V posledním článku jsem Vám ukázala fotografie realitní kanceláře našeho domku. Klíče jsme si převzali už jako kompletní rodina první týden v lednu a nadšení z nás podle mě sálalo až za devatero kopců. Tedy až do chvíle kdy nám ho rodina a přátelé začali hanit a do chvíle kdy se definitivně potvrdilo že jsme koupili zajíce v pytli.
Plni nedočkavosti jsme totiž ještě téhož dne navezli první věci, začali malovat a pak Lukášův kamarád sáhl na vypínač, zajiskřilo se a všude byla tma. V té chvíli se rozjelo nekonečné kolečko průšvihů. Koupili jsme dům s elektřinou v mědi, tedy podle toho co uváděla realitní kancelář. Které dva mouly to nenapadlo při prohlídce zkontrolovat? A kdo tedy vlastnil dům s rozvody v hliníku na kterém sem tam byla namotaná avizovaná měď? Ano, MY!
Místo malování a stěhování mi vyrazila rodina pomoct s bouráním elektriky. My dva zasnění blázni si mysleli jak vymalujeme, vybalíme a spokojeně spolu zahučíme na gauč a budeme se tulit k tomu našemu malému zázraku. Místo toho jsem potají plakala do polštáře a s veškerým mým hereckým talentem uklidňovala Lukáše že o nic nejde, jen se nastěhujeme o pár dnů déle. Jak já byla bláhová. Popisovat Vám zdlouhavé bourání zdí, natahování rozvodů a instalování nového rozvaděče by nemělo cenu. Je to jednoduše hodně hluku, prachu a práce, kterou nám po volných chvílích dělal vždy někdo z rodiny a tak se to netáhlo dny ale spíše měsíce a ani v současné chvíli nejsou všude žárovky, zásuvky a vypínače.
Když už jsme se do toho bouraní jednou dali tak jsme to vzali i s tou hroznou koupelnou a co myslíte, bylo to bez problémů? Nebylo! Oni totiž ani ty rozvody vody ve slibovaném plastu nebyly a tak se pro velkou slávu bouralo zase o něco víc než bylo v plánu. Ale o naší koupelně a dalších patáliích zase až příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý Váš komentář..