Naplánujte a pak to zrušte..

Někdo přijde s nápadem udělat třídní sraz po x letech od základky. Někdy dorazí devět lidí, někdy taky jenom dva. Na třídní srazy se nezvou učitelé, to by bylo divný, kdyby tam přišlo víc učitelů než lidí ze třídy, která sraz pořádá. U naší třídy nic neobvyklého.

Nový nápad. Ředitel odchází do důchodu, svoláme dostupné lidi, navštívíme základní školu a pak zajdeme za třídní učitelkou z prvního stupně. Zítra má svátek, koupíme kytku, bude to hezký. Pořádá  to ale naše třída!

Bylo nás šestnáct, narychlo může je pět lidí, ale co to dáme. Koupím kytku a vezmu si dovolenou. Je ráno a zbývají dvě hodiny do srazu. Postupně pípá telefon a každý se omluví, že nedorazí. Zůstávám sama s kytkou za tři stovky a propadám panice, pokouší se o mě pláč. Co s kytkou? Jít sama? To bude blbý! Tak ji donesu někomu na hřbitov? Pípne další sms a spolužák se slituje. „Máš kytku tak půjdem jen my dva, přece ji nevyhodíš“. Díky bohu za spolužáka Petra.

Dorazíme k učitelce, základku vynecháme. Nejdřív nepoznává ani jednoho pak jí to dojde, zve nás dál a hodinu si s námi povídá. Kytku opláče a já jsem ráda, že jsme šly, i když jen ve dvou.

Poučení? Dělejte tyhle akce jen s lidmi, kteří jsou spolehlivý. Kytku jsem si ani nevyfotila. Jsem husa. Dostala gerbery a mezi tím byla lilie, vše lazeno do červena jen lilie byla nebo snad bude, až rozkvete žlutá.

Místo fotek kytky alespoň fotky jabloně od nás ze zahrady. Buďte nenároční a spokojte se s málem jako já.