V dnešním článku ze série
Jak si žiju, budu pokračovat naší dovolenou. Z minulého dílu víte, že jsme
zamířili do blízkosti Havířova. Navážu tedy tam, kde jsem minule skončila.
Na úterý jsme už program
vymyšlený měli. Přítel mi chtěl ukázat
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově
pod Radhoštěm. Kam jsme vyrazili hned po snídani. K té jsem si po hodně
dlouhé době dala hemenex. Miluju tyhle dovolenkový snídaně, kde dostanete na nějaký
způsob udělaná vajíčka a dojíst se můžete rohlíkem s marmeládou. Během
snídaně jsem se trochu bála o počasí. Venku bylo šero a mlha. Obsluhující
slečna mi vysvětlila, že je to normální vzhledem ke smogové situaci, ale že
venku je teplo a než dojedeme na místo, bude už sluníčko. Měla pravdu. Cesta do
Rožnova nebyla zase tak dlouhá a sluníčko se mezitím ukázalo v plné síle.
Valašské muzeum v přírodě má
celkem tři areály Dřevěné městečko, Mlýnská dolina a Valašská dědina a já
samozřejmě musím vidět všechny. Cena do všech tří areálů pro jednoho vyjde na
200 korun a opravdu se to vyplatí. Přehled o cenách do jednotlivých částí
najdete
zde.
Dřevěné městečko je přístupné bez
průvodce a strávíme tam zhruba hodinku. V areálu je i menší hřbitov kde je
pochován Emil Zátopek nebo olympionik Raška. Na toho konkrétního mě přítel
doslova táhl za ruku a spěchal tak, že jsem pana Zátopka přehlédla, škoda.
Část nazvaná Mlýnská dolina je
přístupná pouze s průvodcem a jsem moc ráda, že nám byla přidělena starší
ale velmi hlasitě mluvící průvodkyně. Není to jen pouhé okukování mlýnského
kola ale je tu i ukázka kování s možností zakoupit si něco na památku nebo
další názorné ukázky lisování oleje nebo řezání dřeva. Než se ale dostanete k této části
prohlídky, procházíte stodolou, kde jsou dopravní prostředky používané v zemědělství
a nejen v něm na Valašsku. Asi jsem pomatená, ale nejvíc mě zaujal
pohřební vůz.
Na druhý okruh navazuje třetí
opět bez průvodce, Valašská dědina. Tahle část je asi nejrozlehlejší a zabere
nejvíce času. Většina chatiček je přístupná a v některé z nich můžete
narazit i na paní, která čte pohádky. Nechybí ani živá zvířata a není nad to,
když vás přítel strčí do vrat stáje, kde si myslíte, že nic není a vy málem
šlápnete na ležící krávu. Ač jsem holka z vesnice, málem mě trefilo, když
jsem ji uviděla.
Nad parkovištěm u Muzea se
nachází i
Jurkovičova rozhledna. Vlastně ani nevím, proč jsme tam nešli. Když
teď koukám na fotky tak dost lituju. Je ale pravda, že jsme v muzeu byli
déle, než bylo v plánu a už nás tlačil čas, protože jsme měli jet k přítelově
rodině. Stejně jsme místo ve čtyři dorazili v šest.
O návštěvě rodiny se tu rozepisovat nechci a tak se v tuhle chvíli s Vámi rozloučím a budu se na Vás těšit u pokračování příští středu.
Verů, moc krásnou dovolenou jste měli, nás teprve čeká, ale až v září. :-)
OdpovědětVymazatLoni jsme tady byli v rámci naší cestovatelské dovolené. Je to tam krásné....a já to mám skoro za humny.
OdpovědětVymazatPřed asi osmi lety jsme tento skanzen se skautským oddílem navštívili. Bohužel jsem stačili prohlédnout jen jeden okruh, jelikož jsme neměli času nazbyt. Určitě bych se tam jednoho dne ráda ještě jednou podívala.
OdpovědětVymazat