pondělí 15. října 2012

Ještě máš čas!

Téměř všechny moje kamarádky ať už stejně staré či mladší mají děti. Buď školkového věku, nedávno narozená nebo jsou právě v očekávání. Každou z nich poctivě pohladím vždy po bříšku a doufám, že i mě to přinese štěstí a hlavně to miminko. A výsledek? Kde nic tu nic. Vlastně se zase tak dlouho nesnažím, ale o co mi vlastně jde.

Už Vám někdy ve škole, při pohovoru nebo kdekoliv jinde položili otázku „Kde se vidíte za X let?“ nebo „Co je Vaším životním cílem?“

Jak jste odpověděli? Chtěli jste mít vysokou, dobrou práci účetní, majitele obchodu či procestovat svět?

Já už do patnácti tvrdila, že se chci do čtyřiadvaceti vdát a v pětadvaceti mít první miminko. Letos mi bylo čtyřiadvacet a o svatbě si můžu nechat leda zdát. Mám za sebou čtyři nevydařené vztahy a se současným partnerem jsme necelé dva roky, takže není zatím kam spěchat. Navíc postupem času pro mě zas tak důležitý pro mě ten papír není. Spíš jde jen o ten pocit obléct si ty krásné šaty a být středem pozornosti. Něco jako na maturitním plese jen s rozdílem, že ti všichni nepřišli jen kvůli Vám.

Co mě ale drží dál je miminko. Všichni kolem vozí kočárky a kdykoliv o tom jen zdálky zavedu řeč přítel zakroutí hlavou a pronese větu typu „Ještě bych chvilku počkal“, což mi nevadí tolik, jako tolik oblíbená věta veškerého příbuzenstva „Na dítě máš ještě čas!“

Zajímalo by mě jak všichni ostatní můžou soudit zda mám na miminko ještě čas a nebo jestli už je ta správná chvíle. Myslela jsem, že je to snad o mém osobním pocitu zda se na miminko cítím. Zda jsem přesvědčena, že dokážu toho malého tvorečka udržet na živu, zajistit mu bezpečný domov a že k němu v noci budu vstávat.

 „Jsi mladá, zkazíš si život, nic si neužiješ“ další věty které mi vyvolávají kopřivku. Mnohem mladší holky jsou matky, nebudu soudit zda dobrovolně nebo omylem a zda jsou dobré a nebo to vedou jako povinnost. Dítě nepovažuji za zkažený život. Vždyť kdyby dítě kazilo život proč by nás mamka měla čtyři a proč by dědeček byl z jedenácti dětí. Možná je to trochu jiná doba, ale i tak to nepovažuji za zkažení života. Užívání drog je zkažený život, nikoliv narození dítěte.

K tomu, že si nic neužiju ani nevím co bych řekla. Bary a diskotéky jsem vymetala od šestnácti do jednadvaceti a to spíše jen nárazově. Mnohem radši sedím doma a trávím čas čtením, sledováním televize, či posezení s rodinou u nějaké společenské hry.

Jsem prostě jiná (tedy podle většiny) radši se držím doma a než vyhazování peněz za alkohol jedu radši na dovolenou. V brzké době bych ale místo investování do dovolené radši investovala do plenek, dudlíku a přesnídávek.

Snad jsem Vás tím neunavila, ale tak nějak jsem se někde potřebovala vypovídat a moje nejlepší kamarádka zrovna nemůže – rodí J

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý Váš komentář..