Duben 2008
„První výplata se má propít“ říkal můj starší bratr. Já
svoji první výplatu investovala do splnění svého snu.
Období 2000 – 2003
Miluji film Výlet do Paříže se sestrami Olsenovými a místo
poskakování na diskotékách poslouchám desky Edith Piaf. Sním o kariéře
v cestovním ruchu a šprtám se francouzštinu.
Období 2003 - 2007
Navštěvuji obchodní akademii a mým nejoblíbenějším předmětem
je cestovní ruch. Mám dva povinné jazyky (angličtina, němčina) a nezvládám
pořádně ani jeden. Sen o kariéře delegátky mizí v dálkách a jediné co
francouzsky umím je „mersí“ „ž tém“ a „orevuár“.
27. dubna 2008
Můj první cestovatelský počin bez dohledu rodičů. Sedím
v autobuse Student Agency vedle kamaráda Lukáše a vnitřně se klepu. Poprvé
mě na dovolené nebude mamka „držet za ruku“ nepostará se o nás žádný delegát,
vše je jen na nás dvou.
Lukáš zajistil
ubytování a načrtl program, s nímž mě během 14 hodin dlouhé jízdy
seznamuje. Taky se snažím dozvědět něco o něm samotném. Jsem dobrodruh a mého
společníka jsem před nasednutím do autobusu viděla celkem dvakrát a to vždy na
diskotéce.
28. dubna 2008
Zůstáváme stát s taškou a báglem na chodníku uprostřed
Paříže a netušíme kudy jít. Bus zastavil jinde a otřásl pevnými základy plánu.
Bloudíme přes tři hodiny, koupíme mapu, propadneme zoufalství (hlavně zhýčkaná
Verunka) a pak konečně najdeme náš Hostel.
Je čas na oběd a
recepční nám vysvětluje, že pokoj dostaneme až za osm hodin. Hodíme mu tašky. Sbalím
mapu a poháněná vztekem, zoufalstvím a strachem táhnu Lukáše za ruku. První
zastávkou, kam se dostaneme i bez metra a je to nedaleko Hostelu je hřbitov Pére Lachaise,
kde odpočívá Edith Piaf.
Musím přiznat, že najít ji bylo těžší, než jsem čekala a
dost mě zklamalo, jak obyčejný pomník má.
Mimo Edith je tu pohřbený mimo jiné i
Balzac, Chopin, Moliére, Wilde a další.
Všichni jsou označeni v plánku hřbitova, který je volně přístupný i v tištěné formě.
Hluboký dojem ve mně zanechal i pomník obětí
Dachau a dalších koncentračních táborů.
Kdo by věřil, že na hřbitově strávíte
přes pět hodin a stejně ho neprojdete celý.
Hezký článek. Paříž má rozhodně svoje kouzlo, taky jsem párkrát navštívila..Ale pořád nevím, co si myslet o Francouzích, zdají se trochu nepřístupní :).
OdpovědětVymazatAsi jak kteří. Narazila jsem v kavárně na pána, který odmítal mluvit jinak než francouzsky a myslím, že nás v jednu chvíli i urážel a posílal pryč z kavárny. Ale třeba po cestě na hřbitov nás sám od sebe jeden mladý kluk zastavil a ukazoval nám na mapě jak se kam dostaneme. Ono je to asi jen o přístupu. Buď chci být milej a pomáhat a nebo budu nepříjemný a odtažitý.
Vymazat