středa 2. července 2014

Návštěva Paříže podruhé + konference za demokracii v Íránu

Jen málokomu mohlo při mé aktivitě spamování utéct, že jsem byla v Paříži. K tomuto výletu jsem se dostala víceméně náhodou přes blog Lucky, která se rozhodla naplnit vlastní autobus svými čtenáři.  Hned jak jsem si událost přečetla, věděla jsem, že pojedu. Hlavním cílem cesty byla konference na podporu demokracie v Íránu. O této problematice sice vím asi tolik jako koza o petrželi, ale byla to možnost rozšířit své obzory. Dva dny v Paříži za cenu 1 100 korun, která zahrnovala dopravu a jednu noc v hotelu.  Říkala jsem si 3-4 hodiny na konferenci a pak večerní procházka po Paříži a druhý den celý jen na památky a hlavně na Eiffelovu věž a její třetí patro.


Dva dny před odjezdem se změnilo místo i čas odjezdu. Místo v 18°° z Nádraží Holešovice na 21°° z Florence s tím, že kdo má zájem, může přijít na sraz v šest u koně na Václavském náměstí.  Využila jsem srazu, abych se s někým seznámila, protože jsem jela sama. Hned po příchodu jsem spatřila Klárku a její partu a tak jsem se hezky vetřela, abych se nejen seznámila se svou oblíbenou blogerkou, ale také abych měla v davu záchytný bod v podobě známé tváře. Zatímco skupina šla s Luckou do kavárny, já šla s holkama do Palladia na jídlo.

Přesun na Florenc byl bezproblémový, ale právě tady začal výlet nabírat úplně jiný směr než, který jsem si představovala. Lucka nás rozřadila do autobusů a k mé smůle jsem dostala jiný autobus než holky. Byla jsem trochu zaskočená, nějak mi uniklo, že je nás od Lucky tolik, že se do jednoho autobusu nevlezeme. Odešla jsem na své stanoviště obsadit si místo a čekala. Autobus byl poloprázdný, neustále se někdo stěhoval do jiného a pak zase zpět a čas běžel. Místo v devět byl odjezd v deset hodin, ale tak to se dá pochopit.  


V autobuse jsem nakonec měla obě sedadla pro sebe, což se mi hodně zamlouvalo. O každé pauze na čůrání jsem vyhledala holky a prohodila pár slov, protože v mém autobuse se mi těžko navazovala s kýmkoliv řeč. Po třinácti a půl místo avizovaných deseti hodinách jízdy (tomu jsem nevěřila od první chvíle) nás autobus vysadil na okraji Paříže u obrovské haly, ve které se konference měla konat. Všude bylo nespočetně lidí ze všech koutů světa. Ve frontě bez pití a jídla za poměrně dusného počasí se některým zahaleným ženám od hlavy až k patě dělalo zle.


Po dvou hodinách jsem prošla detektorem, odevzdala modrou kartičku, abych dostala tu samou ale podepsanou a následně k ní dostala poukaz na oběd a večeři.  Hala byla obrovská a fronty na záchody nekonečné. Oběd i večeře se skládala z 0,33l Coly a bagety s kari což byl opravdu velmi gurmánský zážitek a jsem velmi mile překvapená, že jsem potom nepo…

Foto: Klárka
Samotná konference začala až ve tři hodiny. Takže celé dvě hodiny jsem se poflakovala po hale bez cíle nebo stála frontu na WC. K dispozici měla být sluchátka i s českým jazykem, ale krom Markéty, která na minutu uspěla, ji nikdo nenaladil.


Celá konference, tedy čtyři hodiny byla k dispozici jen v ANJ, NJ, FR a dalších jazycích, které málokdo ovládá. Já měla půl hodiny puštěné španělské písničky a pak sluchátka zhasla nadobro. Opustit halu znamenalo nedostat se na hotel a tak jsem spolu s holkama doslova tlačila čas.  Konference skončila v osm hodin a nám bylo jasné, že noční Paříž vážně neuvidíme.


U hotelu nám delegátka rozdávala kódy k pokojům až kolem desáté večer. Pár, který si mě vzal do azylu, ji zasypal takovou vlnou otázek, že nám kód pokoje ani neřekla a když jsem se pro něj vrátila, ještě jsem dostala vynadáno, že chyba je na naší straně, že ona ho určitě řekla.

Foto: Klárka
Ubytování bylo pěkné i s mini koupelnou na pokoji. Snídaně byla přidělená každému na určitou dobu. Jídelna dokáže obsloužit pouze 30 lidí najednou a tak jsem dostala čas 7:45 až 8:00. Na snídani jsem nešla a dobře jsem udělala. Každý čekal až půl hodiny a o to déle se i odjíždělo do centra.



Cesta také nebyla žádná rychlost. Divím se, že v Paříži ještě někdo žije. Ty silnice a ta doprava to je opravdu prasečina, kam se hrabe Praha.  U Invalidovny jsem počkala na Lucky bus, který jako jediný vystoupil na Place De La Concorde.

Invalidovna
Nechala jsem se dovést skupinou k Eiffelově věži a vystála si frontu. Bohužel věž je asi v rekonstrukci a tak polovina patra je vždy uzavřená. Navíc fronta k výtahu do třetího patra byla doslova nekonečná a ve dvě hodiny odpoledne si opravdu nemůžete dovolit stát frontu na tři čtyři hodiny a ani fronta v druhém patře nebyla kratší. Bohužel, třetí parto ani tentokrát nevyšlo, tak snad příště.


Obutí některých slečen ve frontě na Eiffelovu věž jsem hodně těžko pobírala.
Některé musí být trendy a šik za každou cenu.
Pohled z druhého podlaží.
Počasí se hodně horšilo a skupina se vlekla čím dál tím pomaleji a já rozladěná neúspěchem a deštěm jsem vytáhla mapu odhodlaná splnit si alespoň další dva sny.

Zmoklá slípka studuje mapku. Foto: Klárka

 Spolu s Klárkou a ostatníma holkama jsem vyrazila směr Vítězný oblouk a pak dolů po Champs – Élyséés se zastávkou v Disney obchůdku až k Louvre, kde jsem konečně spatřila pyramidy („ostří a kalich, klid její tam hlídá“ – Šifra mistra Leonarda).

Žirafa v prodejně M.A.C




Díky dešti bylo v obchodě narváno a tak neměla ochranka šanci mě lapit a dát mi koutu za focení !
 Zlatý pás růže jsem ale nikde na chodníku neviděla.. Buď jsem slepá, nebo to bylo jen pro účely filmu (sázím na tu první možnost).

Park u Louvre.


Co myslíte, jsou tam opravdu ostatky Máří Magdaleny?
 Po zevlování ve vestibulu muzea a očumování krámků nás čekal poslední bod výpravy a moje třetí přání – zámečkový most.


Po nedávných zprávách, že se most pod tíhou zámečků začíná prohýbat a zábradlí začíná padat do řeky, jsem se hodně bála, že než dorazím na místo, budou zámečky odstraněny. Díky bohu tomu tak nebylo a já jsem konečně mohla tenhle vyhlášený most vidět.  To že most pod tíhou zámků opravdu trpí, jsem se přesvědčila na vlastní oči.


 Některé zámky jsou opravdu hodně těžké jen samotné, natož když na některém visí další a další. Je to hezké, ale nechtěla bych se dožít chvíle, kdy pojedu pod mostem na vyhlídkové lodi, a část zábradlí mi skončí za krkem.


Od mostu lásky jsem s potopou v botách i v kabelce zamířila pomalým krokem zpět k Place De La Concorde a poté k Invalidovně odkud autobus odjížděl. Opět zpoždění a poté čekání kdoví na co a nervní delegát Honza, který byl v jednu chvíli tak nabroušený, že neváhal někoho po telefonu poslat do jistých míst a zavelet k odjezdu.


Na zpáteční cestě jsem se s holkama už ani jednou neviděla. Autobus nás vyklopil na hlavním nádraží a nazdar. Holkám tak zůstal jeden můj suvenýr, ale čert to vem.

Vykecávám rozumy do foťáku.
Možná máte pocit, že celý výlet byl velké fiasko. Špatná organizace, delegát co téměř nic nevěděl (ale pěkně se usmíval), počasí které bylo otravné a nekončící konference. Kdybych jela poprvé, byla bych hodně zklamaná a Paříž bych považovala za průměrné město. Pro mě to ale první návštěva nebyla a tak vím, že Paříž je město krásné a když vyjde počasí tak si ji opravdu zamilujete a budete mít milion nádherných fotek.


Výletu nelituji. Nevyšlo mi sice třetí patro a neviděla jsem pás Růže, ale poznala jsem Klárku a její partu a to je pro mě mnohem víc než výhled z vrchu Eiffelovky, protože věřte nebo ne, ale když máte štěstí na lidi, tak i zamračená Paříž pro Vás může být nádherná. Pro mě rozhodně byla a to právě díky Klárce a ostatním holkám, se kterými jsem se výletem doslova prosmála.

Pojedu znovu? Rozhodně ano, ale ne na podivnou konferenci, která působila spíše jako demonstrace. Příště ve své vlastní režii!



Jak probíhal výlet z pohledu Klárky si můžete přečíst zde!

6 komentářů:

  1. Tak já už jsem na to přišla, budeme prostě muset jet příště samy.. :D Ty nás zase krásně provedeš městem a my budeme zase pro změnu pořád remcat jako teď :D A neboj suvenýr na tebe čeká, jen se musí chudák vzpamatovat z cesty a nějak šikovně zabalit, aby přežil ČP :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím , zda jsem ten nej průvodce. Spoustu zajímavostí nevím. Ale s kamarádkou plánujeme jarní výjezd, schválně zda zase bude pršet :-D

      Vymazat
  2. ufff konečně jsem si našla čas na článek a video :)) škoda, že vám nevyšlo počasí :((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počasí je vždy jen o náhodě. Kdyby byl čas vyhnout se největšímu lijáku tak to nebylo tak hrozné, ale bohužel čas pracoval proti nám.

      Vymazat
  3. Ráda jsem tě poznala a výlet také nepovažuji za úplné fiasko :) Akorát tu bagetu už bych nepotřebovala víckrát vidět..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tě také ráda poznala a jsem překvapená, že píšeš blog, nějak mi to uteklo, ale už to napravuji a rok 2012 už mám přečtený :-) Bageta byla fuj, hned jsem si na hlaváku běžela spravit chuť :-D

      Vymazat

Děkuji za každý Váš komentář..