To, že si rodina klepe na čelo, že bych měla mít už rozum,
to jsem si zvykla. Konec konců nevidím nic špatného na tom, že mám
v pondělí náladu na kecky, kalhoty s rozkrokem ke kolenům a mikinu a
v úterý na pouzdrovou sukni, sáčko a podpatky. Nějakou tu poznámku na moje
oblékání jsem už slyšela. Třeba „tohle ti nesluší“, „tahle barva se k tobě
nehodí“. Takovéhle poznámky beru na vědomí a buď si z toho odnesu něco dá,l
a nebo to vypustím druhým uchem.
Dneska ráno jsem měla docela nestíhačku a tak jsem hupla do
volnějších kalhot, trička, mikiny a nazula kecky. Přítel mě při mém počínání
sledoval a mezi dveřmi ucedil „Co to je za kalhoty?, vždyť vypadáš jak buran.“
„Já se snažím, aby ses oblíkala hezky a ty prostě za každou cenu snažíš oblíkat
jak vesničanka“.
Po probdělé noci jsem zrovna na tyhle jeho názory náladu
neměla a tak jsem mu bez zaváhání poradila, aby si políbil zadní část těla a
nestaral se o moje hadry.
Stalo se Vám někdy to co mě? Dotklo se Vás to? Změnili jste
se potom nebo jste si dál oblékali stejně?
Náhodou, my muži radi obliekame montérky , cítime sa v tom pohodlne a slobodne
OdpovědětVymazat