28. dubna
(pokračování)
Ze hřbitova Pére Lachaise směr k Eifelově věži. Metrem!
Většina z Vás ví, že v Paříži se do metra dostanete po označení
lístku turnikety, které často blbnou. Oproti metru v Praze to byl zlý sen,
ale dalo se to zvládnout.
Ve chvíli kdy metro
vyjelo nad Seinu, jsem celý vagon pobavila svým vyjeveným „jéééé“. Jistě
turista poprvé vidí Eiffelovku!
Je daleko ohromnější než vypadá ve filmech a než jsem si ji
sama představovala. Po cestě od metra kupuji miliardu suvenýrů s motivem
věže. Frontu na výtah odmítám stát. Dereme se pro lístky a počítáme schody do
druhého patra (ti inteligentnější si hned na začátku všimnou, že jsou
očíslované a tak není potřeba počítat).
Do třetího patra se díky davům lidí nedostaneme. V tu chvíli to ani
jednomu z nás nevadí, kocháme se výhledem a pořizujeme asi miliardu fotek.
Na symbolu Paříže se zdržíme cca tři hodiny, než začneme klesat dolů po
schodech. Začíná pršet a máme hlad. Je na čase hledání našeho Hostelu – zase.
Páni, krása :-) Francie je mým velkým snem, takže velká závist :-)
OdpovědětVymazatJsem si jistá, že se tam jednou podíváš. Já sama se tam toužím ještě alespoň jednou vrátit.
VymazatTurnikety sice zlobí, ale aspoň pak lidi neotravují nepříjemní revizoři jako v ČR... Nebo se pletu?...Hezký fotky, Paříž je prostě fotogenická:).
OdpovědětVymazatMyslím, že máš pravdu. Já osobně žádného revizora v Pařížském metru nepotkala. Jinak souhlasím, že Paříž je opravdu fotogenická. Musela jsem spoustu fotek už na místě vymazat, protože jsem měla malou paměťovku.
Vymazat