Jak si žiju #1

Všechny Vás zdravím u prvního vydání série Jak si žiju. Kdo neví o čem je řeč, tak klik tady ať jste v obraze. A začneme jak jinak než pondělkem.

6:00 Jsem součástí vyšetřovacího týmu L. J. Gibbse a jen kousek od dopadnutí vraha, když se mi do ucha rozezní Marek Ztracený a jeho Pohledy do duše.  Vztekle otevírám levé oko a odklikávám posunutí o deset minut.

6:20 Už neotravuje jen budík, ale i moje chlupaté zlatíčko. Medík mi s vypětím všech sil šlape po hlavě a vrní mi do ucha. Nezbývá než rozsvítit a vysoukat se z postele.

6:25 S kocourem v náručí směřuji do koupelny k rannímu rituálu.

6:40 Usedám ke kosmetickému stolku a začínám se líčit. Medík mi leží na klíně a dost hlasitě přede. Bože ten má život!

7:10 Urychleně se soukám do oblečení a vydávám se na vlak.

7:33 Jako vždy jedu s partou pubeťáků, kteří hází trapné vtipy. Díky bohu na ipod! V pauze mezi jednotlivými písněmi slyším strašlivý pazvuk a jeden z puberťáků to komentuje slovy „S takovýma zvukama se nedivím, že jsi ještě panic!“.

7:44 Vystupuju a mířím do práce, kde vystavím do výlohy zlato, udělám si kafe a rozsvítím všechny vitrínky.

8:00 Otevírám prodejnu. Nestačím ani vyndat na chodník áčko a už se mi do dveří vrhá nedočkavá zákaznice.

12:25 Pracovní doba se mi chýlí ke konci a přichází paní na výměnu baterie. Autor hodinek měl asi slabost pro šroubky. Musím jich vyšroubovat celkem osm, než se k baterii dostanu.

12:35 Vyměňuji další zákaznici baterii a do zázemí prodejny vniká zákazník a hrubým tónem se dotazuje, jestli ho jako hodlá někdo obsloužit. S pohledem vraha a sladkým hlasem mu oznamuju, že ho obsloužím já, až obsloužím paní před ním. Nevrlý zákazník na mě vrčí, jestli to bude ještě letos. V hlavě mi skáče spousta sprostých slov místo toho ho uklidňuji, že letos opravdu ještě bude obsloužen a taktně ho vyhazuji ze zázemí prodejny, kde nemá co dělat.

12:40 Nevrlý zákazník odchází se svým novým budíkem a já si konečně můžu sbalit věci a jít si spravit náladu na kávu s kamarádem Z.

13:10 Sedím u stolku, míchám si kávu, pozoruji oknem dění na ulici a přemýšlím jestli tohle kafe bylo z hlavy Z. nebo jestli mě na kafe pozval, jen aby vysondoval nějaké info pro kamaráda P. Ach ti kluci! Proč se prostě P. nesebere a nezeptá se mě na tyhle věci u kafe sám nebo se pletu a Z. se vyptává jen pro svou osobní potřebu?!

13:30 Z. se musí vrátit do práce a já beru útokem sekáč, kde jsem tak strašně dlouho nebyla. Věci mě moc neoslovují, a když, tak nejsem ochotná za ně utratit požadovanou částku. Přesto si tři kousky zamlouvám na zítra.

14: 35 Čekám na autobus a potkávám kamarádku. Oznamuje mi, že jsem zase zkrásněla a ptá se mě, kam si pro tu krásu jezdím. Chudák, má asi špatné oči.

15: 00 Přicházím domů a Medík mě vítá. Následuje půlhodinka povinného mazlení.

15:50 Převlečená a s kafem v ruce sedám k počítači a hledám přívěsky Pany Marie ve zlatém provedení. Potřebuji opravit rodinou starožitnost a tak hledám inspiraci. Zabrousím i na ebay a vyberu si asi 6 náhrdelníků. Ptám se mamky, zda táta vlastní nějaké manžetové knoflíčky. Dozvím se, že má jedny stříbrné, ale ty že mi táta nedá. Podezíravě se mamky ptám, kdy je měl táta naposledy. „Naposledy je měl na zimním plese ten rok, co ses narodila“ – jo ty jsou fakt využívané :-D

17:15 Mamka odchází do práce a já si dávám péct pizzu. Brouzdám po stránkách Ikei a tvořím si nákupní seznam.

17:30 Dělám si pohodlíčko v posteli s pizzou, Medíkem a Námořní vyšetřovací službou. V pauze mezi díly píšu článek na blog s názvem Jak si žiju #1

První den máme za sebou. Příště zkusím vybrat daleko záživnější den než je typický pracovní.