Hledání vysněného domu

Minule jsem Vám říkala o rozhodnutí koupit dům a o našich představách a kritériích. Dneska Vám ukážu pár fotografií domů o které jsme projevili zájem. Ne do všech jsme se nakonec dostali na prohlídku ať už z důvodu, že nás předstihl jiný zájemce, majitel si prodej rozmyslel a nebo realitní kancelář vůbec nekomunikovala.

Už ani nevím, přes který portál realit jsme si domluvili první prohlídku, ale pamatuji si ji jako dneska. Nedaleko místa kde jsem doteď žila je chatová oblast kde se příteli zalíbila jedna chata. Já z ní až tak nadšená nebyla, ale někde se začít muselo. Den před smluvenou prohlídkou jsme si ji jeli nezávazně omrknout a rovnou se seznámili s potenciální sousedkou. Milá paní nám prozradila spoustu užitečného.

Druhý den měla být prohlídka s makléřem. Na místě jsme byli včas a čekali až dorazí makléř. Ten nám po patnácti minutovém čekání zavolal zda jsme na místě a že on je někde na druhé straně republiky a provede nás majitel.  Zprvu se mi to zdálo i lepší, protože majitel ví vždycky nejvíc jak o domě tak o okolí a dokáže zodpovědět všetečné otázky. Bohužel to tak v tomhle případě nebylo. Majitel ani nedokázal odpovědět na základní otázky jako která zeď je nosná, jestli je chata pod omítkou zděná nebo dřevěná, zkrátka nic. Navíc nemovitost byla podstatně menší než se z fotek zdálo, v některých místech jsem ani se svými 160 centimetry nemohla projít se vztyčenou hlavou a protože s makléřem se spojit bylo o nervy, hledali jsme dál.

Samostatnou kapitolou by byla i další "prohlídka". Paní majitelka třikrát přehodila datum prohlídky, většinou na poslední chvíli když už jsme byli na cestě aby nakonec prohlásila, že si prodej rozmyslela. Nicméně dům je i po roce stále v nabídce. Nutno ale říct, že konečně s lepšími fotkami, podle kterých si alespoň uděláte o domě představu. My měli k dispozici dvě fotografie jednu z venku a pak kuchyň. Zbylé fotografie zachycovali rostliny na zahradě. 

Fiasko s předchozími domy následovalo další fiasko. Po dalších x hodinách na netu jsem objevila v blízkém okolí další chatu a dalších x hodin jsem si hledala pomocí google map. Přemluvila jsem Lukáše ať se před kontaktováním realitky jedeme na chatu podívat. Bylo to správné rozhodnutí. Ačkoliv chata alespoň z venku odpovídala fotkám a prostředí bylo pěkné, samotná cesta k chatě by byla velký problém. Od hlavní silnice je chata vzdálená cca pět kilometrů a to cestou napůl asfaltovou, která přechází v cestu štěrkovou, polní a nakonec lesní nezpevněnou. Pro procházky s kočárkem by to nebylo a opravdu si neumím představit ty cesty na autobus v zimě třeba i se sněhem.

Příjezdová cesta bude zřejmě hlavní důvod, proč i s odstupem roku je stále v nabídce ke koupi a to dokonce i za mnohem zajímavější cenu. Prostředí je to opravdu pěkné a klidné, bohužel na trvalé bydlení vyloženě nevhodné, pokud tedy nejste v důchodu a nepotřebujete každý den někam dojíždět.

Poslední dům, který Vám dnes ukážu byl mým asi největším favoritem, alespoň do té doby než jsem našla další, který uvidíte v dalším článku. Jak jinak zase byl v blízkém okolí a měl potenciál k dalšímu budování a rozšiřování. Lukášovi se ale už od začátku nelíbil malý pozemek a umístění domu přímo u silnice a to z obou stran.

Přísahám, že jsem do Lukáše hučela několik dnů, že je to dům pro nás a že postavíme plot a všechno bude v pohodě. Lukáš byl ale neoblomný, zatímco já už se viděla v té obrovské ložnici. Tajně jsem do realitky napsala a byla připravená postavit Lukáše před hotovou věc, že jdeme na prohlídku a on si to tam zkrátka zamiluje. A jak to dopadlo? Realitka se mi neobtěžovala ani odepsat!

V příštím díle se můžete těšit na další nálož fotek. Čeká na Vás povídání ještě o jednom domě. Bude to ale povídání o domě, který jsme nakonec koupili?