Už Vám někdy ve škole, při pohovoru nebo kdekoliv jinde položili otázku „Kde se vidíte za X let?“ nebo „Co je Vaším životním cílem?“
Jak jste odpověděli? Chtěli jste mít vysokou, dobrou práci
účetní, majitele obchodu či procestovat svět?
Já už do patnácti tvrdila, že se chci do čtyřiadvaceti vdát
a v pětadvaceti mít první miminko. Letos mi bylo čtyřiadvacet a o svatbě
si můžu nechat leda zdát. Mám za sebou čtyři nevydařené vztahy a se současným
partnerem jsme necelé dva roky, takže není zatím kam spěchat. Navíc postupem
času pro mě zas tak důležitý pro mě ten papír není. Spíš jde jen o ten pocit
obléct si ty krásné šaty a být středem pozornosti. Něco jako na maturitním
plese jen s rozdílem, že ti všichni nepřišli jen kvůli Vám.
Co mě ale drží dál je miminko. Všichni kolem vozí kočárky a
kdykoliv o tom jen zdálky zavedu řeč přítel zakroutí hlavou a pronese větu typu
„Ještě bych chvilku počkal“, což mi nevadí tolik, jako tolik oblíbená věta
veškerého příbuzenstva „Na dítě máš ještě čas!“
Zajímalo by mě jak všichni ostatní můžou soudit zda mám na
miminko ještě čas a nebo jestli už je ta správná chvíle. Myslela jsem, že je to
snad o mém osobním pocitu zda se na miminko cítím. Zda jsem přesvědčena, že
dokážu toho malého tvorečka udržet na živu, zajistit mu bezpečný domov a že
k němu v noci budu vstávat.
K tomu, že si nic neužiju ani nevím co bych řekla. Bary
a diskotéky jsem vymetala od šestnácti do jednadvaceti a to spíše jen nárazově.
Mnohem radši sedím doma a trávím čas čtením, sledováním televize, či posezení
s rodinou u nějaké společenské hry.
Jsem prostě jiná (tedy podle většiny) radši se držím doma a
než vyhazování peněz za alkohol jedu radši na dovolenou. V brzké době bych
ale místo investování do dovolené radši investovala do plenek, dudlíku a
přesnídávek.
Snad jsem Vás tím neunavila, ale tak nějak jsem se někde
potřebovala vypovídat a moje nejlepší kamarádka zrovna nemůže – rodí J
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý Váš komentář..