úterý 11. prosince 2012

Kočičí pomsta

Pamatujete si ještě na to roztomilé černé kotě jménem Ozinka o kterém jsem Vám psala tady? Nakonec jsme si ji nemohli nechat a tak jsme ji darovali přítelově babče. Drahá babi z ní udělala kočku venkovní a tak byla vydána napospas i zlým lidem. Někdo ji nakopl a utrhl jí chrupavku na kyčelním kloubu. Milá číča musela na operaci a hned jsme o sedmset lehčí.

Přítel ji propašoval k nám domů. Mamka je totiž na kočky alergická a přece nemůžeme nechat nebohou číču někde venku na sněhu. Celý včerejší večer jsem byla pro mou drahou polovičku tak trochu vzduch. Nekonečné hodiny vydržel rozplácnutý na koberci jako vorvaň na pláži a šišlal na Ozinku jako na malé děcko. Celou noc ji chodil pravidelně kontrolovat, přičemž se pokaždé nezapomněl přetáhnout o peřinu, ve které měl zamotané nohy. Pokaždé také rozsvítil hlavní světlo a začal na kočku mluvit ve výškách jako by ke všemu byla ještě hluchá. Několikrát ji také dotáhl až do postele, což nesnáším kvůli chlupům a pak taky proto, že Ozinka vrní ve vysokých decibelech a to se nedá ani se špunty do uší. Kočku jsem vykázala zpět do krabice a ona se mi pomstila pravidelným desetiminutovým mňoukáním. Díky bohu za Make up Cover od Dermacolu a jeho nadání maskovat kruhy pod očima.

Dneska byla celý den sama doma jen s nic netušící mamkou. Starostlivý přítel o ní mluvil nepřetržitě v práci a měl starost, zda se dokáže sama překulit na druhý bok či si dojít na kočkolit. Já trnula hrůzou, zda mi neoznačkuje koberec nebo nezničí broušením drápků skříň, postel či křeslo.
Už při otevření dveří bylo jasno, že číča měla pré.  Odér, který se linul po celém pokoji, značil cosi nepříjemného. A taky, že ano. Milá nemohoucí číča se mi pomstila a nechala mi velký nevonící dáreček na mém novém povlečení.

Konec cukrování mého přítele s Ozinkou. Tentokrát jsem středem pozornosti já a můj hlasitý řev.    Přítel kmitá po pokoji, převléká peřiny, pere a vaří pudink, aby si mě udobřil.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý Váš komentář..