Našli jsme náš dům?

V minulém článku jsem Vám ukázala fotografie několika domů o kterých jsme uvažovali jako o novém domově. V dnešním článku už míříme do finále. Jsme jen krůček od nového bydlení a nebo snad ne?

Nejlepší je vyprávět od začátku. Poslední dům, který mě chytl za srdce se Lukášovi nelíbil a nejspíš nám souzený nebyl, protože realitka nereagovala. Začínala jsem být zoufalá. Měla jsem za sebou polovinu těhotenství a nemovitostí v okolí, které by svou cenou přicházely v úvahu bylo žalostně málo. Rozšířila jsem hledání domu do jiného okresu a zaujala mě nabídka domu po rekonstrukci v Kameném přívozu. Dům byl v dosahu centra obce, ale svým umístěním stranou poskytoval dostatečné soukromí a klid. Pár metrů lesní cestou byla vlaková zastávka, v obci pak školka, škola, potraviny i lékař. Zkrátka značka ideál. Komunikace s realitkou byla bezproblémová a paní makléřka byla moc milá. 

Od první chvíle se nám dům líbil. Lukáš ani nic nenamítal na poměrně malou členitou zahradu. Konec konců kopat si s balonem mohl i na příjezdové cestě. Dům byl po celkové rekonstrukci, což odpovídalo našim požadavkům aby se nemuselo nic zdlouhavě předělávat. Chtěli jsme přeci jen vymalovat, nastěhovat se a užívat si miminka. 

Jistě, že i zde se našlo pár much, které jsme původně nechtěli. Jeden příklad za všechny. Původně jsem na seznamu přání měla aby WC a koupelna byly dvě samostatné místnosti, což zde nebylo. Postupně jsem od tohoto nároku odstoupila, protože snad až na jeden to bylo ve všech domech stejně.  Překvapilo mě, že v kuchyni třeba chybí digestoř, ale o kuchyni jsem stejně měla jiné představy a tak bych si ji časem přizpůsobila. 

Místnost za místností jsem byla víc a víc přesvědčená, že jsem našli náš nový domov. Umístění bylo skvělé, byl po téměř celé rekonstrukci a za skvělou cenu. Majitelé se rozváděli a domu se zbavovali téměř za hubičku včetně kompletního zařízení. Už jsem nás tam zkrátka viděla. Když přišla nejdůležitější otázka, zda se nám dům líbí a máme zájem, se zatajeným dechem jsem čekala co Lukáš řekne. 

Štěstím jsem téměř vyletěla z kůže když Lukáš řekl, že ho "bereme". Vyřídilo se ještě pár formalit a my odjížděli s pocitem, že máme nový domov. Lukáš chtěl abych hned oznámila doma, že se stěhujeme, já chtěla počkat dokud nebudeme mít v ruce papír. Ještě, že jsem to tak udělala. Týden po prohlídce totiž zavolala naše finanční poradkyně a sdělila nám smutnou zprávu. Realitní kancelář chybně uvedla, že se jedná o rodinný dům. Ve skutečnosti se jednalo o rekreační objekt a u těch je financování hypotékou za jiných podmínek, které jsme bohužel nesplňovali. Nebudu lhát, obrečela jsem to. Už jsem totiž ve svém vzdušném zámku přesně věděla kde co bude a viděla nás s přáteli grilovat na zahradě. 

Byl konec srpna, na portálech jsem znala už každý dům a nové nabídky byly jen na další rekreační objekty. Začala jsem propadat panice. Blížil se porod a já věděla, že když nekoupíme dům do porodu tak minimálně další tři roky se na nic nezmůžeme a to jsem ještě netušila, že po novém roce bude získat hypotéku ještě složitější. 

Začal závod s časem, ale o tom až zase příště.