Existuje jen pár filmů, které jsem v dětství viděla a jejichž příběh byl tak silný, že si ho pamatuji dodnes. Když pominu film Smrt stopařek, který byl daleko účinnější než jen maminčino varování abych s nikým cizím do auta nelezla, vybavím si jen jeden. Dlouhá léta jsem měla obsah filmu v hlavě, ale nemohla si vzpomenout na název. Naštěstí je Google všemocný.
Film, který mi zůstal v paměti a podle komentářů na čsfd nejen mě, se jmenuje Bráška ( the kid brother) a vypráví o chlapci, který díky vzácné vadě páteře přišel v šesti měsících o nohy. Pohybuje se tedy pouze pomocí rukou a skateboardu.
Po dlouhé době jsem si film pustila a i když už je v dnešní době kvalitou záznamu i dabingem dá se říct hrozný, hlavní příběh zůstává silný a minimálně Vás alespoň chvíli donutí k zamyšlení. A stejně jako jeden komentující na čsfd nechápu, kde jsou podobné filmy dnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý Váš komentář..