Když jsem začínala psát blog byla jsem plná elánu a
očekávání, v hlavě jsem měla spoustu nápadů na články a všechno vypadalo
tak snadně. Co je přece tak těžkého na psaní blogu, když máte čas, nápad a chuť
se tomu věnovat. Jak jsem byla naivní!
Během roku jsem
nasbírala několik milých komentářů a několik pravidelných čtenářů, za které
jsem vděčná. Blog jsem se ani nesnažila profláknout, vždyť ho píšu pro radost a
ne abych měla dvatisíce návštěv denně (i když by to hezké J).
Blízký člověk mi
několikrát naznačil, že píšu – no slušně řečeno odpad. Kritika neuškodí a někam
mě posune, alespoň jsem v to doufala, proto jsem poprosila i kamarádku aby
mi řekla názor.
Verdikt? Celkový vzhled, nepřehlednost a způsob psaní je
špatně. Konečně mi došlo, že
k vedení blogu nestačí jen to, že mě to baví a mám to ráda, ale je
důležité umět psát a něčím zaujmout.
Problém všech mých
psaných projektů vězí v neschopnosti napsat něco, co by někoho oslovilo,
tak aby měl důvod se k mým článkům vrátit, či je nějak komentovat. Čím
déle píšu, tím méně mám inspirace a podmětů k dalším článkům a začínám se
motat v bludném kruhu.
Všechno se v životě zdá na začátku jednodušší.
S blogem je to jako s láskou. Na začátku je vše nové a kouzelné. Časem
kouzlo zmizí a dál jedete v zajetých kolejích, které se mohou po čase okoukat,
a vy chcete změnu. Změníte to a nakonec zjistíte, že nová situace Vám
nevyhovuje. Takový je život a skoro nic se nedá vzít zpátky.
Mám spoustu papírů s rozkresleným záhlavím i menu
stránky a ani s jednou verzí nejsem spokojená, to jsem celá já. Přemýšlela
jsem o nové rubrice a možná i natočení nějakých videí, ale teď když se na to
dívám s odstupem, říkám si proč se pouštět do dalších projektů, když
nezvládám pořádně ani to základní.
Nejsem teď ve své kůži a pochybuji o všem, co jsem za
posledních několik měsíců a hodin udělala. Omluvte moje ne moc utříděné
myšlenky. Snažím se říct, že už vím, že nejsem v psaní dobrá, jak jsem si
myslela před rokem. Zahrávám si s myšlenkou celé to tu smazat a začít
znova (i když v životě se asi moc znova začínat nedá) a věnovat se něčemu
co mi jde líp. Třeba čtení J tam se toho moc zvorat nedá J.
Svět blogu zkrátka není pro každou holku z Horní Dolní,
co si vzpomene, že chce být taky blogerka.
Tohle je moc hezky napsané. Myslím si, že blogovat by jsi měla do té doby, dokud Ti to dělá ještě radost. Co na tom, že jiní neshledávají tvé články zajímavými? Na tom Ti záležet nemusí. Alespoň ne v tom případě, pokud se vážně chceš třeba jen vypisovat a ne mít tisícové návštěvy denně. Sama jsem nad tím několikrát uvažovala, ale do té doby, dokud mi to bude dělat radost, nemíním přestat...
OdpovědětVymazatMartinko děkuju, asi potřebuju nějaké to povzbuzení když se teď motám dokola a nevím kudy kam. Máš vlastně pravdu, kdo bude chtít číst ten číst bude a ostatní nikdo k ničemu nenutí :-)
VymazatHezky jsi to napsala. Člověk pokud chce psát, tak by měl psát o tom, co ho baví, proto u mě není tolik kosmetiky, mně prostě baví móda. :) Být tebou bych to nevzdávala, pokud tě to baví, tak pokračuj. ;)
OdpovědětVymazat