Znamení

V předchozím článku jsem o víkendu slibovala článek. Nakonec jsem to nedodržela. Časově mi to zase nevyšlo. Dlouze jsem nad tím přemýšlela, zda má cenu vůbec blogovat. Došla jsem k názoru, že blogovat budu dál, podle času a nálady. Nemám ambice, aby se blog stal tak úspěšným jako ho má třeba Petra, Ejvi, Simona nebo Veronika  Jsem šťastná i za jednu návštěvu denně. Takže mi snad nehrozí, že by mi blogování někdo znechutil, jako se to stalo Míše. Oznámení o konci jejího blogu mě moc mrzelo, ale její rozhodnutí chápu a respektuju.
 

Od chvíle co jsem se vrátila z dovolené, jsem žila v jakémsi bublinovém opojení a odmítala si přiznat, že už nejsem na písečné pláži v Tunisu. Hlavou mi občas projede myšlenka se tam vrátit na nějakou delší dobu. Vždycky si říkám, že musí přijít nějaké znamení. Vím, že většina z Vás si bude klepat na čelo, ano já tomu také nevěřím, ale přeci jenom jsem jich pár viděla nebo slyšela. Možná jen tomu přidávám velkou váhu a nebo prostě jen vidím co chci abych viděla a slyšela.

Třeba o víkendu jsem byla s přítelem v Čestlicích v Bauhausu. Jeho poletování mezi šroubky mě nijak nezajímalo a zašla do oddělení s tapetami, plakáty a jiným dekoračním zbožím. Zatím co jsem prohlížela plakáty a záclony z nějakého důvodu jsem pohlédla vzhůru. Přímo nad mojí hlavou visela krychle s nápisem Tunis. Nepochopila jsem, k čemu krychle patří nebo na jaký výrobek má dělat reklamu. Včera jsem byla ve svém oblíbeném sekáči a z rádia se ozvala písnička Michel Telo – Ai Se Eu Te Pego, což je píseň kterou v rámci animačních programů pouštěli snad 6x denně.