Jak si žiju #8

Krásnou středu všem. Po hodně dlouhé době jsem tu opět s článkem, který Vás provede mým dnem. tentokrát jsem zvolila sobotu 5. září. Je až neuvěřitelné, že jsem poslední článek tohoto zaměření napsala v červenci. Čas snad běží den ode dne rychleji a rychleji. Za oknem už ani není hezké počasí. Za chvilku zase budou Vánoce. Brr. 

zdroj

Vstávala jsem poměrně brzy. Tedy alespoň s ohledem na to, že jsem měla volnou sobotu. Ještě v ve čtvrtek jsem neměla na sobotu žádný plán krom natočení nějakého videa. Pak mi ale napsala Alenka, že jí odpadl doprovod na veletrh kosmetiky a zeptala se zda bych nechtěla jít s ní. Srdíčko mi poskočilo radostí. Ne, že bych zrovna v tuhle chvíli mohla pustit peněžence žilou, ale je to vůbec poprvé od doby co píšu blog a zrovna mám nepracovní den když se veletrh koná. Nemohla a ani jsem nechtěla odmítnout, protože jsem nikdy na žádném veletrhu nebyla. 

Snad právě proto jsem v šest kdy budík zazvonil neměla téměř žádný problém vstát a navíc jsem se krom Alenky a kosmetiky těšila i na večerní program, ale o tom až později. 

Odkroutila jsem si klasické ranní kolečko v koupelně a s kafem v ruce jsem se začala líčit a poté i oblékat. Posnídala jsem jen lehce. Věděla jsem že den bude dlouhý a že tentokrát to bez jídla nezvládnu. 

Cesty vlakem mi poslední dobou přijdou nekonečné a tak jsem si krom ipodu vzala i knížku z Knihovny. Vrhla jsem se na Temné kouty od Gillian Flynn. Cesta tak utekla celkem rychle. Knížka mě celkem pohltila takže jsem si ji četla i po cestě metrem. Ještě, že jsou Letňany konečná stanice, jinak bych ji přejela. 

Z veletrhu jsem byla dost vykulená, nevěděla jsem kam koukat dřív, Nejradši bych si u každého stánku vzala něco ale pořád jsem si říkala nesmíš! Krémů máš na rozdávání! Kroť se! Žádné laky, žádné sprchové gely!

Nakonec jsem si po třech hodinách odnesla paletku Makeup Revolutin - Chaos, pro kterou jsem si vlastně cíleně jela. Vzala jsem si tři kelímky se zdobením na nehty od Firmy Matte, které hodlám použít v tutoriálu a protože nemám vanu rozhodla jsem se od značky Bomb Cosmetic vyzkoušet alespoň vosky. Vosk od Yankee Candle jsem si koupila na vedlejší veletrhu Home Decor, který jsem proběhla už rychleji, tlačil mě čas a věděla jsem, že když se u nějakého stánku zastavím tak neodolám a koupím další věci do svého domečku, který ještě ani není připravený na moje nastěhování. Odličovací tamponky Linteo jsem dostala u vchodu jako dárek a moc ráda je vyzkouším. 

Krátce po jedné hodině jsem se s Alenkou rozloučila a běžela na metro a na vlak, protože jsem měla od tří hlídat "sousedovic" dítko. Moc mě mrzelo, že jsem nemohla s Alenkou na obhlídku Sephory, ale snad příště. Každopádně moc děkuji za možnost jít na veletrh Alenko!

Na nádraží jsem zaběhla rychle pro bagetu, pití a pastu na zuby. Ano to je nákup! Mám všeho tunu a vše mám nakoupené do zásoby, ale pastu jsem si neohlídala a ráno se divila, že mám na poslední použití. 

Cesta vlakem zpět moc příjemná nebyla. Po cestě mi psala známá, že hlídání odvolává. Bezva, dřív to asi napsat nešlo. Potom se paní začala hádat s průvodčím jak je možné že SMS jízdenka neplatí ve vlaku. Místo aby byla ráda, že jí nedal pokutu a ani přirážku k jízdnému tak na něj ještě řvala a nadávala mu. 

Na nádraží na mě čekal kamarád Marek. Měla jsem opravdu radost, že ho po delší době opět vidím a že si mohu po jízdě vlakem pokecat s někým rozumným. Neznáme se moc dlouho a tak mě vždycky pobaví nějakou otázkou. Je jeden z prvních, ne-li vůbec prvních komu jsem během rozhovoru řekla, že jsem blogerka a youtuberka. Díval se zvláštně ale nesmál se. Při rozhovoru mi vyprávěl jak má poslední dobou divný pocit z toho že na internetu sdílí svoje osobní údaje a tak chce zrušit FB a telefon vyměnil za starou obyčejnou Nokii  která nemá ani barvný displey. Když se pak zeptal jestli já z tohoto sdílení nemám strach považovala jsem to trochu za vtip. Jak se někdo zcela vážně může zeptat jestli se na FB nebojím ukazovat své údaje když vlastně veškeré své soukromí servíruji youtube světu. Stějně tak úsměvná byla otázka zda nejsou youtubeři divní a o čem se s nimi dá mluvit :-D Pro někoho zkrátka budeme asi vždycky jiní, ale nejsme. Jen se ukazujeme na internetu ale mluvit se s námi dá snad o všem. 

Kolem páté už jsem byla doma abych se připravila na večerní akci na zámku Konopiště. Osprchovala jsem se a místo abych se líčila a oblékala tak jsem se zasekla u televize. Film Pretty Woman jsem neviděla několik let a tak jsem podlehla a dívala se. Následovala klasická nestíhačka a dobíhání vlaku. 

Samotná diskotéka pod širým nebem měla sice pěknou účast ale většina písní mě vůbec neoslovila. S postupem času začínala být i zima, ale chtěla jsem vydržet alespoň do půlnoci. Kamarádka mě neustále tahala do davu abych pařila, ale já se nějak nemohla soustředit. Z opilých poskakujících lidí jsem měla respekt a blikající světla mě začala dost znervózňovat. Několikrát jsem měla pocit, že jestli se neotočím a nepůjdu se projít tak se složím. Netuším zda to bylo únavou nebo se u mě projevuje nějaká fóbie z davu lidí a blikajích světel - jestli tedy vůbec něco takového může být abych tady nedělala paniku o ničem. 

Nakonec jsem vydržela do jedné ráno a celkem se i pobavila. Během večera se mi totiž dostalo tří nabídek na tanec a rande. Moc vtipná situace. jedna z mých kamarádek je totiž mladší (17 let) a všichni tři kluci se s ní znají. jejich představa tudíž byla, že je mi nanejvýš 18. Chudáci kluci (ve věku 18 až 22 let). Kdyby jste to viděli jak se snaží a trousí ty balící řeči a když jsem jim řekla ať brzdí že je mi 27 tak každý vyvalil oči a každý utekl. Roztomilé a vtipné, jak tma dokáže lidi zmást a hádají mi o deset let méně :-)

Při odchodu domů začalo pršet, takže jsem byla ráda, že už se nemusíme déle zdržet. Doma jsem hodila už jen rychlou sprchu a zalezla do postele.