Dobré skutky

Lidé jsou často zahledění do sebe, a když už se zajímají o ostatní tak jen ze závisti. Taky si tohle většinou myslíte? Naposledy mě to napadlo, když jsem starší paní o berlích pomáhala sesbírat rozsypaný nákup na chodníku. Kolik lidí prošlo kolem, než jsem se ohnula já. Nečekám pochvaly, byla jsem tak vychovaná a přijde mi to normální. Když najdete ztracenou věc, hledáte majitele nebo si ji necháte? Jistě, když jde o doklady k čemu by nám budou, odneseme je třeba na Policii nebo je rovnou pošleme na adresu. Jsou věci, které zdánlivě vrátit nejdou. Třeba diář, který necháte ve vlaku. Adresu tam většinou nemáte a nějaký evidenční klíč, který Filofax nabízí, jsem osobně nevyužila.

 Osobně v diáři nic extra co by ukazovalo na mé vlastnictví nenosím. Až na výplatní pásky, ale ty toho moc neřeknou. Světe div se, ale nálezce nebo spíše nálezkyně dokázala z mého diáře vyždímat maximum. Z výplatní pásky vyčetla mé jméno a příjmení a na stránkách našla záznam o návštěvě lékaře. Nevím jak ostatní ale já nepíšu návštěvy lékaře formou „7h zubař“,  používám „7h Janoušek“. Když Vám štěstí přeje má nálezkyně Vašeho diáře dobré srdce a stejného lékaře. Pak se nestačíte divit, když sedíte v čekárně a vejde paní a zeptá se, zda jste Veronika a že našla Váš diář.

Co z toho plyne?

1 - Dobří lidé stále existují!

2 - I podle maličkostí se dá dohledat majitel!

3 -  Radost z návratu ztracené věci, se dá okecat půlstránkovým článkem!

Hezký den i Vám!