Co to máš za hadry?

Je mi čtyřiadvacet a ráda zkouším pořád nové věci. Je jedno, jestli jde o naučení nového sportu nebo nové styly v oblékání. Mám prostě ráda změny a baví mě úlety (ne ty vztahové).

To, že si rodina klepe na čelo, že bych měla mít už rozum, to jsem si zvykla. Konec konců nevidím nic špatného na tom, že mám v pondělí náladu na kecky, kalhoty s rozkrokem ke kolenům a mikinu a v úterý na pouzdrovou sukni, sáčko a podpatky. Nějakou tu poznámku na moje oblékání jsem už slyšela. Třeba „tohle ti nesluší“, „tahle barva se k tobě nehodí“. Takovéhle poznámky beru na vědomí a buď si z toho odnesu něco dá,l a nebo to vypustím druhým uchem.

Dneska ráno jsem měla docela nestíhačku a tak jsem hupla do volnějších kalhot, trička, mikiny a nazula kecky. Přítel mě při mém počínání sledoval a mezi dveřmi ucedil „Co to je za kalhoty?, vždyť vypadáš jak buran.“ „Já se snažím, aby ses oblíkala hezky a ty prostě za každou cenu snažíš oblíkat jak vesničanka“.

Po probdělé noci jsem zrovna na tyhle jeho názory náladu neměla a tak jsem mu bez zaváhání poradila, aby si políbil zadní část těla a nestaral se o moje hadry.

 Nevím, v jakém mlžném oparu žije, ale město ze kterého pochází je větší okresní a většina lidí ani neví kde je, protože není tak profláknuté jako jsou města Pardubice, Plzeň, Budějky. V tomhle městě kde každá holka tahá legíny, z výstřihu jim lezou prsa a na ruce se houpe „Vitoń“ od místního rákosníka jsou moje volný kalhoty každýmu ukradený. Přemýšlím, že až příště vyrazíme třeba na nákup do sámošky taky si rejpnu, že nemusí pořád tahat jen montérky (což je jediné co mu zrovna padne).

 

Stalo se Vám někdy to co mě? Dotklo se Vás to? Změnili jste se potom nebo jste si dál oblékali stejně?