středa 10. srpna 2016

Jak si žiju #11 Valašské muzeum v přírodě

V dnešním článku ze série Jak si žiju, budu pokračovat naší dovolenou. Z minulého dílu víte, že jsme zamířili do blízkosti Havířova. Navážu tedy tam, kde jsem minule skončila.



Na úterý jsme už program vymyšlený měli. Přítel mi chtěl ukázat Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Kam jsme vyrazili hned po snídani. K té jsem si po hodně dlouhé době dala hemenex. Miluju tyhle dovolenkový snídaně, kde dostanete na nějaký způsob udělaná vajíčka a dojíst se můžete rohlíkem s marmeládou. Během snídaně jsem se trochu bála o počasí. Venku bylo šero a mlha. Obsluhující slečna mi vysvětlila, že je to normální vzhledem ke smogové situaci, ale že venku je teplo a než dojedeme na místo, bude už sluníčko. Měla pravdu. Cesta do Rožnova nebyla zase tak dlouhá a sluníčko se mezitím ukázalo v plné síle.




Valašské muzeum v přírodě má celkem tři areály Dřevěné městečko, Mlýnská dolina a Valašská dědina a já samozřejmě musím vidět všechny. Cena do všech tří areálů pro jednoho vyjde na 200 korun a opravdu se to vyplatí. Přehled o cenách do jednotlivých částí najdete zde.




Dřevěné městečko je přístupné bez průvodce a strávíme tam zhruba hodinku. V areálu je i menší hřbitov kde je pochován Emil Zátopek nebo olympionik Raška. Na toho konkrétního mě přítel doslova táhl za ruku a spěchal tak, že jsem pana Zátopka přehlédla, škoda.






Část nazvaná Mlýnská dolina je přístupná pouze s průvodcem a jsem moc ráda, že nám byla přidělena starší ale velmi hlasitě mluvící průvodkyně. Není to jen pouhé okukování mlýnského kola ale je tu i ukázka kování s možností zakoupit si něco na památku nebo další názorné ukázky lisování oleje nebo řezání dřeva.  Než se ale dostanete k této části prohlídky, procházíte stodolou, kde jsou dopravní prostředky používané v zemědělství a nejen v něm na Valašsku. Asi jsem pomatená, ale nejvíc mě zaujal pohřební vůz.





Na druhý okruh navazuje třetí opět bez průvodce, Valašská dědina. Tahle část je asi nejrozlehlejší a zabere nejvíce času. Většina chatiček je přístupná a v některé z nich můžete narazit i na paní, která čte pohádky. Nechybí ani živá zvířata a není nad to, když vás přítel strčí do vrat stáje, kde si myslíte, že nic není a vy málem šlápnete na ležící krávu. Ač jsem holka z vesnice, málem mě trefilo, když jsem ji uviděla.





Nad parkovištěm u Muzea se nachází i Jurkovičova rozhledna. Vlastně ani nevím, proč jsme tam nešli. Když teď koukám na fotky tak dost lituju. Je ale pravda, že jsme v muzeu byli déle, než bylo v plánu a už nás tlačil čas, protože jsme měli jet k přítelově rodině. Stejně jsme místo ve čtyři dorazili v šest.





O návštěvě rodiny se tu rozepisovat nechci a tak se v tuhle chvíli s Vámi rozloučím a budu se na Vás těšit u pokračování příští středu.

3 komentáře:

  1. Verů, moc krásnou dovolenou jste měli, nás teprve čeká, ale až v září. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Loni jsme tady byli v rámci naší cestovatelské dovolené. Je to tam krásné....a já to mám skoro za humny.

    OdpovědětVymazat
  3. Před asi osmi lety jsme tento skanzen se skautským oddílem navštívili. Bohužel jsem stačili prohlédnout jen jeden okruh, jelikož jsme neměli času nazbyt. Určitě bych se tam jednoho dne ráda ještě jednou podívala.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý Váš komentář..