

Nevím, zda mi sepsání článku nějak pomohlo, ale viděla jsem to jako jediný způsob jak dostat svoje pocity ven a přestat se motat v kruhu, zda to bylo všechno nutné a správné. 

Všechno se děje z nějakého důvodu. Věřím, že tahle situace se nestala jen tak, měla mě někam posunout a ukázat mi zase jiný směr života. Nebudu lhát, že tenhle přístup byl snadný. Podraz od nejlepšího přítele je jako rozchod s partnerem. Jenže i to k životu patří.