Máme dům!

Naposledy jsem Vám psala o velkém zklamání, které následovalo po velkém nadšení že máme vysněný dům. Po předchozí zkušenosti s chybným údajem z realitky jsem si pokaždé dala práci a všechny domy našla na katastru nemovitostí a zkontrolovala si zda je to opravdu rodinný dům. Bohužel domů bylo málo, některé byly i daleko  od místa kde Lukáš pracuje a tak jsem se nesnažila realitku ani kontaktovat. 

Čas ale běžel a tak jsme udělali zásadní rozhodnutí. Začali jsem snižovat nároky a nabídka domů se trochu rozšířila. Ne o moc ale něco málo vyhledávač našel. Mezi nimi i dům, který jsem viděla za ty měsíce už několikrát ale vždy byl zamítnut díky hrozné koupelně a absenci platových oken  a vlakového spojení. Nadšená jsem z toho moc nebyla, ale i tak jsem nabídku připnula na lištu aby si ji Lukáš mohl prohlédnout. Celkem jsem mu po celém dnu u klávesnice takhle připravila ubohé tři nabídky. Po příchodu z práce je prohlédl a zahučel "tak tenhle" a okamžitě napsal do realitky. 

Realitka ze začátku nereagovala a pak nás zase uháněla k rychlé prohlídce. Ve středu večer nám zavolali a druhý den ráno se jelo na prohlídku. Byla zima a pršelo, celé to bylo pochmurné a já byla nervózní jako pes na Silvestra. 

Místo realitní makléřky nás přivítal sám majitel, provázel nás domem a zasypával informacemi až nám šla hlava kolem. Prohlídce byla přítomna i rodina, která byla v domě v podnájmu. Bylo to jako štourat se někomu v soukromí, ale možná právě proto, že byl dům zabydlený jsem z něj nakonec měla dobrý pocit.

Při odjezdu z prohlídky jsme oba mlčeli. Dům měl své mouchy, ale já jsem starý romantik a v téměř všem už dokážu najít to hezké když se to opraví. Cítila jsem že Lukáš není 100% přesvědčený že je to "náš" dům, ale bylo těžké konkurovat předešlému domu, který byl po rekonstrukci a tenhle na tu svou teprve čekal. Oproti tomu předešlému měl ale jednu výhodu. Byl o dost prostornější a mnohem blíž místu kde Lukáš pracuje. A pak to přišlo. Lukáš prolomil ticho. "Zavolám Vokurce, že ho berem". Vokurka jsme přezdívali naší finanční poradkyni. Radši ani nebudu psát proč. 

A jak Lukáš řekl, tak udělal. Rozeběhlo se tedy nekonečné papírování, zasílání mailů, podkladů a spoustu dalšího co šlo naprosto mimo mě. Já už měla hlavu plnou porodu a jen jsem se modlila abych neporodila před podpisem smlouvy. Nakonec to klaplo a jen pár minut po tom, co naše holčička přišla na svět nám Vokurka volala na poporodní pokoj, že dům je náš!

Zbývalo už jen jediné. Oznámit to rodičům a začít balit.