Maturitní ples

Doba Maturitních plesů již běží. To je hlavní impulz pro mě, abych si po sedmi letech zavzpomínala, jaký byl můj maturitní ples. Hned v úvodu musím říct, že jsem střední školu absolvovala na menším městě a tak se průběh může lišit od plesů, které znáte třeba z Prahy.

Ve třídě nás bylo celkem 28 a to je na zaplacení pronájmu kulturního domu málo, proto ředitel školy rozhodl o spojení maturitního plesu s dalším oborem na naší škole.

Dvě věci jsou vždy u maturitního plesu naší školy dané. Za prvé bude hrát skupina Horváth band (ano má to něco společného s vítězem druhého ročníku Superstar) a za druhé nástup secvičí dcera našeho ředitele.

Začalo vybírání mott, stužek, šerp, kytek, skleniček, triček, prstýnků a hlavně hudby. Ono bylo těžké se dohodnout jen v naší třídě o barvách natož pak s kosmetičkami na hudbě. Po dvou měsících dohadování bylo rozhodnuto.

Stužka v modré barvě a bílou kytičkou. Na fotce vidíte, že písmenka moc nedrží. Ne, to není zub času. Takhle vypadala už po třech dnech. Je Vám tedy jasné, že jsem ji na školní tašce nenosila, jak je tu zvykem.

Tričko rovněž v tmavomodrém provedení. Pro tuhle lenivou kočku jsem opravdu nehlasovala a tričko jsem si oblékla opravdu jen jednou – na stužkovacím večírku. Dneska už se do něj ani nevejdu.

Šerpa ve vínové barvě je pro naši školu asi klasika. Je vůbec nejpoužívanější barvou oboru obchodní akademie. Musím říct, že fond písma se mi víc líbí na šerpách kosmetiček.

Co se týče skleniček, jsem z nich dodnes zklamaná. Mám za to, že je to vůbec nejlevnější sklenička, která se dá pořídit. I můj tehdejší přítel měl daleko hezčí skleničku.

Jako bonus máme maturitní prstýnky. Každá z nás si zvolila jiný desing ale všechny máme společný nápis OA 03-07.

Výběr šatů pro mě byl hodně jednoduchý. Prakticky jsem neměla na výběr. Snila jsem o šatech alá princezna. Prodával je na rohu každý Vietnamec. Tři holky pak mají stejné nebo jen barevně jiné šaty (viz první foto). Já jednoho dnes přišla domů a mamka mi oznámila, že v pokoji mám plesové šaty. Co Vám budu povídat. Byla jsem moc zklamaná a snad jsem to i obrečela. Všechny jdou za princezny a já jsem jak chudá příbuzná. Nakonec jsem s odstupem času ráda za jiné šaty, ale i tak bych sáhla po jiných.

Pro šerpu mě dovedl spolužák Tomáš a mé motto bylo: "Nejhůře se člověk v životě učí, které mosty má použít a které spálit"

Maturitní písní na nástup se nakonec stala píseň We Are od Any Johnsson. Kvalitu videa omluvte. Nepovedl se mi výřez z DVD a tak jsem postavila foťák před televizi a nahrála záznam jen pro představu. Najdete ho na mém soukromém kanále ZDE!

Dnes už bych měla daleko větši možnost vybrat si jiné a krásné šaty. Víc bych se hádala o barvu stužek a šerp. Prosadila bych půlnoční překvapení a našim zařídila lepší místo na sezení. Možná bych si zatancovala s tátou, ale nevím zda by tu ostudu přežil. Jinak bych na plese neměnila nic. Byl skvělý, s partou super kamarádů a hlavně spolužáků.

Při zlatém dešti.

S tehdejším přítelem.

S bráchou.

A tím se s Vámi loučím. Jestli Vás maturitní ples teprve čeká užijte si ho!!! A jestli už máte maturitní ples za sebou tak se mi pochlubte do komentářů jaký byl a jak na něj vzpomínáte.