Oblékni se "trendy" a šikana zmizí...

Strašně ráda objevuji další a další česká a slovenská beauty a fashion videa. Při jednom tomhle pátrání jsem si do odběrů dala i TheMistaFashion. Popravdě ani nevím co mě na tom tak zaujalo, nic co bych neměla načtené z blogů se tam neobjevuje, ale zase asi nejsem tak úplně její cílová skupina. Videa nesleduji pravidelně ale to s názvem „Jak se obléct, abys zapadla do party..“ mi tedy pěkně hnulo žlučí.

Doporučuji vám udělat si chvilku a podívat se o čem video pojednává a jaké „rozumy“ tam Mista se svým hostem pouští z pusy.

zdroj

Z celého videa je mi jedno víc než jasné. Samotná Mista a ani její host nebyly na škole nikdy cílem šikany. Poradit šikanovanému dítěti aby se oblékalo trendy a co nejvíc podobně svému trýzniteli a ještě se mu snažit zavděčit, může snad jen blázen.

zdroj

Já byla na základní škole cílem šikany (té "lehčí" verze) a věřte, že v tehdejších letech kdy byl na naší vesnické škole vrchol trendu boty na platformě, kalhoty se sukní v jednom a frčela Nokia 3310, Alcatel a Siemens jsem z davu nijak nevyčnívala. Jediné čím jsem se od ostatních holek lišila, byla velikost prsou (v šesté třídě velikost 70B). Přesto, nebo právě proto si mě spolužačka vybrala jako svou oběť a léčila si na mě své mindráky. (Opravdu by mi v téhle chvíli pomohlo oblékat se víc IN a zajímat se o koníčky té frajerky?)  Ostatní holky, krom jedné, která byla též šikanována, se přidaly na stranu včelí královny. Ať už to bylo proto, že s jejím chováním souhlasily nebo se bály, že dopadnou stejně, nikdo se nás nezastal.

Vytrhané stránky ze sešitů, schované nebo poničené oblečení, ukradená svačina nebo prostě jen urážky a posmívání. Je opravdu jedno zda se chcete zavděčit a lezete včelí královně do míst, kde slunce nesvítí, ona vám vždycky ukáže kde je vaše místo. Úleva přicházela, jen když nebyla ve škole. Holky najednou nebyly tak zlé a včelí královnu pomlouvaly, ale jen přetvářka než se opět zjevila na scéně.

Po dvou a půl letech jsem už toho měla plné zuby a začala jsem jí ignorovat. Odplatou jí mohlo být, že nebyla pozvána ani na rozloučení s devítkou, které jí zatajila i samotná učitelka. Dohru to mělo ve školní ředitelně, kde se třídní rozbrečela a lezla včelí královně už do jednou zmíněných míst. Jak komické! V některých případech se zkrátka nemůžete svěřit ani učitelce, aby zasáhla a pomohla, protože má očividně sama naděláno.

                                                                           zdroj

Pokud rády nosíte volná trička a kalhoty nezačnete přece nosit minisukně, jen aby se vám někdo nesmál. Navíc i kdyby jste se rozhodli změnit styl oblékání, kdo vám zaručí, že si trýznitel nenajde další záminku proč se do vás strefovat. Přistoupit na pravidla včelí královny je první krok do záhuby. Ukážete, že má nad vámi moc a ona si z vás udělá figurku na šachovnici se kterou bude dál manipulovat podle aktuální nálady. Je to blbost a jen to z vás dělá nevyrovnaného jedince bez možnosti ukázat svou pravou stránku a svůj styl. Navíc některé příčiny posměchu se změnit nedají - velikost prsou, dyslexie, pihy atd.

Kam tím vším mířím? Dneska je to určitě složitější, je tu daleko více rozdílů. Značkové oblečení, chytré telefony, notebooky, tablety, ipody a další věci, které vám třeba rodiče nemohou koupit a ostatní se vám proto posmívají. Myslím si ale, že v zásadě se nic nezměnilo. Pokud je ve třídě blbeček, který zrovna na Vás si chce léčit své mindráky, tak to, že se navléknete do trendy hadrů a v kapse budete mít nejnovější Iphone  vás prostě nezachrání.

Důležité je, najít si kamarády třeba i mimo třídu a celou školu, někoho kdo Vás nebude shazovat a bude Vám oporou. Protože jestli si většina, stejně jako jsem si to myslela i já, že přestupem na jinou školu to skončí tak chyba lávky. Odnesla jsem si na střední blok a bála se mluvit nahlas či odpovídat na otázky učitelky, které mířila přímo na mě. Super parta mě časem rozmluvila, ale nejistota, upřený pohled do země a zakřiknutost při seznamování s novými lidmi mi zůstala dodnes.

Tímhle se dostávám k dalšímu tématu, na které se mě nedávno v mailu ptala jedna má čtenářka. Jak se vyrovnávám s hatery na youtube a na blogu? Nijak! Díky bohu jich zatím moc nemám. Když se nějaký objeví, má potřebu mi říct, že jsem hnusná jako opičí zadek nebo, že vypadám na devadesát a chce se mu ze mě zvracet. Na většinu podobných komentářů nemám potřebu odpovídat. Na co? Akorát to blbečka nutí psát dál. Navíc z pozice šikanovaného dítka už mám za sebou tolik nadávek na můj vzhled, že už mi tyhle ani neublíží.  Internet má navíc své kouzlo v tom, že se dají anonymové zakázat a počítač vypnout. To bohužel v reálném životě nejde. Většinu anonymů jsem tedy zakázala, ne proto, že se bojím dalších urážek, ale proto, že to zbytečně obtěžuje slušné odběratele a nesvádí je odpovídat na urážky za mě. 

V této chvíli bych se s Vámi rozloučila. Nevím, zda si z tohoto článku někdo něco odnese, ale měla jsem potřebu se vyjádřit. Článek možná není ucelený, ale na tohle téma bych dokázala popsat několik stran, ale to už je moc velký zásah do soukromí. Bylo těžké zaměřit se na jednu linii toho co jsem chtěla sdělit. Pokud někomu unikla pointa, jde vlastně o to, že nesouhlasím s obsahem videa

Schválně mi napište co si o videu myslíte.