Jak si žiju #12 Pustevny, Radegast a Landek

Krásné středeční ráno. Jak jsem slíbila jsem tu zpět s pokračováním o naší dovolené. Dnes to možná bude i o něco delší. Mám v plánu sfouknout středu i čtvrtek tak uvidím jak to půjde.

Stránky Valašského muzea v přírodě také odkazují na další "svou" část a to Pustevny. Tam jsme zamířili ve středu po snídani u které se mě přítel mezi ukusováním rohlíku s marmeládou zeptal jestli si ho vezmu. Fórkař.

Na Pustevny se dá dostat pěšky nebo lanovkou. Já bych byla radši za chůzi, protože nemám ráda lanovky. Hlavní problém je vždy nasednout a vysednout. Přítel si ze mě utahoval jen do chvíle kdy zjistil, že to není lanovka kabinková. Od té chvíle jsem byla na "koni" já. Byla jsem pěkná potvora a smála jsem se mu, že se bojí. Nakonec to zvládl, na lanovku ho ale už asi hodně dlouho nedostanu.

Vyfotíme si útulny Maměnku a Libušín, který bohužel v březnu vyhořel, ale už se začíná opravovat, tak snad bude při další návštěvě v plné parádě. I když originál byl jistě originál. Přítel si koupí na posilněnou Medovinu a vydáváme se na cestu k soše Radegasta.

Počasí je takové všelijaké a ve chvíli kdy dosáhneme prvního bodu, tedy Radegasta, začne pršet. Nebyl by to přítel, kdyby nezavelel, že se pokračuje dál. A tak beru bundu na cestu dostanu pivko abych moc nerencala a jdeme dál. V polovině cesty začíná pršet víc než je pro mě únosné, ale statečně šlapu dál. Spíš je to rychlá chůze než procházka ale i tak se snažím si všechno prohlídnout a užít si to. Konečně jsme v cíli a můžeme se schovat v kapli Cyrila a Metoděje. Na vyhlídku nemá cenu chodit leje jako z konve a je mlha, že by se s trochou nadsázky krájet dala. Uvnitř se schováváme zhruba půl hodiny a i přes déšť se vydáváme zpět k lanovce. V tom fofru mi ani nedošlo, že jsem si kapli vyfotila jen z jedné strany,  alespoň mám ale důvod se tam vrátit.

Po cestě zpět se mě přítel snaží ukecat ať lístky na lanovku vyměníme za koloběžky a já přemýšlím proč všichni stavějí věže z kamenů. Koloběžky zavrhnu, protože se nechci rozsekat. Na pády z kola, koloběžky a i ze stoje jsem fakt talent.

Pod lanovnovkou se rozhodneme na oběd nikam nepopojíždět a zavítáme do restaurace zdejšího hotelu Gurmán. Gurmánským zážitkem bych jídlo zrovna nenazývala, ale na utišení hladu to stačilo. V plánu jsme měli ještě Štramberskou Trúbu, ale vzhledem k počasí a i pokročilé hodině se už rovnou vracíme na hotel a po sprše zamíříme ještě na večeři.    

Čtvrteční dopoledne proprší a my nemáme tím pádem program. Zůstáváme tedy na pokoji. Přítel dospává a já sleduji videa a píšu si články. Odpoledne máme cestu k tatínkovi a spolu s ním vyrážíme do Landeku na prohlídku dolu. Nikdy jsem nic podobného neabsolvovala tak se moc těším. A ze všeho mám vykulený oči. 

Provází nás postarší pán a mě rozčiluje věčně telefonující účastník prohlídky i skupinka lidí kteří nerozumí ani slovo a tak jim to tlumočí jejich známá do španělštiny. Proč já mám věčně smůlu, že ať si stoupnu kamkoliv tak skupinka si musí stoupnout za mě a tak z výkladu vím tak půlku.

Celá prohlídka začíná expozicí báňského záchranářství kde je k vidění dýchací technika a její vývoj, ale je tu i pamětní stěna těch, kteří se z dolů už nevrátili. 

Další expozice zahrnuje fárání do dolu v původní těžní kleci a to je teprve zážitek. Je to sice jen pět metrů pod zemí ale i tak jsem byla nadšená jak dítě o Vánocích. 

Největší stopu ve mě ale zanechá řetízková šatna. Je to jako kdyby horníci po práci odevzdali svou uniformu a druhý den už nepřišli. 

 Je tu i expozice znázorňující dřívější osídlení a nalezení Landecké Venuše. Jediné co trochu víc kazí dojem jsou poházené odpadky. Dalo hodně práce vymyslet jak to vyfotit aby na fotce to smetiště nebylo vidět. 

Poslední expozice je věnovaná báňské razící a dobývací technice. Člověk si tam u těch strojů přijde jako mravenec. Já se držela dál a jen fotila, někteří si však ze strojů udělali prolézačku a ve snaze o nej fotku už nevěděli kam by vylezli. 

 Po prohlídce jsem zajeli do restaurace na kopečku a dopřáli si pořádný talíř jídla a jen tak si povídali. teda hlavně přítel a jeho tatínek povídali, já se snažila pochytit nějaké zdejší výrazy, moc úspěšná jsem ale nebyla. Po jídle pak proběhla ještě krátká návštěva babičky a šup zpátky na hotel na přítelovo oblíbené kombo burrito a Mojito.