Je na čase na sebe něco prásknout

Když jsem včera psala článek pro společný blog s Terkou napadlo mě, že mám tenhle blog už přes osm měsíců (pěkně to letí) a že jsem za tu dobu na sebe vlastně ani nic pořádného nepráskla. Dnešní příspěvek tedy bude o mé maličkosti. Připravte si něco k pití a možná i k jídlu a usaďte se pohodlně. Netuším jak dlouho Vás tu zdržím J

Jdeme na to

1. moje přírodní barva vlasů je blond nebo spíš špinavá blond. Není to asi nic neobvyklého barvit si vlasy, ale zajímavé je, že ani většina dlouholetých kamarádů a někteří členové rodiny tenhle fakt zapomínají a pak se nad fotkami z dětství diví, že mám blond háro.

2. od dětství si při stresu koušu nehty. Nepomohl pepř, rukavice ani mastičky. Zatím pomáhá jen lak na nehty.

3. mám příšerný strach z pavouků. Kdykoliv se objeví v mé blízkosti pokouší se o mě infarkt, strašně řvu a někdy se i rozbrečím. To jako fakt! Vždy ho musí někdo z rodiny zlikvidovat a to i za cenu, že je to ve tři ráno.

4. jsem strašný knihomol. Podle mamky jsem to zdědila po babičce, která dokáže během dne přečíst i knihu o 350 stránkách (nepochopitelné).

5. do dvanácti let jsem bydlela u prarodičů takže nemám s našima klasický vztah rodič – dítě. Ze začátku společného soužití jsem si přišla jako na návštěvě u příbuzných.

6. mám tři nevlastní sourozence. Sestru a dva bratry.

7. moje mamka chtěla abych se jmenovala Žakelína (děkuji tomu kdo jí to rozmluvil)

8. v rodném listě mám jméno Veronika. Tohle jméno jsem jako malá nesnášela, protože se tak jmenovala každá druhá holka a ve třídě nás vždy bylo minimálně pět. Říkala jsem tedy, že jsem Sandra, pak si to dala i na FB a přátelé, které mám kratší dobu než pět let mě tak normálně oslovují.

9. můj sen je zaplavat si s delfínama. Letos se mi to skoro splnilo na dovolené v Tunisu. No tak snad příště to vyjde na 100%.

10. jsem úplně levá na vaření, šití a zahradní práce jako je pletí protože vždy vypleju co tam má zůstat. Zimní sporty (kromě stavění sněhuláka) taky nepěstuji.

11. na „mužské“ práce (sekání dříví, řezání na pile, vrtání, sestavování skříní, zasekávání elektriky, pokládání podlahy, nahazování, štukování a já-nevím-co-ještě) levá nejsem.

12. jsem hrozně netrpělivá (ani nevím jestli to má Lev v povaze) když si něco usmyslím nejradši bych to měla teď hned.

13. jsem neuvěřitelně náladová (hlavně ráno) a někdy tím otravuju i sama sebe.

14. jsem příšerný řidič a tak jsem prodala auto a jezdím autobusem nebo vlakem, konec konců na silnicích je dost nebezpečno i bez mojí osoby.

15. jsem tančící poleno a rodiče (v mladí závodně tančili a máma dělala i balet) se za mě stydí. Táta se mnou ani netancoval na maturitním plese (ne že by mi to vadilo).

16. ač jsem se učila několik let dva cizí jazyky neumím ani jeden a to ani základy.

17. nikdy jsem nezkusila trávu, díky prohibici jsem přestala úplně pít (dobře Frisco si občas dám) ale přestat kouřit mi prostě nejde.

18. duší jsem stále ještě malé dítě. Díky filmu Šmoulové mám doma povlečení, pásek, dvě trička a papuče s obrázkem modrých postaviček. Oblíbený hrnek na kafe má obrázek Krtečka (Šmoula nebyl k sehnání).

19. i přes dětskou duši a neznalost vaření bych se nejradši v brzké době stala maminkou. Příbuzní to komentují větou „Alespoň, že ten kluk (myšleno můj přítel) má rozum“.

20. v dětství jsem chtěla být cestovatelkou a poté průvodkyní/delegátkou. Díky mé neschopnosti naučit se cizí jazyky jsem se musela vydat jiným směrem.

21. při pohledu na krev se mi dělá zle a mám tendenci sebou praštit na zem.

22. pamatuju si kdejakou blbost (kde komu co kdo řekl a jak se u toho kdo tvářil, co měl zrovna na sobě a jakou měl náladu). Důležité věci si nepamatuju.

No myslím, že jsem toho už nakecala dost. Mohla bych, ale klidně ještě pokračovat. To už by ale asi nikdo nečetl. Nevím jestli to bylo zrovna dvakrát zajímavé, ale chtěla jsem Vám o sobě něco říct aby jste měli představu jaká jsem.