úterý 20. srpna 2013

Pavoučí tanec

To, že se bojím pavouků pro Vás nebude asi žádná novinka. Psala jsem to přece už několikrát. Nejspíš jsem Vám ale neřekla jak to vzniklo. Tak tedy dneska Vám řeknu svou (alespoň do té doby) nejhorší příhodu s pavoukem.



Bylo cca pět let a byl krásný slunný den. Můj děda na zahradě řezal dříví a já mu moc chtěla pomáhat. Měla jsem za úkol nařezaná polínka skládat do zděného dřevníku. Ve chvílích kdy jsem košík neměla ještě naplněný další várkou polínek jsem si vzala dlouhý klacík a začala na něj namotávat pavučiny z rohu a ze stropu dřevníku. A v tom to přišlo! Ze stropu na mě spadl velký, opravdu velký černý pavouk. Přímo na moje holé rameno kde se rozplácl a samozřejmě začal kmitat nožičkami. Fuj! pavouka jsem setřásla a navíc jsem sebou v úleku tak cukla že jsem si namlátila o protilehlou stěnu. Tehdy jsem usoudila, že pavouk Vás napadne kdykoli bez varování a nejlépe ze zálohy.

Kdykoli se v mé blízkosti objeví osminohá příšera začínám panikařit a volám někoho kdo příšeru odnese z mého dosahu. Pokud nikdo takový není, hledám co nejdelší tyč, smeták, klacek či tátovu botu (velikostí 47 není téměř možné pavouka minout). Pavouky zabíjím a nestydím se za to. Tady se řídím heslem „Zabij nebo budeš zabit“. Možná přeháním, ale nedokážu usnout pokud si nejsem jistá, že v okolí není osminohá obluda.

Přítel, máma, táta, bratr a další. Ti všichni se mi smějí a utahují si ze mě. Tátovo oblíbené „pavouk se bojí víc tebe než ty jeho“ zní sice logicky, ale nedávná příhoda vyvrátila i toto moudro.

Stalo se to asi 14 dní zpátky. Bylo hrozné vedro a přítel ležel na posteli, zatímco já psala recenzi na blog. „Asi je tu moucha, pořád po mě něco leze“ ozval se přítel a já s klidem konstatuji, že když nezavírá dveře tak je to dost možné, že tam nějaká bzučanda bude. „Nebo možná pavouk, ale dost rychlej“ pokračuje přítel a já zvedám nohy na židli a sleduju ostřížím zrakem postel. Nic nevidím a tak pokládám nohy zpátky na zem.
Večer se mění v noc a my jdeme spát. Je půl čtvrté ráno. Spíme bez deky, protože v tom vedru se to nedá. Přítel se neklidně převrací a já se probouzím. Ve svitu telefonu vidím jak šátrá po posteli a kouká kolem sebe a v tom cítím šimrání na zádech. Začínám ječet „Něco po mě leze! Něco mám na zádech! Sundej to, sundej to!“ Přítel odcvrkne něco z mých zad a říká rozsviť je to pavouk! Řvu ještě víc a začínají mi téct slzy. Pavouk na mých zádech!!!

Rožnu světlo a on nikde! Okamžitě odendávám polštáře a peřiny a koukám kolem sebe. Přítel svítí baterkou do tmavých rohů, pod skříň a já mačkám polštář a stojím na posteli. Osminohá příšera běží po zdi. Řvu jako když mě vraždí, kam se hrabou holky z filmu Vřískot. Ač mě přítel uklidňuje, že on se bojí víc (jako ten pavouk) než já tak nepřestávám. Ve chvíli kdy pavouk přeskakuje, přelézá (nebo říkejte tomu jak chcete) na postel zahazuju polštář a běžím se s pláčem schovat k mámě do ložnice.

Následující hodinu poslouchám jak přítel stěhuje postele a střídavě zapíná a vypíná vysavač.

Do pokoje se vracím až následující den. Trubka vysavače, který stojí v chodbě je ucpaná papíry. Přítel se kasá, že strašidlo vysál. Odnáším vysavač ven a pomalu ho rozebírám. Čekám odkud obluda vyběhne a jsem připravena ji zašlápnout, mám na to holinky, jistota je jistota. Jenže ouha! Strašidlo ve vysavači není. Tak kde teda je?
 Pokoj třikrát přeluxuji a to i za skříněmi a pavouk nikde. Naštěstí! Doufám, že i když nebyl ve vysavači, že už není schovaný někde v mé blízkosti. Další pavoučí tanec na mých zádech bych už přežít nemusela.

Co Vy a pavouci? Jste s nimi kamarádi nebo jste stejně jako já nepřítel osminohých oblud?


6 komentářů:

  1. á, toľko obrázkov pavúkov som v tomto článku naozaj nečakala! :D.
    mám arachnofóbiu, takže áááá...
    na začiatku prázdnin som bola doma len s mamkou, ktorá chodí naozaj skoro spať. šla som okolo polnoci do kúpeľne umyť si zuby a odlíčiť sa. s entuziazmom a takým menším strachom z tmy som si začala spievať. natiahla som sa po odlíčovač a? veľké hebedo sa zrazu začalo spúšťať zo stropu dole... vybehla som z kúpeľne, bežala po ničo, čím to zneškodním. debilko skryl sa dokým som prišla! nechala som mamke na linke papierik s odkazom "mami, máme v kúpeľni pavúka, prosím, zbav sa ho, kým vstanem". mamka kvôli mne prehľadala kúpeľňu, ale nenašla ho... ďalšie 3 dni som do kúpelne nechcela vstúpiť :D.

    Kejmy ♥.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem obrázky hledala na internetu myslela jsem, že dostanu nějaký záchvat. Nechápu jak se někdo na takovou blízkost dokáže k pavoukovi přiblížit a fotit ho. Vybrala jsem ty nejmíň děsivé a pádila ze stránek pryč. Pavouk v koupelně je zlo. Jednou jsme na poličce v hrnečku čistili stříbro a ráno když jsem se nad hrníček nahnula byl tam na dně tuhej obrovskej pavouk. Nebyl ale zkroucený ale normálka roztažený jako když sedí na stěně. Fuj to byla lekačka! Taky píšu občas vzkazy ale mnohem radši okamžitě alarmuji celou rodinu a přilehlé sousedy :-)

      Vymazat
  2. Pavouky také nesnáším a kdyby po mě lezl tak se asi zblázním. Přesto je nerada zabíjím, a když to jde (tím myslím, pokud nejsou opravdu velcí a oškliví), vyhazuji je z okna. Sice celou dobu trnu, že na mě vleze, ale je mi líto je zabít. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej, to já bych ho nedokázala chytit do kelímku nebo skleničky. Pokud by měl opustit místnost živej a zdravej tak by tím oknem musel jít dobrovolně sám bez mojí pomoci.

      Vymazat
  3. Chápu, že někomu vadí, když po něm pavouk leze, ale ječet v půl čtvrtý ráno na celej barák kvůli tomu, že ho vidí na stropě/zdi, se mi zdá trochu přehnané... Přítel byl ještě celkem obětavý s tím vysavačem, můj by mě poslal spát k mamince.
    Případní sousedi asi byli nakonec taky nadšení :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak já naštěstí nebydlím v paneláku a jak bylo uvedeno nakonec jsem spala u mamky v ložnici. A rodina si za ty roky co mě mají doma už zvykla, že mám hrůzu a tak už automaticky když slyší křik běží s plácačkou.

      Vymazat

Děkuji za každý Váš komentář..