Jak si žiju #7

Všechny youtuberky poslední dobou vlogují. Ráda bych taky vlogovala, ale protože se stále stydím na ulici nebo jen před někým dalším mluvit do foťáku, tak z toho většinou sejde. Navíc moje dny nejsou tak naplněné zážitky a tak by asi nebylo úplně o co stát. Přesto jsem se rozhodla, že se alespoň každý měsíc jednou podělím o jeden svůj den.

zdroj

Tentokrát to bude středa 24. června. Je to zvláštní. Hned ráno v rádiu jsem slyšela písničku od Wham! - Last Christmas a už se začalo mluvit o Vánocích. Za půl roku zase budou Vánoce. Nechává mě to chladnou. Většinu dárku už mám koupenou. Ano asi mě máte za blázna, ale je lepší nakupovat postupně než pak brečet v listopadu a prosinci, kde na to mám vzít peníze a hlavně čas a ještě nadávat na fronty v obchodech. 

Vstávala jsem už v pět hodin abych se stačila vypravit a stáhnout si nejnovější díl Prolhaných krásek. Poslední dobou jsem tomu seriálu propadla a už jsem netrpělivá asi jako většina fanoušků. Dnešní díl jsem zhlédla ve vlaku cestou k doktorovi, kde jsem byla objednaná na sedmou. Dlouho jsem u něj nebyla a překvapila mě nově zařízená čekárna. Navíc jsem byla pochválená, ale i tak mi udělal další kontrolní testy. 

Hotová jsem v cuku-letu a tak mohu jet domů. Nechce se mi ale zase šlapat tu štreku do kopce od nádraží a tak jedu rovnou do práce. Mám sice prohozenou směnu na odpoledne ale alespoň si dám v práci kafe a pak si oběhnu nějaké úřady. Rozhodla jsem se totiž k jedné změně a tak si jdu zjišťovat informace. Zatím nechci nic říkat abych to nezakřikla ale určitě se to brzy dozvíte. 

Z úřadu mířím do oblíbené kavárny u Piaristů, kde si zaberu stůl v roku a rozložím zde svou základnu. Taky tu začínám psát tenhle článek. Upíjím laté a čekám na T. Jako vždy má zpoždění. Celá ona. Ještě, že mám sebou noťas a můžu odpovídat na komentáře pod videi a předepsat si nějaké články. T. má totiž zpoždění téměř hodinu.

Pokecáme téměř o všem a protože se T. chystá odpoledne do Ikei připíšu jí na seznam deku a šest balíčků ramínek. Pak jen zaplatíme a jdeme obhlédnout sekáč v sousedství. Výběr mají velký a majitelka si je toho nejspíše vědoma. Za poslední roky pěkně podražila a tak se u některých kousků vyplatí zamyslet jestli za tu cenu vůbec stojí. Mnohdy se dají totiž nové věci v řetězcích sehnat i daleko levněji. Já nakonec ulovím jen kabelku, ostatní zkoušené věci mi nesedí. Nevadí alespoň pro jednou ušetřím.

Čas se posunul hodně dopředu a tak musím už jít do práce. Dneska se mi moc nechce. Je krásně teplo a člověka to láká sedět někde venku a ne být zalezlý v krámu. Společnost mi tam dělá chudinka malý ptáček, který omylem zaletěl do prodejny ale nedokázal už sám vyletět. Po několikahodinovém poletování sem tam se nakonec těsně před zavírací dobou trefil do dveří a vyčerpaně přistál na prvním zaparkovaném autu.

Z práce běžím rovnou na autobus. Těším se domů až si dám sprchu a zalezu si znovu k Prolhaným kráskám tentokrát s titulky abych se taky něco dozvěděla. Šestá řady mě zatím hodně baví i když se tam v celku zatím nic zásadního neudálo, ale nechám se překvapit. Hned po skončení dílu vypínám počítač a jdu spát, protože jsem hodně utahaná a ráno mě čeká další pracovní den.