středa 2. srpna 2017

Jsem těhotná!?

 Krásné středeční poledne. Dnes je den D. Den kdy vyjde první článek ze série Mimčo a já. A jak jinak začít než od začátku?

Miminko jsem s přítelem neplánovala. Tedy ne, že by jsme o něm nemluvili, ale spíš to bylo vždy výhledově a hlavně ze strany přítele. Jestli jsem si někdy něco nepřála tak je to být maminkou po třicítce. Vím, že je to dnes časté, ale já jsem měla prostě vnitřní přesvědčení, že to tak nechci. Oba jsme se s přítelem shodli, že nejdříve chceme spolu bydlet, přítel dokonce trval na svatbě a pak teprve miminko. Podle mých propočtů to ale vycházelo na hranici třicátých narozenin a tak jsem spíše byla přesvědčená, že mě mateřství mine. 





To jen tak na úvod. Teď ale zpátky na přelom roku 16/17. Patřím bohužel do té skupiny holek co často trpí gynekologickými záněty. Tuhle zimu to nebylo jinak a já byla v ordinaci co 14 dní. Po každém úspěšném zaléčení, ale přišel je týden dva klidu a pak znovu to samé. Krvácela jsem i mimo své dny a ke konci dubna mě při rychlejším vstávání ze židle začalo píchat v podbřišku. Dokonce se mi v MHD dva dny po sobě udělalo zle. 
 Nezvracela jsem, ale neměla jsem k tomu daleko. Přišlo mi že v autobuse někdo neuvěřitelně smrdí. Dokonce jsem měla za to, že je to slečna vedle mě, ale moc smysl to nedávalo, byla to slečna hezky učesaná, nalíčená a pěkně oblečená, což samozřejmě samo o sobě nic neznamená, ale přišlo mi divné, že právě ona by smrděla jako pukavec. 
 Na víkend jsem jela k příteli a když mi v jedné chvilce sáhl na prsa a já zařvala bolestí zeptal se mě v žertu zda to bude kluk nebo potrat? (mimochodem tohle je ta nejdebilnější hláška ever). Odbyla jsem ho, že je hloupej, ale jeho to stejně drželo.

 28. dubna se mi změnil život. Přišel ten největší šok. Byla jsem objednaná na další kontrolu kde jsem doktora upozornila, že opět krvácím a píchá mě v podbřišku. Vyslovila jsem domněnku o možnosti existence cysty a chtěla aby mi naspal doporučení na sono nebo utrazvuk. Utrazvuk mi tedy udělal. Chvilku nic neříkal a pak pronesl "Kdepak cystu, vy tady máte už pěknýho méďu, gratuluju budete mít miminko." Člověk už tolikrát viděl ve filmu jak holky skáčou s testem (nebo v ordinaci) štěstím bez sebe pomalu až na ulici a když to potká Vás ve skutečném životě, tak se reakce dost liší. 
 Koukala jsem na doktora jak vyvoraná myš a nechápala jak se to mohlo stát. Vždyť jsem dlabala prášky a i když jsem v minulosti vynechala nikdy se nic nestalo a navíc jsem měla celou dobu pravidelně své dny. Měla jsem za sebou 9 týdnů těhotenství bez zvracení a dalších výrazných problémů. Než jsem se nadála měla jsem těhotenskou průkazku a uvítací balíček pro maminky. Jako "bonus" mi okamžitě napsal neschopenku a už mě poklonkoval z ordinace.


Nevěděla jsem co dělat dřív. Věděla jsem, že musím zvednout telefon a oznámit to v práci, kdy jsem byla ještě ve zkušební době. Tahle samotná část by vydala na článek, ale já to dělat nebudu. Zkrátka vedení firmy nebo spíše zástupce jednatele na mě byl sprostý a řekl mi ať přijedu druhý den podepsat výpověď. To jsem udělala a přesto, že jsem vše řešila v klidu dostalo se mi jen urážek a vyhrožování. Byla to sice pro mě práce snů ale pro chlapa se slovníkem žumpy fakt pracovat nechci. 

Na odpoledne jsem měla sjednanou brigádu. Její většinu jsem byla duchem nepřítomná a přemýšlela jak to takhle narychlo řeknu našim. Jak jim oznámit, že budou mít vnoučátko a v návaznosti na to jim rovnou říct, že mám padáka a chci aby se mnou jeden z nich jel podepsat výpověď (jistě jsem velká holka, ale už z telefonu mi bylo jasné, že budu slovně napadána a tak pro sychr jsem chtěla mít svědka). 

O tom jak jsem to nakonec oznámila doma rodičům a přítelovi Vám napíšu zase příští týden. Jestli chcete podělte se v komentářích jak jste na své těhotenství přišly Vy a jaká byla první reakce. 




1 komentář:

  1. Článek je to zajímavý, ráda jsem si pocetla. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý Váš komentář..