Naše Velikonoce

Krásné Velikonoce všem! Doufám, že Vás holky moc nebolí sedinka a budete si moct v klidu přečíst jak to nakonec dopadlo u nás. O tom jak přítel rozhodl, že budeme slavit Velikonoce jsem psala tady. V neděli jsme ještě vyrazili na nákup aby jsme měli koledníky čím obdarovat. Původně jsem si říkala, že nebudeme naivní a nebudeme to pojímat megalomansky. Deset vajíček bude stačit, tři čokoládoví zajíci a pár bonbonů. Najednou jsem ale měla v nákupním košíku několik tatranek, pytlíků bonbonů, místo třech zajíců jich bylo deset a celé plato vajíček a další barvy na ně. 

Zákon schválnosti je, že když potřebujete toho stihnout co nejvíc tak se všechno zkomplikuje. Takže pro začátek nechtěla Adélka spát ani si hrát s tatínkem, nýbrž vyžadovala mléčný bar. V tu chvíli se veškeré přípravy zastavily protože si přítel postavil hlavu, že jsem zkrátka hospodyňka já a on nic dělat nebude. Během kojení nám spadl jistič a utekla nám voda zpátky do studny. Čerpadlo ji nedokázalo znovu vytáhnout a tak jsem musela zase alarmovat taťku aby přijel s kanystry vody a hlavně s velkým hasákem protože sice stavíme, ale nářadí je tu pomálu. 

Než se zprovoznila tekoucí voda udělala jsem alespoň jednohubky s česneko-sýrovou pomazánkou a na klasiku to zase s tím česnekem přehnala. Celá já! Já ji ale tak miluji a alespoň vždy zůstane víc pro mě. 

Protože odezněl velký vítr který byl celý den, vyběhla jsem před setměním ještě dodělat výzdobu na parapety a potom hurá na to vaření a barvení vajíček. Cítíte ve vzduchu, že se zase něco pokazilo? Cítíte správně! Když došlo na rozdělávání barev  přišla jsem na chybějící důležitou část a to na ocet. Naivně jsem doufala, že by na ta krásná bílá kupovaná vajíčka mohla barva lehce chytnout i bez něj, ale prostě ne. Přítel tak vyrazil v půl desáté večer pro ocet a já až do půlnoci chystala koledu, vajíčka a stužky. 

Zasloužený odpočinek jsem nedostala. Adélka plakala do půl čtvrté a já měla budík na půl šestou abych se oblékla, namalovala, vyndala vajíčka z lednice vše přichystala ke vstupním dveřím a došla otevřít bránu. Přítel totiž tvrdil, že se chodí koledovat od sedmi a tak jsem v sedm byla na značkách a modlila se, aby přišel alespoň bývalý nájemník našeho domku se svým synem. Přeci jenom jsme tady nově a někteří lidé chodí na koledu jen po svých známých. 

V osm hodin jsem byla už trošičku zoufalá, protože jsem z okna nezahlédla ještě jediného živáčka, ale od půl deváté se tu dveře téměř nezavřeli. S rodiči jsme se moc neseznámili, ti přišli s dětmi jen tři, jinak děti chodí po skupinkách bez rodičů. Před jedenáctou už jsem měla poslední dvě vajíčka z 28 nabarvených. Dvě mi praskla a dvě si vykoledoval tatínek. Nakonec musel do placu dát i ty a já narychlo ještě dobarvovala dalších deset. 

Příští rok alespoň vím jak to tu chodí a budu snad už náležitě připravena. Jednohubky si sice nikdo nevzal, ty jsem měla pro tatínky a větší kluky co by chtěli panáka ale těch bylo překvapivě málo. Jen dva a ti sebou měli patru dalších pěti malých dětí. 

 Tématicky jsem oblékla i naší princeznu a chodila otevírat s ní v náručí. Některé děti symbolicky poplácali Adélku pomlázkou přes plínku a ta se tomu smála. Kdyby tak tušila, že za pár let už to taková prča nebude...

U nás tedy oslava Velikonoc dopadla výborně a už mám sepsané poznámky co udělat za rok jinak a lépe. Co Vaše Velikonoce?