Dánsko - Aarhus, Aalborg

„Machrovat“ že jedu do Dánska se nevyplácí. Po návštěvě Holandska, kdy autobus byl vše jen ne komfortní jsem už nic horšího ani nečekala. Chyba!  Autobus opět patřil spíš do šrotu než na dálnici. Nepohodlnou sedačku bych přežila a nefunkční DVD také - Účastníky zájezdu znám totiž už moc dobře. Nejhorší bylo trpět čtrnáct hodin v zimě a navíc s neohleduplným spolucestujícím Vietnamské národnosti na klíně. 

Vietnamec totiž položil svou sedačku, jak nejvíc to šlo a vůbec ho nezajímalo, že mi skoro zlomil nohu. Na prosby neslyšel a na výhružky o podpálení stánku nereagoval. Vietnamců v buse bylo kolem dvaceti a neustále brebentili. Na prášky jsem byla já, zbytek autobusu i náš průvodce. Jediné co pomohlo uklidnit Vietnamskou část zájezdu byl útok postarší paní, která zaječela přes celý autobus „Držte huby“ a přetáhla menšího klučinu deštníkem.

Naší zastávkou nebyla Kodaň ale města Aarhus a Aalborg. Co je v nich krásného Vám asi nepovím. Náš průvodce to bral pěkně rychle a běda kdo zastavil. Průvodce byl pryč a vy ztracení.

V Aarhusu je skanzen kde má být převezeno cca 80 domů z celého Dánska. Na prohlídku nebyl čas a tak se fotilo přes plot.

 Holky učaroval kluk, který potvrdil heslo „Pije jako Dán“. Video má jen minuty ve skutečnosti tam takhle postával přes dvacet minut.

V Aalborgu to nebylo o nic lepší. Pršelo i s kroupy. Průvodce ale nečekal, mlel svůj výklad a mával rukama do všech stran. „Tam muzeum, tam rozhledna, tam přístav a vezmu Vás na pohřebiště“ šup a byl pryč.

Do odjezdu domů zbývalo osm hodin a tak to jistila kavárna s předraženým kafem.

Na závěr Vás upozorňuji, že v Dánsku mají svou měnu a eura v těchto dvou městech téměř neberou. Doporučuji si tedy sehnat jejich koruny i když Vám cestovka tvrdila, že s eurem není problém.