Někdy mívám chvíle kdy
jen tak sedím, koukám do blba a přemýšlím, jak moc jsem se změnila. Míváte to
také? V pubertě jsem si psala deník, vlastně jich mám několik, ale bohužel
nebo možná bohudík je nemohu najít. Ze sedmi možná osmi sešitů mám jen jeden.
Je to snad jediný deník, který zahrnuje nejdelší úsek mého života. Začíná
v září 2006 a stále je v něm pár volných listů.
I tenhle poslední deník
stačí k tomu, abych viděla, jak jsem některé věci v danou chvíli
považovala za konec světa. Jak moc mě něco bolelo, a já si přála umřít, a jak
už se na ně s odstupem let dívám jinak a zápis čtu s lehkým úsměvem.
Dokonce jsem v něm
našla letmou zmínku o kamarádovi O., který se nedávno zmínil, že párkrát mrknul
na tenhle blog. Přišel s nápadem, že by mi rád napsal článek a zatím co mi
slíbil něco na téma, jak kluci prožívají rozchod (mě to vždycky zajímalo)
z jeho článku o rozchodech nakonec vzešel článek o našem seznámení a
přátelství - jak to on vidí mýma očima. Vůbec mě nepřekvapilo, když úvod byl
psaný stylem alá ledová namyšlená královna, protože jsem už sama několikrát
říkala, že si to o mně spousta lidí myslelo a možná dodnes myslí. Já se za
namyšlenou nikdy nepovažovala. Byla jsem tichá a ušlápnutá (podle mě tedy).
Někde v půlce se
O. zmínil, jak mě držel při mých nespočetných rozchodech a jak ho držím teď nad
vodou já a mě došlo, jak jsem vlastně hloupá. Znám ho už tolik let a nikdy ho
nezapomenu zahrnout mezi své nejbližší přátele, ale ruku na srdce tak trochu
jsem to brala už jako samozřejmost a zapomněla jak důležitý tenhle člověk pro
mě vlastně je.
Kolik měsíců sem tam
fňukám v článku nebo videu jak mě něco trápí a nemám se komu vlastně
svěřit než Vám, protože Vy mě často podržíte, zvednete náladu a přitom mám
přímo pod nosem někoho, kdo mě vždycky rád vyslechne a pomůže mi. Někoho kdo tu
byl, když mi bylo nejhůř, když jsem byla naštvaná na celej svět a někdo kdo na
sebe nechal ječet jen, aby se mi udělalo líp.
Tenhle blog měl být
původně o kosmetice, oblečení a cestování. Místo toho se stal mým novým deníkem,
kde jsem ukázala nejen svou tvář ale i svoje bolístky. Chtěla jsem rozdávat
radost a místo toho jsem si z Vás svým způsobem udělala svou oporu.
Za všechny krásné komentáře
a podporu jsem nesmírně vděčná, ale s novým rokem bych se ráda vrátila
k původnímu záměru, rozdávat radost a ne starost. Chci, aby tahle stránka
pro Vás byla místem, kde se odreagujete od svých problémů a starostí. Místem,
které Vám zlepší náladu, a budete se sem rádi vracet.
Na svoje bolístky mám
totiž jednoho neocenitelného posluchače, který se doufám, ani
v následujících letech nikam nechystá.
Nevím, zda měl tenhle
článek pro někoho nějaký přínos. Jestli si někdo uvědomil, že má stejně jako já
pod nosem někoho kdo tu pro něj vždycky bude a bral to jako samozřejmost. Já osobně tajně doufám, že si sem O. ještě
někdy najde cestu a tímhle stylem se dozví, jak moc ho mám ráda, jak důležitou
roli v mém životě má a jak moc mě mrzí, že jsem na to v průběhu let
zapomněla. (Někdy je to pro mě zkrátka lehčí napsat než říct!)
Vsichni mame problemy a jsem rada ze te ma kdo vyslechnout!:******
OdpovědětVymazatDěkuju. Doufám, že každý má někoho kdo ho vyslechne když je nejhůř.
VymazatKrásný článek, moc díky za něj :-))
OdpovědětVymazatNení zač děkovat :-) Co na srdci to ve článku :-)
Vymazatahoj nevím jestli se to dá počítat jako kamarád, ale pro mě to byl ten nejlepší na světě.Když jsem šla do první třídy dostala jsem kocourka a nikdy jsem moc kamarádů neměla a tak když mě něco trápilo nebo jsem z něčeho měla radost svěřovala jsem se jen jemu.Věděla jsem že on mě chápe a má mě moc rád stejně tak jako já jeho.Ještě mu nebylo ani 9 let a umřel mi strašně mě to bolelo a bolí do teď jako kdybych přišla o opravdového lidského kamaráda :( už je to sice 9,5 let co tu se mnou není ale nikdy na něj nezapomenu.Teď jediný člověk kterému můžu naprosto věřit je můj přítel o kterém vím že mi vždy rád pomůže a poradí a to by měl být základ vztahu důvěra a ochota pomáhat druhým když to potřebují a nejsou na tom zrovna nejlíp.Zítra to bude rok co spolu chodíme a snad lepšího kluka jsem si ani nemohla přát.
OdpovědětVymazatJinak se mi moc líbí tvoje videa i blog máš krásný a jsi moc sympatická holka, jinak jsem dnes na fb našla tvoji fotku s kocourem :) kde jsi ho potkala? měj se moc hezky a ať tě blog a natáčení pořád baví :) Jana
Ahoj Jani. Určitě se dá kocourek brát jako nejlepší kamarád. Taky jsem na svého kocoura zatížená a povídám si s ním i když to rodině přijde divné. Svěřím se mu s tím co mě pobavilo nebo co mě rozčílilo nebo mě udělalo smutnou. Je to daleko lepší než se svěřovat někomu kdo to za rohem obrátí proti mě. Jsem moc ráda, že jsi potkala kluka, který ti naslouchá, poradí a hlavně pomůže když ti není nejlíp. Takových je málo a nebo já mám jen smůlu, že v okolí žádný není?! Doufám, že Vám tenhle krásný vztah vydrží spoustu let :-* A jinak moc děkuji za krásný dlouhý komentář. Udělal mi velkou radost.
VymazatP.S. Kocoura jsem potkala na náměstí v Benešově u Prahy, ale je i v jiných městech. Na fb stránkách GE Money Bank je vždy uvedeno několik měst kde se dá potkat.
To máš pravdu Veru nikdy nevíš kdy tě ten člověk kterému věříš že to nikomu nepoví a nepodrazí tě :( děkuji jsi moc hodná že mi to přeješ :-* ano hodných kluků jako šafránu bohužel a najít toho pravého v dnešní době je velký oříšek.Tak to jsem moc ráda že ti můj komentář udělal radost, jsem také moc ráda že jsi mi odpověděla.dobře kouknu tam a moc ještě jednou děkuji. Jana
Vymazat