Tahle věta mi vždycky „otevře kudlu v kapse“. Samozřejmě
ráda poradím, když zákazník tápe ale za tuhle větu bych lidi „mlátila“.
Většinou tuhle větu používají lidé, kteří do prodejny zavítají spíš náhodou, a
pro mě je to tedy cizí člověk. Těžko tedy mohu odhadnout jakou mikinu, tričko,
nebo kdo ví, co si představuje dáma kolem čtyřicítky nasoukaná v béžové
buřtíkaté bundě. Taková zákaznice je zpravidla líná udělat i krok od pultu,
natož aby si sama prohlídla vystavované zboží. Takže jako vzteklý pes běhám po
krámu a vybírám ze štendrů oblečení zhruba v její velikosti abych slyšela
„Hm, to se mi nelíbí, hm to není to, co hledám“, přičemž Vám další informaci o
tom co vlastně chce odmítá sdělit. Po deseti minutách takového hledání a běhání
si na ruce nadhodí svou předraženou kabelku a nespokojeně vysupí z prodejny.
Nutno podotknout, že nepracuji v nějakém nóbl butiku
ale v obyčejném skateshopu kam chodí nakupovat převážně jedni a ti samí
mladí lidé, kteří se na mě obrátí pouze s tím, zda mám to či ono
v jiné velikosti a zda si to mohou vyzkoušet. Bohužel některé dámy
středního věku si stále myslí, že je mou povinností jim vyskládat na pult
veškeré oblečení aniž by se museli pohnout z místa a když některé
z nich mizí s otráveným výrazem ve zkušební kabince, mám pocit, že by
si přály, abych si to za ně i vyzkoušela.
Naštěstí se tenhle druh zákaznic moc neobjevuje, ale když se
objeví tak zpravidla v období blížících se Vánočních svátků, kdy mám
v obchodě spoustu lidí a jsem na ně převážně sama. Dámy se pak cítí
uražené, že jsem si dovolila odběhnout ke kase namarkovat samostatnému
zákazníkovi jeho nákup.
Druhou variantou jsou i zákazníci z řad mužů, kteří se
zpravidla na Štědrý den dopoledne (těsně před zavíjačkou) vřítí mezi regály a zvolají
„Vyberte mi něco pro manželku“. Následuje zběsilý hon po prodejně, věty typu
„To by nenosila“, „Nemá ráda růžovou“ „Nevím co má za velikost“. Nakonec
dosupíme k pokladně s kabelkou (asi půl hodiny po zavíračce) a pán
zašvitoří „Ustřihněte mi z toho cedulku a nějak mi to dárkově zabalte“.
(Doufám, že bude schopen ten dárek dát bez mojí asistence alespoň pod stromek).
Cedulku mu klidně ustřihnu ale při sdělení, že nemám krom tašky s logem
značky nic, do čeho bych mu mohla dárek, natož dárkově zabalit se na mě mužík
dívá jako na blázna.
Tak mi řekněte, jsem s příchozími svátky mírně nevrlá anebo
by Vás to taky zrovna dvakrát v klidu nenechalo?
(Berte to s rezervou,
už 14 dní chodím nonstop do práce bez jediného volného dne a mám těsně před
zhroucením.Ještě další sedm dní bez pauzy mě ještě čeká, tak mi držte palce).
Jo jo, problém je, že dost lidí bere prodavačky jako služky, které nemají na práci nic jiného, než jim plnit nesmyslná přání a být jim non-stop k ruce.
OdpovědětVymazat