Bez obsahu 39

Rozšířila jsem úspěšně skupinu nemocných, ale i tak jsem Vás nechtěla připravit o video. Trochu uhuhňané video o spotřebovaných produktech je tedy tady!

Úspěchy a průšvihy za Leden

Tentokrát to bude hodně průšvihové video, ale i tak doufám, že se bude líbit.

Ať žijí duchové!

K Vánocům jsem nám s mamkou nadělila lístky na muzikál Ať žijí duchové! protože o něm v jednom kuse mluvila. Tenhle film mám moc ráda a v dětství jsem na něj dokázala koukat i několikrát za sebou. Moc jsem se tedy na vystoupení těšila. 

Vybrala jsem termín 29. ledna protože ten měl jako jeden z mála ještě několik volných sedadel vedle sebe. Při příchodu jsem ocenila neplacenou šatnu, protože přeci jenom na klasiku jsem zase u sebe neměla drobné a šatnářky zrovna nikdy dvakrát nejásají když vytáhnete z peněženky Boženu Němcovou. Před vstupem do sálu nechyběl stánek s předměty vztahujícími se k muzikálu (program, trpaslíci, trička, Leontýnky čepec aj.)

Hrát se začínalo o pět minut později a dost mě zaskočilo že celé tři řady před námi zůstaly prázdné. Volná místa byla i v jiných řadách, přestože při nákupu vstupenek byla označena jako vyprodaná. 

Novinky Dermacol

Minulé úterý na mě doma čekal další balíček od zastoupení značky Dermacol ve kterém se opět ukrývaly novinky. Úplně horké novinky to nejsou, všechny produkty můžete už omrknout v drogerii.

V drogerii jsem tyhle produkty samozřejmě omrkla i já a tak už teď vím, že ne všechny si chci nechat. Proto Vám v dnešním článku ukážu jen obsah bez swatchů a bližších poznatků. Na to si budete muset nějaký ten týden ještě počkat.

Nákupy za Leden

Leden utekl opravdu rychle a jsou tu první nákupy v letošním roce. lednové nákupy se nesou ve znamení produktů na vlasy, ale nebojte, nezapomněla jsem ani na pár užitečných věcí do domácnosti.

Skoč, křídla roztáhneš cestou!

Nedávno jsem na instagramu zahlédla fotku s textem "Skoč, křídla roztáhneš cestou!" Vždycky mě tyhle motta spíš jen míjela. Mám ráda svou komfortní zónu a když něco chci většinou si ji jen o maličko upravím aby nová výzva a zkušenost do ni tak nějak zapadla jako dílek puzzle. 

Už delší dobu jsem do práce chodila zpruzelá. Po Vánočním maratonu mi zkrátka ty dva státem přiznané dny volna přijdou sakra málo. Začala jsem mít averzi na cvaknutí a následné vrznutí dveří do prodejny. Patřím mezi lidi, kteří neumí maskovat své nálady. Neumím se přetvařovat. Nedokážu se uměle usmívat na někoho, kdo se v jedné minutě třikrát u toho samého prstýnku zeptá jestli je to stříbro. Zkrátka když odpovím ano, tak se to za dvacet vteřin nezmění. Nejsem Ježíš, takže nedělám ze stříbra zlato jako on dělal z vody víno. Jednoduše řečeno už jsem nemohla vydržet sama se sebou, byla jsem na facku a potřebovala jsem změnit prostředí. 

Zrovna v tu dobu mi přistál ve schránce mail a já se rozhodla skočit. Vystoupit z komfortní zóny v podobě jistého zaměstnání vzdáleného deset minut vlakem i autobusem. V tuhle chvíli sedím ve vlaku a jedu do svého nového zaměstnání. Netuším, zda to v novém prostředí zvládnu, jak mi sedne kolektiv a ani jestli budu vyhovovat představám zaměstnavatele, ale skočila jsem. Jsem nervózní ale moc se těším. Je to práce s kosmetikou a to jsem přece chtěla.

Tak mi držte palce a nezapadněte sněhem!