První trimestr

Spousta nastávajících maminek píše shrnutí jednotlivých trimestrů. Ani já nebudu výjimkou, i když vlastně o prvním trimestru nemám vcelku co říct. Kdo četl předchozí články nebo sleduje videa tak ví, že jsem se o svém těhotenství dozvěděla až po začátku třetího měsíce a tak jsem ho možná tolik neprožívala a nevěnovala některým věcem takovou pozornost.

zdroj

Jednou z věcí, která mě ale potkala, byla únava. Prvně připisovaná změně zaměstnání a s tím spojené dojíždění. V práci jsem byla rychle unavená a volné dny jsem téměř celé prospala.

Druhou ne moc milou věcí byla bolest prsou. Jistě prsa mě občas bolela i během menstruace, ale tohle bylo opravdu dost nepříjemné. Prsa mě bolela nonstop. Přes den se to dalo, když jsem nedělala prudké pohyby a nijak se jich nebo někdo jiný nedotýkal. Po sundání podprsenky to bylo šílené a já nevěděla jak si lehnout. Naštěstí koncem trimestru tahle bolest jako mávnutím proutku zmizela a vrací se jen občas.

Co se týče nevolností tak se mi poštěstilo a žádné jsem neměla. Párkrát se mi stalo, že se mi motala hlava a měla jsem pocit, že zvracet budu, ale nakonec zůstalo jen u pocitů.

Nakousla jsem pocity a u nich se zastavím. Nejsem si vůbec jistá, jestli jsem se v první chvíli vůbec těšila. Celá situace mě dost zaskočila. Jistě hodně jsem pročítala weby a stáhla si aplikaci do mobilu, ale spíš mě ze začátku příval informací děsil. Už jen třeba „Ve 14 týdnu si zařiďte porodnici“. Přišlo mi to strašně rychlé. Naštěstí se to týká hlavně pražských porodnic. Sice jsem v první chvíli zvažovala registraci k Apolináři, kde právě 14 týden je časem registrace, ale byla jsem upozorněna, že si musím hodně přivstat a bleskově vyplňovat registrační formulář, protože na den připadají 3 – 5 míst. Zkrátka kdo dřív přijde …

zdroj

Pročetla jsem spoustu diskuzí a nakonec se rozhodla, že budu rodit za humny v Benešově. Ač nemocnice jako taková nemá dobrou pověst tak porodnice je chválená, není tam takový nával (ještě se prý nikdy nestalo, že by pro stop stav musela rodící žena jet jinam) a hlavně pokoje mají sociální zařízení na pokojích, takže nebudu muset běhat přes celou chodbu od WC ke sprchám jako u Apolináře.

Samostatnou kapitolou by mohly být chutě. Když se zpětně ohlédnu ještě do doby, kdy jsem už těhotná byla, ale ještě o tom nevěděla, ujížděla jsem si na ledové kávě. Konkrétně na té v modré krabičce. Nejdřív jsem si kupovala malou a pak jsem zjistila, že prodávají i obr balení. Byla jsem schopná vypít i dvě krabice denně. Tahle chuť mě držela tak tři týdny a divím se, že jsem přesto na váze ubírala. Co se týče klasického kafe (u mě to znamená rozpustné s cukrem a mlékem) na to jsem ztratila chuť úplně a nahradila ho cappuccinem. Když přestalo chutnat ledové kafe zkupovala jsem ve velkém Granini pomerančový juice. Ještě že byl v tu dobu v akci, protože za plnou cenu by to byla celkem pálka při mé spotřebě. Nakonec jsem začala mít nezdolnou chuť na šopský salát. Jedla jsem ho po kilech. Co dva dny jsem útočila na zeleninu a balkánský sýr a dělala obří mísu, abych si ho mohla dát ráno odpoledne, i na svačinu do práce. Od chvíle co mi doktor oznámil, že jsem Kinder vajíčko, ale chutě zmizely. Jedla jsem vlastně jen z povinnosti a bylo jedno co, protože všechno co jsem snědla, mi chutnalo jako vařené brambory. Já brambory mám ráda, ale představte si, že jíte maso, knedlíky s rajskou omáčkou a pořád máte v puse chuť brambor a to dlouhé dva měsíce.

zdroj

Jedinou komplikací, která mě provázela, bylo špinění. Doktor na ultrazvuku našel nějaký kaz na placentě. Jistě to má nějaký, odborný název, který si nepamatuju. Na ultrazvuku to zkrátka vypadalo jako jizva a pokud by se dál zvětšovala, hrozilo prasknutí placenty a vyplavání miminka ven. Dostala jsem předepsáno spoustu prášků cca devět krabiček a rozpis kdy co užívat. V lékárně jsem doplatila téměř tisíc korun a modlila se, aby to svinstvo zabralo a já mohla být ve fázi, kdy si sama můžu alespoň přinést hrnek s mlékem.

Poslední vyšetření, které jsem v prvním trimestru podstoupila, byl odběr krve na Karlově náměstí v Praze. Výsledky si doktor hodil do počítače spolu s dalšími údaji o mém věku a nemocech aby mu vypadla informace o možnosti postižení miminka Dawnovým syndromem.

Součástí vyšetření neboli screeningu je i ultrazvuk, kde mi ukázal ručičky, nožičky, žaludek, páteř, močový měchýř a pustil nám s přítelem srdíčko. Pro ty znalejší Vám přiložím fotku výsledku z vyšetření. Já si z toho odnesla jen to, že čím větší číslo tím lepší.

V současné chvíli se blížím ke konci druhého trimestru, takže na článek je ještě poměrně brzy. Nebojte se ale, v čase než vyjde pokračování, tu budou videa s dětským oblečením, tak snad Vás budou bavit stejně jako články.