Putování po Turecku

Dlouho se neobjevil článek z nějaké akce či výletu. Většina z Vás ví, že jsem nezaměstnaná a tak prostě neutrácím za výlety a škudlím na složenky. Rozhodla jsem se ale Vám ukázat několik fotek z mého putování po Turecku v roce 2009, kdy jsem ještě blog nepsala.  Myslím, že kráse tamní přírody neubere fakt, že fotky nejsou aktuální. Fotek mám opravdu hodně, takže povídání o Turecku si rozdělíme na několik částí, aby to nebylo nekonečné.

Když mamce přišla nabídka letět na poznávací zájezd do Turecka jen za letištní poplatky a druhou osobu mohla vzít sebou cca za patnáct tisíc, bylo mi jasné, že udělám cokoliv, abych mohla jet s mamkou zrovna já.  Stálo mě to hodně ukecávání, než se mamka rozhodla místo kamarádky vzít mě a já jsem dodnes moc šťastná.

zdroj

Byl to vůbec můj první let a byla jsem hodně vystresovaná. Dokonce natolik, že jsem zapomněla svůj pin u telefonu a tak jsem byla půl pobytu bez něj.  Celý zájezd byl na osm dní, přičemž jsem v autobuse strávila přes 3 500 kilometrů. Říkáte si opruz? Vůbec! Měla jsem oči na vrch hlavy a fotila každý kus kamene i stromu.

Let byl poměrně krátký cca 3 hodiny, ale i tak jsem se bála. Mamka mě sice chtěla rozptýlit časopisem, ale moc to nepomohlo. Časopis měl totiž speciální asi dvacetistránkovou přílohu o největších leteckých katastrofách!

Po příletu nás čekal zhruba hodinový přesun do hotelu Grand Ring. 

Žádné velké zabydlování, nás ale nečekalo. Jedna noc a snídaně, rychlé focení areálu hotelu a šup do autobusu vzhůru na památky a další noc v jiném hotelu. Velké vybalování nemělo opravdu cenu.

Pokoj byl v přízemí a z otevřené terasy se dalo vyjít až na silnici. Trochu to mamku znervózňovalo - co kdyby nás chtěl někdo ukrást, že jo! Výhled se mi ale moc líbil.

Bazén vypadal krásně. Voda byla ale ledová. Na koupání ale stejně nebyl čas a popravdě jsem si ani nedělala iluze, že bych do něj 13 listopadu vlezla.

Z hotelu v oblasti Antalye zamířil autobus do Myry a já byla hodně nedočkavá. Na programu byl kostel svatého Mikuláše a hlavně skalní hroby, na které jsem se těšila už od začátku. To byl také hlavní důvod proč jsem tolik toužila jet. 

Kostel svatého Mikuláše v době naší návštěvy připomínal spíše ruinu. Přesto oceňuji snahu o opravu a zastřešení, aby se dál neničil. U nás se to nechá v klidu chátrat, ale o tom tu debaty rozjíždet nechci.

Následující fotka je mázlá, bohužel jinou fotku výzdoby nemám a tak alespoň pro představu.

A konečně socha sv. Mikuláše.

Od prohlídky kostela ke skalním hrobům a divadlu. No neříkejte mi ani ve srandě, že Vám nad tím nezůstává rozum stát, jak něco takového mohlo vzniknout.

Úplně stejná fotografie se objevila i v prospektu k zájezdu a byla to právě ona, která mě učarovala a rozhodla o mém zájmu navštívit Turecko. Kouzelnější místo jsem opravdu zatím nenavštívila.

Přírodní divadlo je hned v sousedství skalních hrobů a není o nic méně fascinující. 

Následoval přejezd k dalšímu hotelu v dalším městě, přičemž se několikrát stavělo na focení a návštěvu toalet. Českou republiku mám ráda, ale kdybych se do konce života měla z okna koukat na tohle, určitě bych se nezlobila.

Další zastávka byla v zatáčce nad pláží. Prý je to široko daleko nejkrásnější pláž se kamínky a tak nás řidič vypustil z autobusu. Na koupání nebyl čas, ale většina si vodu odnesla alespoň v botách. Příliv je pěkná potvora. 

Úplně se na té pláži vidím při západu slunce jak čekám na svého milého. (Ano až moc koukám na zamilované filmy).

Zde se pro dnešek rozloučíme a příště se podíváme na program třetího a možná i čtvrtého dne. Napište mi zda Vás Turecko láká, jestli máte raději dovolenou na jednom místě nebo dáváte přednost poznávacím zájezdům a nějaké Vaše zážitky.