Jak si žiju #13 Hradec nad Moravicí, Raduň a Seznamka

Krásné středeční ráno přátelé. Je tu již čtvrtá středa v měsíci a je tu čas na další část naší dovolené. Pomalu a jistě se blížíme do konce. Takže bych měla začít stříhat pořízené záběry, aby mohly příští středu vyjít. Zpět k dnešnímu příspěvku, který se bude týkat pátku a pár slovy tu shrnu i sobotu. 

Na páteční program jsem se těšila snad nejvíc. Tedy ne, že bych se na ostatní dny a programy těšila méně, ale zkrátka jak je na programu zámek nebo hrad jsem natěšená jak dítko na Ježíška. Tentokrát byl v plánu zámek Hradec nad Moravicí a Raduň.

Stejně jako předešlé dny proběhla ráno rychlá snídaně a hned po ní šup do auta a hurá na cestu. Jako první zastávku jsme zvolili perlu Slezka - Hradec nad Moravicí. Jen co zaparkujeme a já uvidím hradní bránu je mi jasné, že tady se mi bude opravdu líbit. Navíc se mi líbí i fakt, že jsou vedle sebe hned dva zámky. Červený s hodinovou věží a Bílý překvapivě s Bílou věží. Každý z nich má své kouzlo, ale daleko víc mě učaruje Červený zámek s hodinovou věží, jehož fasádu zdobí popínavé rostliny. Dokázala bych tu sedět i několik hodin a jen tak čučet na fasádu a mouřit oči do sluníčka. Škoda, že tyhle moje "důchodcovské" radovánky nesdílí i můj přítel.

Vylezeme na Hodinovou věž, uděláme pár záběrů a fotek a jdeme na sousední Bílý zámek, kde si přítel vydupe, že taky bude chvilku za foťákem on. Divím se, že ho to vůbec bavilo, protože jsem mu neustále kecala do toho odkud a jak co má fotit. Nakonec začal i vlogovat. Žádné okoukané "Ahoj vítám vás u dnešního vlogu..", kdepak, on si vymyslel vlastní příběh na pokračování.  

Ani si neprojdeme přilehlý park. Tím jak všechno fotím a točím čas rychle utíká a už máme být podle časového rozvrhu dávno na Raduni. 

Na tenhle zámek se těším úplně nejvíc. Těsně před dovolenou jsem totiž na instagramu viděla u jedné slečny moc krásnou fotku kde se zámek odrážel v hladině rybníka a usmyslela jsem si, že takovou fotku musím mít taky. Přítel si mezitím natáčí pokračování svého výpravného vlogu a já  nadávám na počasí, protože fouká a mě se nedaří udělat tu vysněnou krásnou fotku. Půl hodiny vztekání a milion pokusů abych nakonec odešla celkem spokojená s jednou jedinou fotkou. Klasika u mě.

Tady si přilehlé zahrady i projdeme, ale vedro začíná být čím dál horší a mě ze sluníčka vyjede vyrážka. Přítel navrhuje, zajet se podívat na nedaleké bunkry a já vím, jakou by mu to udělalo radost, přesto ho umluvím, že bunkry vynecháme. Místo toho jedeme do Ostravy na jídlo. A najít dobrou restauraci nám dá chvíli zabrat. V jedné nám moc nelichotil jídelníček a hlavně cenová relace, další vypadala z venku jako restaurace, která by mohla být poslední v našem životě a ta u nějakého plavečáku byla spíš zakouřený pajzl plný automatů. Nemám nic proti zakouřeným prostorům ale nemusím u jídla poslouchat "hudbu" výherních automatů. Nakonec nastartuji aplikaci Foursquare, kterou doporučovala Kačí ze Smooth Cooking a najdu restauraci, která není zahulená a hlavně je cenově přijatelná a vlastně za rohem. Zamíříme tedy do restaurace Pod Parohama a já jsem spokojená. 

U pozdního oběda se rozhodneme zajít do kina. Na hotel se nám ještě nechce a kino by mohla být příjemná změna, protože já osobně jsem naposledy byla v kině na první části Rozbřesku. Což je sakra dlouho. Vybereme si českou komedii seznamka a zahučíme do sedaček. Poznamenám, že sedíme špatně a že bychom se měli o sedadlo posunout než nás vyhodí nějaký jiný návštěvník. Je mi řečeno, že to nevadí, protože kino je stejně poloprázdné. Nakonec se přeci jenom posouváme o sedadlo dál, protože se mé drahé polovičce podaří zvrhnout půlku pití právě mě na sedadlo, takže celý film trávím modlením aby mi uschl mokrý flek na kraťasích a já nevypadla jako, že jsem se smíchy neudržela. 

Co se týká filmu samotného tak jsem možná čekala víc. Zápletka byla celkem fajn i když předvídatelná, ale rozuzlení bylo nemastné neslané. Podle mě by se z filmu dalo vytřískat mnohem víc, ale každému se líbí něco jiného.

Po kinu se ještě procházíme po nákupáku a já dostanu chuť koupit si nějakou knížku. Hned u vchodu mě zaujme kniha Vykonavatel, která svou anotací trochu připomíná knihu Andělé a démoni a právě tím mi připomene, že už si tuhle knihu chci dlouho koupit. Vydám se tedy do příslušného oddělení a ještě si pohrávám s myšlenkou koupit si knihu Sběratel kostí, ale nakonec zůstanu jen u těchto dvou. Pak už, ale obchody zavírají a nás čeká cesta zpět na hotel a hlavně pravidelná dávka mojita, zmrzliny a burrita.

Sobotní ráno se nese ve znamení výletu do Polska. Chceme omrknout tamní trhy a musím podotknout, že jsem na to nezvolila nejšťastnější obutí a odnesu to puchýři. Na oběd se vydáváme zpět k rodině přítele a strávíme tam skoro celý den. Večer se akorát přesuneme do nedaleké restaurace, kde máme sraz pro změnu s tatínkem přítele a sedíme tam až do pozdních hodin, takže prošvihneme i rozlučkový pohár, mojito a to neskutečně dobré burrito. Celkem mě to mrzí, ale i tak jsem si večer užila.

O posledním dnu dovolené Vám povím zase příště a když se poštěstí bude u článku i video.