Jak jsem byla na další neúspěšné zkoušce

Mnozí z Vás si vzpomenou, že jsem nedávno byla na pohovoru do jednoho obchodu v Praze a měla jsem následující den jít na zkoušku. Bohužel mě skolila angína a já se s prací pomalu loučila. Paní manažerka mi ale nabídla, ať se vyléčím a přijdu na zkoušku.

Měla jsem radost a říkala si trochu namyšleně, že jsem možná zaujala, přeci jenom sedm let praxe v obchodu už je něco za co bych se stydět nemusela. Zkoušku jsem měla toto pondělí a právě o ní bych Vám teď chtěla říct pár informací.

Manažerka mi řekla, že mám přijít v devět hodin v černých kalhotách a halence a tak se i stalo. Vůbec jsem si tam nepřipadala jako blbeček. Na zkoušce tam bylo i pár dalších děvčat v džínách a jedna mi vyčetla, že se ráno uklízí a já jako carevna jsem si přišla až po úklidu.  Právě tato dívka, byla už na zkoušce podruhé a se stálou zaměstnankyní si neustále vjížděla do vlasů.

Dostala jsem instrukce oslovovat příchozí zákazníky. Však to znáte, klasický hon na zákazníka, který se ještě ani nerozkoukal a vy už ho tlačíte s oblečením do kabinky. Nu což, zatnu zuby a jdu na to, ale hlavní úraz je v tom, že firma je na Českém trhu nová, téměř nikdo ji nezná a žádné info jsem nedostala a tak se snažím být milá a nabízím k výběru i kávu, vodu nebo šampaňské.  Když je obchod prázdný lákám z pasáže lidi na slevové kupony v hodnotě 800 korun.

Do téhle doby to bylo ucházející, ale s příchodem manažerky už přicházel jen šok za šokem. Místo aby nás seznámila se značkou a řekla nám něco o oblečení tak byla naštvaná a skoro nemluvila. Hned po příchodu zamířila ke stolu se složenými kalhotami a prohlásila „Tady chybí velikost 36 a není prodaná ani ve skladu. Takže ty kalhoty budete muset zaplatit.“ (myšleno jen na stálé zaměstnance).

Opravdu jsem nepochopila, jak věděla, že chybí zrovna tyto kalhoty. Postupem času mi stačila vyčíst, že když jsem u dveří a ona za kasou, že neslyší, co říkám zákazníkům, ať mluvím víc nahlas. Následně mi vyčetla, že si nepovídám ani s ní. A já husa blbá myslela, že jsem v obchodě, abych obletovala zákazníky a ne na klábosení u kasy jak jí přišla pokuta za rychlou jízdu někde u Krkonoš, ač jak sama přiznala, měla tou dobou být v kanceláři a pracovat. (Opravdu jde zaměstnancům příkladem).

No a zhruba dvě hodiny před zavírací dobou si nás zbylé dvě zavolala a řekla nám něco o značce a obchodu (to opravdu brzo) a pak prohlásila, že máme přijít zítra, že nám vysvětlí střihy a materiály.

Opravdu zajímavý přístup. Měla jsem jít na zkoušku na jeden den a nejednou jsou z toho dva dny. Nehledě na to, že během dne jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí. Například slečna, která mi ráno vynadala, byla na zkoušce už podruhé a stálá zaměstnankyně řekla manažerce, že jí tam nechce. Manažerka ji poslala domů a zaměstnankyni řekla, že ji teda už nepozve a později se prořekla, že vůbec netušila jak té holce říct, že ji nechce a tak slečna vlastně odešla s pocitem, že je nás tam ten den jen hodně a přijde třeba až den další. Stejně tak už tam asi 14 dní dochází nějaký mladík a slečna manažerka neví jak mu říct, že se jí do toho obchodu díky své výšce vzhledově nelíbí.

Na základě této zkušenosti jsem se, ač práci potřebuji, rozhodla už na další zkoušku nejít. Volala jsem jí druhý den ráno celkem pětkrát a ona mi zavolala až někdy v jedenáct, co že jsem vůbec potřebovala a pak řekla jen „Fajn“ a zavěsila.

Tak jsem se hezky vypovídala o svém dalším neúspěchu a zajímalo, jestli některá z Vás také měla takovou zkoušku a co si o těchto neplacených zkouškách na celý den vůbec myslíte.