středa 31. srpna 2016

Jak si žiju #14 Zoo Ostrava a odjezd domů


Netradičně Vám přeji krásný středeční večer. Dneska je tu poslední díl vyprávění o naší dovolené, ale nemusíte smutnit, mám v rukávu další výlety. V pátek se můžete těšit hned na další, ale to bych předbíhala. Možná jsem tak trochu v minulém článku slíbila video, ale musím se omluvit. Z pořízeného materiálu nejsem schopná sestříhat video, které by mělo hlavu a patu a já s ním byla spokojená. Takže dnes to bude opět o fotkách, ale věřím, že i tak budete mít radost a že Vás to bude bavit. 




Neděle byla posledním dnem naší dovolené a z postele se nám vyloženě nechtělo. Jenže museli jsme. Zaprvé jsem se těšila na snídani a pak do jedenácti jsme museli opustit pokoj. Naštěstí jsem všechno u v tu chvíli nepotřebné zabalila už v sobotu po návratu od rodiny mého přítele, takže jsme si přeci jenom chvilku přispat mohli. 




Pokoj jsme opravdu opustili jen pár minut před jedenáctou, ale ne že by to bylo schválně, jen se nám tam prostě tak líbilo, že jsme si to chtěli užít do posledních minut. Opakuji už asi po stopadesáté, pokud se chystáte do okolí Havířova, tak doporučuji penzion Amerika.




Z hotelu jsme zamířili do Ostravy do Avionu na nějaké nákupy a odtud pak do Zoo. Počasí bylo úžasné, ale z ničeho nic se zatáhlo, zvedl se vítr a začalo lít jako z konve. Valná většina návštěvníků se schovala do pavilónů a pod stříšky. Můj přítel ale zavelel, že jdeme do auta. Klasika u něj. A klasika u mě, že jsem zase neměla bundu na rozdíl od něho. Sice mi ji nabídl, ale znáte to, zmokne, ofoukne ho, chytí rýmu a bude umírat. Bundu jsem mu nechala a schovala pod ní foťák a sama se šourala k autu bez ničeho. Nemělo cenu ani utíkat, během minuty jsem byla promočená a v botách jsem měla jezero.




 Ještě, že už jsme byli na cestě domů, takže se stačilo na parkovišti převléknout do suchého a mohlo se pokračovat k další zastávce na naší cestě domů – do Mekáče. Rychlé jídlo před tříhodinovou cestou domů. Nakonec byla cesta ještě delší. Lilo celou cestu a lilo hodně, stěrače nestíhali a kolony na rychlosti taky ubrali. Nakonec jsme místo v sedm dorazili v devět, ale byli jsme rádi, že jsme vůbec dorazili.




No a jak už jsem zmínila v úvodu, tohle je z naší dovolené vše přátelé. V pátek se ale můžete těšit na další nálož fotek a konečně i video z dalšího výletu, který jsem dostala k narozeninám. Kdo sleduje pečlivě tak už ví :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý Váš komentář..