středa 20. dubna 2016

Jak si žiju #9

Přeji všem krásné středeční ráno. Po delší době to bude článek ze série Jak si žiju. Nebude to ale v té klasické podobě jak je zvykem. Žádné popisování jednoho dne. Dneska na pár řádcích zmíním co se děje poslední tři týdny.  Je toho poměrně dost, ale já chci zmínit jen pár bodů. O tom, že už nemám ve svém životě nejlepšího kamaráda, už jsem psala a je to informace starší tří týdnů, přesto mám pocit, že s jeho odchodem odešlo i štěstí, které jsem prožívala.


Přítel mi odletěl pracovně do zahraničí na delší dobu, takže jsem tu trošku jako slaměná vdova a potácím se od jednoho k druhému.  V tuhle chvíli jsem si říkala, že už jsem velká holka a že takové věci se prostě stávají a já je nějak překonám.               
Pak si ale moje štěstíčko v podobě kocoura Medíka poranilo tlapku a než se mu stačila úplně uzdravit tak se mi zatoulal. Na jaře asi nic neobvyklého, ale tenhle kocour byl takový přítula a rozmazlenec, že déle jak dvě noci nikdy pryč nebyl. Dneska je to už 17 dní a mě to přijde jako nekonečně dlouhá doba. Všichni pořad opakovali, že se vrátí, ale včera naši už uklidili jeho misku a škrabadlo a řekli mi, ať si tedy najdu nějaké nové kotě, že by pro něj dojeli popřípadě i na druhou stranu republiky. Já se nějak nedokážu vyrovnat s tím, že by už se neměl vrátit, ale den ode dne se bojím víc a víc že to tak opravdu bude. Jsem z toho tak rozhozená, že v noci nespím a pomalu ztrácím i elán do psaní a co víc bojím se, že se nedokážu ani blbých dvacet minut ve videu tvářit šťastně, abych Vás neotrávila.




Mimo jiné jsem se díky Vám přehoupla přes hranici 5000 odběratelů, což je neuvěřitelné a nikdy mě nenapadlo, že bych takového počtu mohla dosáhnout. Když Vás bylo 4500 tak jsem tajně doufala, že bych se té pětky mohla dočkat a říkala si, jakou udělám fajnovou soutěž. Jenže jste to zvládli nějak rychleji a já to díky souhře nešťastných náhod prošvihla. O soutěž ale nepřijdete, hned jak se trochu vrátím do normálního módu, pořádně se vyspím a srovnám si myšlenky tak jí spustím. Protože Vy si zasloužíte spousty díků. Nejen za odběr ale hlavně za tu podporu a krásné vzkazy. Jste to právě Vy, co mi posledních pár týdnů děláte oporu a snažíte se mě pozitivně naladit. Děkuji, že jste :-*

2 komentáře:

  1. Verů, Medík se vrátí, určitě ano :-)) držím všechny palce. drž se :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Veru, on se vrátí, doufám v to s tebou :*

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý Váš komentář..