Jsem holka od přírody zvědavá. Nejradši se prohrabuji
starými fotkami a věcmi z dětství. Vraťme se ale k těm fotkám. V krabici
mezi nimi jsem nedávno objevila nějaké to parte, úmrtní listy či listy rodné,
ale hlavně svatební oznámení a ne jen tak nějaké. Neslo jméno cizí ženy a jméno
mého strýce.
Teda! To je záhada! Krom toho oznámení tam bylo i
pár svatebních fotek. Fotky beru a začínám po rodině vyzvídat kdo to je a kam
se poděla. Nebylo to moc těžké, o mojí první tetě upustil nějakou informaci
skoro každý.
Chtěla jsem jí najít stůj co stůj. To že by o nás neměla zájem nebo že by mohla mít už dávno jiné příjmení mě při zadávání jména do vyhledavače na facebooku ani nenapadlo. Toho jména je na facebooku jediná a profilová fotka odpovídá ženě ze svatební fotografie. Jistě je o dvacet let starší, ale ani to mě nezastaví a klikám na „přidat do přátel“. Najednou mě odvaha opouští a nevím co napsat.
Naštěstí teta nelení a píše jako první. Já jí s radostí odepíši, a když datluji odpověď na další zprávu začne mi zvonit telefon. Neznámá čísla nezvedám, většinou jsou to nějaké průzkumy a mě nebaví odpovídat na hloupé dotazy. Stejně to ale zvednu a nestačím se divit. Volá mi ztracená teta. Mluvíme spolu skoro hodinu! Svůj triumf hrdě hlásím rodině, která se rozplývá, a chtějí se s ní vidět. Najednou! Dvacet let se jí neozvali. Ona jim vlastně taky ne. První rande máme u výlezu metra Pražského povstání a beru na něj i sestru, která si tetu matně pamatuje. Na zahrádce nedaleké restaurace sedíme dobře šest hodin a stejně si nestačíme říct všechno. Nevadí! Za nedlouho se uvidíme znovu.
Chtěla jsem jí najít stůj co stůj. To že by o nás neměla zájem nebo že by mohla mít už dávno jiné příjmení mě při zadávání jména do vyhledavače na facebooku ani nenapadlo. Toho jména je na facebooku jediná a profilová fotka odpovídá ženě ze svatební fotografie. Jistě je o dvacet let starší, ale ani to mě nezastaví a klikám na „přidat do přátel“. Najednou mě odvaha opouští a nevím co napsat.
Naštěstí teta nelení a píše jako první. Já jí s radostí odepíši, a když datluji odpověď na další zprávu začne mi zvonit telefon. Neznámá čísla nezvedám, většinou jsou to nějaké průzkumy a mě nebaví odpovídat na hloupé dotazy. Stejně to ale zvednu a nestačím se divit. Volá mi ztracená teta. Mluvíme spolu skoro hodinu! Svůj triumf hrdě hlásím rodině, která se rozplývá, a chtějí se s ní vidět. Najednou! Dvacet let se jí neozvali. Ona jim vlastně taky ne. První rande máme u výlezu metra Pražského povstání a beru na něj i sestru, která si tetu matně pamatuje. Na zahrádce nedaleké restaurace sedíme dobře šest hodin a stejně si nestačíme říct všechno. Nevadí! Za nedlouho se uvidíme znovu.
Už jste také hledali nějakého příbuzného nebo
ztracenou kamarádku? Povedlo se?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý Váš komentář..