Ať žijí duchové!

K Vánocům jsem nám s mamkou nadělila lístky na muzikál Ať žijí duchové! protože o něm v jednom kuse mluvila. Tenhle film mám moc ráda a v dětství jsem na něj dokázala koukat i několikrát za sebou. Moc jsem se tedy na vystoupení těšila. 

Vybrala jsem termín 29. ledna protože ten měl jako jeden z mála ještě několik volných sedadel vedle sebe. Při příchodu jsem ocenila neplacenou šatnu, protože přeci jenom na klasiku jsem zase u sebe neměla drobné a šatnářky zrovna nikdy dvakrát nejásají když vytáhnete z peněženky Boženu Němcovou. Před vstupem do sálu nechyběl stánek s předměty vztahujícími se k muzikálu (program, trpaslíci, trička, Leontýnky čepec aj.)

Hrát se začínalo o pět minut později a dost mě zaskočilo že celé tři řady před námi zůstaly prázdné. Volná místa byla i v jiných řadách, přestože při nákupu vstupenek byla označena jako vyprodaná. 

Samotný úvod byl krásný. Všechny písně jsou doprovázeny živým orchestrem. Jenže s první písní po uvítacím mixu známých chytlavých písní přišel zmatek. Leona (kastelánova dcera, jak se později dozvídáme) zrovna dostane od přítele SMS, že se na cestách zakoukal do jiné a ona si vylévá srdíčko za pomoci písně Skálo, skálo, skálo. S mamkou jsem si vyměnila nechápavý pohled a čekala jsem co se bude dít dál. 

zdroj

Bohužel celé představení je pojaté jako divadlo na divadle, takže sledujete děj ve vesničce u hradu Brtník, kde se skupina ochotníků a studenti DAMU snaží secvičit představení Ať žijí duchové! Obsazení nám bohužel moc nepřálo, ačkoliv si na oficiálních stránkách můžete přečíst, že zde účinkuje Jiří Langmajer, Hana Holišová, Jiří Korn, Michal Suchánek nebo Richard Genzer na nás vyšla ze zvučných jmen jen Adéla Gondíková, Roman Vojtek a Chantal Poullain, která tak huhňala, že jí téměř nebylo rozumět.

zdroj

Jednotlivé scény jsou mezi sebou navíc divně propojené různými narážkami a hláškami odkazující na jiné filmy jako jsou například Tři Veteráni. Tvůrci si také neodpustili nevyobrazit trochu slizkého profesora herectví, kterému studentky podlézají aby dostaly hlavní roli Leontýnky. Ať si každý myslí co chce, ale když bych šla na představení s malým dítětem nechci aby sledovalo jak učitel kupuje studentce jídlo a pak jí nenápadně sahá na zadek! 

Když jsem už načala to jídlo, chvilku se u něj pozdržím. Milý Jouza se totiž divil že nemá ve svém Fást Fůdu odbyt. Ještě aby jo, když místo Pribiňáků prodával vegetariánské párky. To pak cedule s nápisem Pramen zdraví z Posázavý/í nedává žádný význam. 

zdroj

Co se týče samotného hereckého podání i tam to bohužel za mě vázlo. Část herců, která představovala ochotníky, totiž své repliky odříkávala bez zápalu, švihu a intonace a tak mi mnohdy uteklo, že už je konec věty či celého vstupu. 

Abych ale jen nehejtovala tak chci pochválit taneční kreace Adély Gondíkové, která hrála černou kroniku. Její tanec během písně o žampionech byl opravdu nezapomenutelný a stejně tak scéna s trpaslíky, kdy byly kulisy vyrobeny ve větším měřítku aby se trpaslíci opravdu zdáli menší. 

Celé představení trvá dvě hodiny, s pauzou dvě a půl a bohužel já jsem většinu tohoto času strávila pokusem pochopit co se na jevišti právě děje a následným pohledem na hodinky.