středa 7. ledna 2015

F*R*I*E*N*D*S

Někdy mívám chvíle kdy jen tak sedím, koukám do blba a přemýšlím, jak moc jsem se změnila. Míváte to také? V pubertě jsem si psala deník, vlastně jich mám několik, ale bohužel nebo možná bohudík je nemohu najít. Ze sedmi možná osmi sešitů mám jen jeden. Je to snad jediný deník, který zahrnuje nejdelší úsek mého života. Začíná v září 2006 a stále je v něm pár volných listů.
I tenhle poslední deník stačí k tomu, abych viděla, jak jsem některé věci v danou chvíli považovala za konec světa. Jak moc mě něco bolelo, a já si přála umřít, a jak už se na ně s odstupem let dívám jinak a zápis čtu s lehkým úsměvem.


Dokonce jsem v něm našla letmou zmínku o kamarádovi O., který se nedávno zmínil, že párkrát mrknul na tenhle blog. Přišel s nápadem, že by mi rád napsal článek a zatím co mi slíbil něco na téma, jak kluci prožívají rozchod (mě to vždycky zajímalo) z jeho článku o rozchodech nakonec vzešel článek o našem seznámení a přátelství - jak to on vidí mýma očima. Vůbec mě nepřekvapilo, když úvod byl psaný stylem alá ledová namyšlená královna, protože jsem už sama několikrát říkala, že si to o mně spousta lidí myslelo a možná dodnes myslí. Já se za namyšlenou nikdy nepovažovala. Byla jsem tichá a ušlápnutá (podle mě tedy).

Někde v půlce se O. zmínil, jak mě držel při mých nespočetných rozchodech a jak ho držím teď nad vodou já a mě došlo, jak jsem vlastně hloupá. Znám ho už tolik let a nikdy ho nezapomenu zahrnout mezi své nejbližší přátele, ale ruku na srdce tak trochu jsem to brala už jako samozřejmost a zapomněla jak důležitý tenhle člověk pro mě vlastně je.

Kolik měsíců sem tam fňukám v článku nebo videu jak mě něco trápí a nemám se komu vlastně svěřit než Vám, protože Vy mě často podržíte, zvednete náladu a přitom mám přímo pod nosem někoho, kdo mě vždycky rád vyslechne a pomůže mi. Někoho kdo tu byl, když mi bylo nejhůř, když jsem byla naštvaná na celej svět a někdo kdo na sebe nechal ječet jen, aby se mi udělalo líp.
Tenhle blog měl být původně o kosmetice, oblečení a cestování. Místo toho se stal mým novým deníkem, kde jsem ukázala nejen svou tvář ale i svoje bolístky. Chtěla jsem rozdávat radost a místo toho jsem si z Vás svým způsobem udělala svou oporu.

Za všechny krásné komentáře a podporu jsem nesmírně vděčná, ale s novým rokem bych se ráda vrátila k původnímu záměru, rozdávat radost a ne starost. Chci, aby tahle stránka pro Vás byla místem, kde se odreagujete od svých problémů a starostí. Místem, které Vám zlepší náladu, a budete se sem rádi vracet.

Na svoje bolístky mám totiž jednoho neocenitelného posluchače, který se doufám, ani v následujících letech nikam nechystá.


Nevím, zda měl tenhle článek pro někoho nějaký přínos. Jestli si někdo uvědomil, že má stejně jako já pod nosem někoho kdo tu pro něj vždycky bude a bral to jako samozřejmost.   Já osobně tajně doufám, že si sem O. ještě někdy najde cestu a tímhle stylem se dozví, jak moc ho mám ráda, jak důležitou roli v mém životě má a jak moc mě mrzí, že jsem na to v průběhu let zapomněla. (Někdy je to pro mě zkrátka lehčí napsat než říct!) 

7 komentářů:

  1. Vsichni mame problemy a jsem rada ze te ma kdo vyslechnout!:******

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Doufám, že každý má někoho kdo ho vyslechne když je nejhůř.

      Vymazat
  2. Krásný článek, moc díky za něj :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač děkovat :-) Co na srdci to ve článku :-)

      Vymazat
  3. ahoj nevím jestli se to dá počítat jako kamarád, ale pro mě to byl ten nejlepší na světě.Když jsem šla do první třídy dostala jsem kocourka a nikdy jsem moc kamarádů neměla a tak když mě něco trápilo nebo jsem z něčeho měla radost svěřovala jsem se jen jemu.Věděla jsem že on mě chápe a má mě moc rád stejně tak jako já jeho.Ještě mu nebylo ani 9 let a umřel mi strašně mě to bolelo a bolí do teď jako kdybych přišla o opravdového lidského kamaráda :( už je to sice 9,5 let co tu se mnou není ale nikdy na něj nezapomenu.Teď jediný člověk kterému můžu naprosto věřit je můj přítel o kterém vím že mi vždy rád pomůže a poradí a to by měl být základ vztahu důvěra a ochota pomáhat druhým když to potřebují a nejsou na tom zrovna nejlíp.Zítra to bude rok co spolu chodíme a snad lepšího kluka jsem si ani nemohla přát.
    Jinak se mi moc líbí tvoje videa i blog máš krásný a jsi moc sympatická holka, jinak jsem dnes na fb našla tvoji fotku s kocourem :) kde jsi ho potkala? měj se moc hezky a ať tě blog a natáčení pořád baví :) Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani. Určitě se dá kocourek brát jako nejlepší kamarád. Taky jsem na svého kocoura zatížená a povídám si s ním i když to rodině přijde divné. Svěřím se mu s tím co mě pobavilo nebo co mě rozčílilo nebo mě udělalo smutnou. Je to daleko lepší než se svěřovat někomu kdo to za rohem obrátí proti mě. Jsem moc ráda, že jsi potkala kluka, který ti naslouchá, poradí a hlavně pomůže když ti není nejlíp. Takových je málo a nebo já mám jen smůlu, že v okolí žádný není?! Doufám, že Vám tenhle krásný vztah vydrží spoustu let :-* A jinak moc děkuji za krásný dlouhý komentář. Udělal mi velkou radost.
      P.S. Kocoura jsem potkala na náměstí v Benešově u Prahy, ale je i v jiných městech. Na fb stránkách GE Money Bank je vždy uvedeno několik měst kde se dá potkat.

      Vymazat
    2. To máš pravdu Veru nikdy nevíš kdy tě ten člověk kterému věříš že to nikomu nepoví a nepodrazí tě :( děkuji jsi moc hodná že mi to přeješ :-* ano hodných kluků jako šafránu bohužel a najít toho pravého v dnešní době je velký oříšek.Tak to jsem moc ráda že ti můj komentář udělal radost, jsem také moc ráda že jsi mi odpověděla.dobře kouknu tam a moc ještě jednou děkuji. Jana

      Vymazat

Děkuji za každý Váš komentář..