Jak to bude dál

Když jsem začínala psát blog byla jsem plná elánu a očekávání, v hlavě jsem měla spoustu nápadů na články a všechno vypadalo tak snadně. Co je přece tak těžkého na psaní blogu, když máte čas, nápad a chuť se tomu věnovat. Jak jsem byla naivní!

 Během roku jsem nasbírala několik milých komentářů a několik pravidelných čtenářů, za které jsem vděčná. Blog jsem se ani nesnažila profláknout, vždyť ho píšu pro radost a ne abych měla dvatisíce návštěv denně (i když by to hezké J).

 Blízký člověk mi několikrát naznačil, že píšu – no slušně řečeno odpad. Kritika neuškodí a někam mě posune, alespoň jsem v to doufala, proto jsem poprosila i kamarádku aby mi řekla názor.

Verdikt? Celkový vzhled, nepřehlednost a způsob psaní je špatně.  Konečně mi došlo, že k vedení blogu nestačí jen to, že mě to baví a mám to ráda, ale je důležité umět psát a něčím zaujmout.

 Problém všech mých psaných projektů vězí v neschopnosti napsat něco, co by někoho oslovilo, tak aby měl důvod se k mým článkům vrátit, či je nějak komentovat. Čím déle píšu, tím méně mám inspirace a podmětů k dalším článkům a začínám se motat v bludném kruhu.

Všechno se v životě zdá na začátku jednodušší. S blogem je to jako s láskou. Na začátku je vše nové a kouzelné. Časem kouzlo zmizí a dál jedete v zajetých kolejích, které se mohou po čase okoukat, a vy chcete změnu. Změníte to a nakonec zjistíte, že nová situace Vám nevyhovuje. Takový je život a skoro nic se nedá vzít zpátky.

Mám spoustu papírů s rozkresleným záhlavím i menu stránky a ani s jednou verzí nejsem spokojená, to jsem celá já. Přemýšlela jsem o nové rubrice a možná i natočení nějakých videí, ale teď když se na to dívám s odstupem, říkám si proč se pouštět do dalších projektů, když nezvládám pořádně ani to základní.

Nejsem teď ve své kůži a pochybuji o všem, co jsem za posledních několik měsíců a hodin udělala. Omluvte moje ne moc utříděné myšlenky. Snažím se říct, že už vím, že nejsem v psaní dobrá, jak jsem si myslela před rokem. Zahrávám si s myšlenkou celé to tu smazat a začít znova (i když v životě se asi moc znova začínat nedá) a věnovat se něčemu co mi jde líp. Třeba čtení J tam se toho moc zvorat nedá J.

Svět blogu zkrátka není pro každou holku z Horní Dolní, co si vzpomene, že chce být taky blogerka.