neděle 16. prosince 2012

Jak mi hrabe z práce

Pracuje některá z Vás v obchodě? Jak reagujete na zákaznice, které vejdou do obchodu, nepozdraví, napochodují k pultu a pronesou mnou tolik nenáviděnou větu „Já bych chtěla (mikinu, kalhoty, tričko) na mě.“.?

Tahle věta mi vždycky „otevře kudlu v kapse“. Samozřejmě ráda poradím, když zákazník tápe ale za tuhle větu bych lidi „mlátila“. Většinou tuhle větu používají lidé, kteří do prodejny zavítají spíš náhodou, a pro mě je to tedy cizí člověk. Těžko tedy mohu odhadnout jakou mikinu, tričko, nebo kdo ví, co si představuje dáma kolem čtyřicítky nasoukaná v béžové buřtíkaté bundě. Taková zákaznice je zpravidla líná udělat i krok od pultu, natož aby si sama prohlídla vystavované zboží. Takže jako vzteklý pes běhám po krámu a vybírám ze štendrů oblečení zhruba v její velikosti abych slyšela „Hm, to se mi nelíbí, hm to není to, co hledám“, přičemž Vám další informaci o tom co vlastně chce odmítá sdělit. Po deseti minutách takového hledání a běhání si na ruce nadhodí svou předraženou kabelku a nespokojeně vysupí z prodejny.

Nutno podotknout, že nepracuji v nějakém nóbl butiku ale v obyčejném skateshopu kam chodí nakupovat převážně jedni a ti samí mladí lidé, kteří se na mě obrátí pouze s tím, zda mám to či ono v jiné velikosti a zda si to mohou vyzkoušet. Bohužel některé dámy středního věku si stále myslí, že je mou povinností jim vyskládat na pult veškeré oblečení aniž by se museli pohnout z místa a když některé z nich mizí s otráveným výrazem ve zkušební kabince, mám pocit, že by si přály, abych si to za ně i vyzkoušela.

Naštěstí se tenhle druh zákaznic moc neobjevuje, ale když se objeví tak zpravidla v období blížících se Vánočních svátků, kdy mám v obchodě spoustu lidí a jsem na ně převážně sama. Dámy se pak cítí uražené, že jsem si dovolila odběhnout ke kase namarkovat samostatnému zákazníkovi jeho nákup.

Druhou variantou jsou i zákazníci z řad mužů, kteří se zpravidla na Štědrý den dopoledne (těsně před zavíjačkou) vřítí mezi regály a zvolají „Vyberte mi něco pro manželku“. Následuje zběsilý hon po prodejně, věty typu „To by nenosila“, „Nemá ráda růžovou“ „Nevím co má za velikost“. Nakonec dosupíme k pokladně s kabelkou (asi půl hodiny po zavíračce) a pán zašvitoří „Ustřihněte mi z toho cedulku a nějak mi to dárkově zabalte“. (Doufám, že bude schopen ten dárek dát bez mojí asistence alespoň pod stromek). Cedulku mu klidně ustřihnu ale při sdělení, že nemám krom tašky s logem značky nic, do čeho bych mu mohla dárek, natož dárkově zabalit se na mě mužík dívá jako na blázna.

Tak mi řekněte, jsem s příchozími svátky mírně nevrlá anebo by Vás to taky zrovna dvakrát v klidu nenechalo?


(Berte to s rezervou, už 14 dní chodím nonstop do práce bez jediného volného dne a mám těsně před zhroucením.Ještě další sedm dní bez pauzy mě ještě čeká, tak mi držte palce).

1 komentář:

  1. Jo jo, problém je, že dost lidí bere prodavačky jako služky, které nemají na práci nic jiného, než jim plnit nesmyslná přání a být jim non-stop k ruce.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý Váš komentář..