Všechny Vás zdravím u
prvního vydání série Jak si žiju. Kdo neví o čem je řeč, tak klik tady ať jste
v obraze. A začneme jak jinak než pondělkem.
6:00 Jsem součástí
vyšetřovacího týmu L. J. Gibbse a jen kousek od dopadnutí vraha, když se mi do
ucha rozezní Marek Ztracený a jeho Pohledy do duše. Vztekle otevírám levé oko a odklikávám
posunutí o deset minut.
6:20 Už neotravuje jen
budík, ale i moje chlupaté zlatíčko. Medík mi s vypětím všech sil šlape po
hlavě a vrní mi do ucha. Nezbývá než rozsvítit a vysoukat se z postele.
6:25 S kocourem v náručí
směřuji do koupelny k rannímu rituálu.
6:40 Usedám ke
kosmetickému stolku a začínám se líčit. Medík mi leží na klíně a dost hlasitě
přede. Bože ten má život!
7:10 Urychleně se
soukám do oblečení a vydávám se na vlak.
7:33 Jako vždy jedu s partou pubeťáků, kteří hází trapné vtipy. Díky bohu na
ipod! V pauze mezi jednotlivými písněmi slyším strašlivý pazvuk a jeden z puberťáků
to komentuje slovy „S takovýma zvukama se nedivím, že jsi ještě panic!“.
7:44 Vystupuju a mířím do práce, kde vystavím do výlohy zlato, udělám si kafe a rozsvítím
všechny vitrínky.
8:00 Otevírám prodejnu.
Nestačím ani vyndat na chodník áčko a už se mi do dveří vrhá nedočkavá
zákaznice.
12:25 Pracovní doba se
mi chýlí ke konci a přichází paní na výměnu baterie. Autor hodinek měl asi
slabost pro šroubky. Musím jich vyšroubovat celkem osm, než se k baterii dostanu.
12:35 Vyměňuji další
zákaznici baterii a do zázemí prodejny vniká zákazník a hrubým tónem se
dotazuje, jestli ho jako hodlá někdo obsloužit. S pohledem vraha a sladkým
hlasem mu oznamuju, že ho obsloužím já, až obsloužím paní před ním. Nevrlý
zákazník na mě vrčí, jestli to bude ještě letos. V hlavě mi skáče spousta
sprostých slov místo toho ho uklidňuji, že letos opravdu ještě bude obsloužen a
taktně ho vyhazuji ze zázemí prodejny, kde nemá co dělat.
12:40 Nevrlý zákazník
odchází se svým novým budíkem a já si konečně můžu sbalit věci a jít si spravit
náladu na kávu s kamarádem Z.
13:10 Sedím u stolku,
míchám si kávu, pozoruji oknem dění na ulici a přemýšlím jestli tohle kafe bylo
z hlavy Z. nebo jestli mě na kafe pozval, jen aby vysondoval nějaké info
pro kamaráda P. Ach ti kluci! Proč se prostě P. nesebere a nezeptá se mě na
tyhle věci u kafe sám nebo se pletu a Z. se vyptává jen pro svou osobní potřebu?!
13:30 Z. se musí vrátit
do práce a já beru útokem sekáč, kde jsem tak strašně dlouho nebyla. Věci mě
moc neoslovují, a když, tak nejsem ochotná za ně utratit požadovanou částku.
Přesto si tři kousky zamlouvám na zítra.
14: 35 Čekám na autobus
a potkávám kamarádku. Oznamuje mi, že jsem zase zkrásněla a ptá se mě, kam si
pro tu krásu jezdím. Chudák, má asi špatné oči.
15: 00 Přicházím domů a
Medík mě vítá. Následuje půlhodinka povinného mazlení.
15:50 Převlečená a s kafem
v ruce sedám k počítači a hledám přívěsky Pany Marie ve zlatém
provedení. Potřebuji opravit rodinou starožitnost a tak hledám inspiraci. Zabrousím
i na ebay a vyberu si asi 6 náhrdelníků. Ptám se mamky, zda táta vlastní nějaké
manžetové knoflíčky. Dozvím se, že má jedny stříbrné, ale ty že mi táta nedá. Podezíravě
se mamky ptám, kdy je měl táta naposledy. „Naposledy je měl na zimním plese ten
rok, co ses narodila“ – jo ty jsou fakt využívané :-D
17:15 Mamka odchází do
práce a já si dávám péct pizzu. Brouzdám po stránkách Ikei a tvořím si nákupní
seznam.
17:30 Dělám si
pohodlíčko v posteli s pizzou, Medíkem a Námořní vyšetřovací službou.
V pauze mezi díly píšu článek na blog s názvem Jak si žiju #1
První den máme za
sebou. Příště zkusím vybrat daleko záživnější den než je typický pracovní.
jéé super počtení :)) mám ráda takové šmírovací články :))
OdpovědětVymazattaky mě baví šmírování. Jsem za tenhle projekt ráda.
Vymazat