čtvrtek 28. listopadu 2013

Proč mě Vánoce (až tak) neberou

Minule jsem psala o švindlu jménem Ježíšek a dneska se Vám asi  pokusím poodhalit, proč mě Vánoce moc nezajímají.


První špatné Vánoce jsem měla poměrně brzo a to už v šesti letech. Bydlela jsem tehdy u babičky a dědy z mamčiny strany, kde jsem chodila i do školy. Jenže děda náhle 2. listopadu zemřel. Pamatuji si, že toho večera byl byt plný nájemníků z celé bytovky, aby se babička uklidnila. Pro celou rodinu to byla zřejmě velká rána. Mě bylo jen šest a nic jsem nechápala. Řeklo se mi, že děda leží v nemocnici na oddělení kam děti nesmí, takže o samotném úmrtí se se mnou mluvilo až v červenci. Nicméně ten rok nebyl snad žádný stromeček ani dárky. Prostě se na Vánoce zapomnělo.

Další roky už jsem bydlela u babičky a dědy z tátovy strany a to patří k mým nejhezčím Vánocům vůbec. Stromeček byl vždy živý, všude vonělo cukroví, které dědovi opravdu šlo, a dárků jsem měla vždy přes půl obývacího pokoje.

Druhý stupeň základní školy už jsem bydlela s rodiči, a i když jsem si psala pravidelně Ježíškovi, téměř nikdy jsem nenašla pod stromkem, co jsem si přála. Přiznejme si na rovinu, že to dětské srdce zabolí. Ne, že bych nebyla vděčná za dárky to vůbec ne. Jen nechápu tu logiku, když si přejete dejme tomu věc za 300 a rodiče řeknou je to drahé, ale nakonec pod stromkem najdete hodně věcí v daleko větší hodnotě než je dárek, který jsem si přála.

Jedním z posledních zlomů bylo úmrtí babičky z mamčiny strany. Zemřela 25.12. a máma z toho byla dost hotová. Já jsem babičky smrt přešla v jakémsi otupení, nevím jak jinak to popsat. Prostě stav kdy víte, že daný člověk zemřel, ale vy děláte jako by se to nestalo.

Poslední ranou bylo úmrtí druhého dědy. Konec živého stromku a báječného cukroví. Nezemřel sice kolem Vánoc, ale bez něj to prostě není ono. Navíc můj táta je od té doby víc a víc nevrlý, často křičí a babička na Štědrý den pravidelně volá a dokáže i hodinu plakat do telefonu. Zase mě nechápejte zle, že bych babičku neměla ráda. Jen jsem se sama se smrtí dědy dodnes nevyrovnala a při jakékoliv zmínce o něm se rozbrečím. Telefonáty babičky mi tedy nijak zvlášť nepomáhají a co se týče emocí, nechci je dávat moc na „obdiv“.

V neděli jsem sice Vánoční stromek po pěti letech ozdobila, ano se značným předstihem. Zabalila jsem i dárky a pustila si koledy, ale hned v pondělí jsem z celé téhle akce byla spíše rozpačitá a tak nějak mám dnes tendenci stromek zase uklidit.

Celé období Vánoc je pro mě spíš stresovou situací, kdy stejně nevím co komu koupit a všichni tvrdí „já nevím“ nebo „nic nechci“, což se mísí s tísnivou atmosférou vzpomínek na blízké zemřelé a hlavně s psychickou přípravou na Štědrovečerní  telefonát od babičky.

Co Vy a Vaše Vánoce? Napište mi, co na nich máte rádi a co na nich nesnášíte. Snad mě to alespoň na chvilku hodí do jiné Vánoční nálady.



PS. Aby toho nebylo málo, tak jsem se včera od známé doslechla, že se mnou už nebude slavit letošní Vánoce ani můj přítel. Sám mi to nejspíš neoznámí, protože se rozhodl, že už mě nechce nijak kontaktovat. Nebudu to ani nijak komentovat. Toho chování je v jeho věku zcela mimo mísu a vlastně ani nevím co na to říct.

6 komentářů:

  1. To je smutný článek.Mě Vánoce taky moc neberou.Zrovna jsem nezaměstnaná,tak to bude s nakupováním dárků těžké.Ikdyž řeknou,že nic nechtějí.Kapra nejím,pohádky mě nezajímají,cukroví nepeču a z koled je mi nevolno.Tvůj bývalý přítel se chová jako většina chlapů.Srab.Mě jednou ležel na postely dopis na rozloučenou.Málem mě kleplo.Tak ať ty Vánoce už jsou za náma a budeme se těšit na jaro.Těším se na tvá videa.Tvoje čtenářka Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář. Přeji Ti aby ti nakupování dárků vyšlo, i když je to těžké a hlavně nějakou práci. Mě to čeká po novém roce také. Hledám práci už tři měsíce. Chtěla jsem přejít ze zaměstnání do zaměstnání, bohužel asi rozšířím řady na pracovním úřadu. Já mám vůbec vždy takové štěstí, že mě přítel opustí tímto stylem a většinou před Vánoci, svátkem nebo na narozeniny. Jinak další video bude v sobotu :-)

      Vymazat
  2. Ajaj, tak to je mi moc líto :-( Já jsem si právě myslela, že naopak máš na Vánoce krásné vzpomínky, když jsem viděla ten stromeček, zabalené dárky... :-) Škoda, že je to naopak, je to smutné :-(
    Chování přítele je dětinské a trapné, že to tak musím říct... Před 3 měsíci se mi stalo něco podobného a když na to pomyslím, tak do mě vjede takovej vztek... Ale snažím se ovládat, říkám si, že on za to rozhodně nestojí. Snad se to s tvým přítelem ještě nějak vyřeší, nejhorší je, když člověk neví, na čem je, nebo co se vlastně stalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se letos chtěla snažit, protože přítel Vánoce miluje. Teď jsem ale naštvaná, že jsem se vůbec snažila. Samozřejmě dodržuje co řekl naší společné kamarádce a neozývá se. Snažím se zachovat klid a být nad věcí. Každopádně už jsem rozhodila sítě a nabízím jemu určené Vánoční dárky k odkoupení. Popravdě nemám ani náladu s ním něco řešit. Doufám, že mi tohle moje odhodlání vydrží a zase neucouvnu jako už kolikrát.

      Vymazat
    2. tak držím palce, ať to dopadne k tvé spokojenosti! :)

      Vymazat
  3. Velmi smutný příběh. Přeju ti, aby další tvoje Vánoce byly jen lepší a lepší. Aby jsi byla šťastná a prožívala je klidu a nenechala se zbytečně stresovat. Jinak toč dál videa, jseš strašně super a milá. Lenka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý Váš komentář..